Před 100 lety
Sledovat další díly na iDNES.tvTa fotografie je dodnes uložena v kanadském archivu. Je na ní zdravotní sestra s lékařem, jak vezou dětského pacienta s cukrovkou. Byla pořízena pravděpodobně v Torontu začátkem roku 1922.
Malý chlapec na ní míří na oddělení s diabetickými dětmi. Jsou jich tu desítky – pohublé, většina již v kómatu. Místnost je také plná rodičů, kteří sedí u postelí a čekají na nevyhnutelnou smrt svého potomka. Právě v čase vzniku tohoto snímku se však zároveň odehrává jeden z nejzázračnějších momentů v historii lékařství.
Hospitalizace na oddělení pro diabetické děti byla před objevením inzulínu často rozsudkem smrti.
Do nemocnice vešla skupina vědců. „Chodili od postele k posteli a dětem píchali injekce s novým extraktem – inzulínem. Když se dostalo na poslední dítě v kómatu, první dítě, kterému byla injekce aplikována, se pomalinku začínalo probouzet. Brzy se jedno po druhém probudily všechny ostatní. Místnost smrti a šera se stala místem radosti a naděje,“ přidala k černobílému snímku komentář Diabets Hope Foundation, kanadská organizace, která se věnuje léčbě pacientů s diabetem. Fotografie obletěla svět a brzy ji následovaly i injekce inzulínu. Před 100 lety tak začala efektivní léčba cukrovky.
Tým kanadských vědců roku 1922 vnesl světlo do životů mnoha kanadských rodin. O hormonu inzulínu, jeho produkci v Langerhansových ostrůvcích ve slinivce břišní a spojitosti s diabetem se vědělo už půl století. Výsledky přinesli vědci z mnoha zemí, zejména z Německa a USA. Ten, kdo inzulín ze slinivky extrahoval a podal prvním nemocným, byl však nakonec Kanaďan Frederick Banting, lékař, který si z počátku své kariéry otevřel ordinaci v městečku London.
Dva kanadští vědci Frederick Banting a Charles Best, kteří stojí za objevem inzulínu.
Praxe ovšem příliš úspěšná nebyla. Vydal se proto do Toronta, kde požádal o jakýsi grant – tehdy však nešlo o miliony dolarů. Chtěl pouze laboratoř, asistenta a deset psů. Pomocníkem se mu stal mladý student Charles Best, s jeho pomocí se podařilo psům vyoperovat slivku břišní a z ní různými postupy získat inzulín. Látku pak Banting s dalšími vědci a lékaři podal prvnímu pacientovi na světě. Byl to 13letý chlapec Leonard Thompson.
Bakterie s lidskými geny
Klučina byl ještě v prosinci vyhublý na kost. Právě nejpřísnější dieta byla jediným tehdejším lékem před smrtí a nemocnice byly plné pár kilogramů ploužících se stínů, které umíraly často na podvýživu.
Když byl chlapec s Novým rokem přijat na lůžko, vážil jen 30 kilogramů a upadal do kómatu. Jeho otec v naději na zázrak souhlasil s aplikací nové a nevyzkoušené látky. Ta zabrala a během několika týdnů se chlapec zmátořil. Další děti následovaly.
Univerzita v Torontu se snažila vyrábět víc a víc inzulínu – tím nakonec Banting splatil svůj dluh za laboratoř. Inzulínová léčba se rozletěla do světa, Československo si svůj preparát začalo vyrábět v roce 1926.
Inzulín se dlouho získával především z vepřových nebo hovězích pankreatů, od humánního se však lišil v počtu aminokyselin, což mělo naštěstí minimální vliv na účinek. Dnes je zvířecí inzulín prakticky nahrazen inzulínem humánním, který se vyrábí pomocí genového inženýrství – do DNA bakterie Escherichia coli nebo kvasinky se vpraví lidský gen, poté se z bakterií či kvasinek čistý inzulín izoluje.
Choroba, které se nedá předejítDiabetes 1. typu je nejrozšířenější chronické onemocnění dětí, čítající více než 90 procent diabetických případů u dětí. Je to autoimunitní onemocnění, proti němuž neexistuje žádná preventivní léčba. Cukrovka 1. typu je na vzestupu, každý rok přibude 5 procent dětí předškolního věku a 3 procenta školáků a dospívajících. Nedostatečně řízená glykemie může způsobit ztrátu zraku, selhání ledvin nebo amputaci končetin a vést až ke kómatu a smrti. Je také jednou z hlavních příčin kardiovaskulárních nemocí a impotence. Průměrná doba dožití u těchto nemocných dětí je kratší až o 15 let. |
