V rámci natáčení čtvrtého dílu šesté řady Kočka není pes se expertka na chování koček Klára Nevečeřalová vydala za hravým kocourem Filipem do pražských Horních Měcholup. Majitelé chtěli využít toho, že je Filip chytrý, a chtěli poradit, jak ho naučit přivolání, sednout, dát pac a podobně.
Klára ráda poradila, jak jednoduše používat klikr, kterým odřídí celý trénink, každý dílčí úspěch se přitom odměňuje pamlskem (princip vysvětlen v úvodním videu i na videích níže). Jde o to, aby si kočka spojila zvuk klikru s odměnou. A díky targetu pochopila, co se po ní chce.
„Pokud má vaše kočka nějaký hodně oblíbený pamlsek, k úspěšnému tréninku už máte zdárně našlápnuto,“ vysvětluje kočičí psycholožka.
A dodává, že kočka neudrží dlouho pozornost, takže to chce sice pravidelné a intenzivní, ale poměrně krátké tréninky, dokud kočka udrží pozornost. Paní Renáta si vyzkoušela, že Filípkovi vyhovuje trénink dvakrát denně šest minut. A úplně to stačí. Jen je třeba skončit v nejlepším, a pak na tento moment zase navázat.
Klára Nevečeřalová vysvětlila princip tréninku postaveném na pozitivní motivaci zvířete. Potřebujete jen klikr, target (třeba míček) a pamlsek či jinou vhodnou odměnu.
Za měsíc, než přijela Klára na další návštěvu, zvládli natrénovat jak přivolání (z místnosti do místnosti), tak povel sednout. Kocour už si poblíž paní Renáty dokonce sedal i bez povelu, protože věděl, že právě za to dostává odměny. Klára tedy vysvětlila, že je ještě potřeba, aby Filip pochopil, že odměnu dostane jen tehdy, když si sedne na povel.
Tzv. klikr trénink použila Klára Nevečeřalová před třemi lety u kocoura, který své majitele terorizoval při odchodu z bytu. Naučili ho díky tomu, aby na povel odešel za pamlsek na své místo a je nechal v klidu odejít do práce, na nákup a podobně.
20. ledna 2019 |
Princip tohoto tréninku je u jakéhokoli zvířete stejný. U kočky, prasete, psa i lamy. Jde o to, naučit ho s pomocí targetu, aby reagovalo na zvuk klikru a pochopilo, za co dostane odměnu. Srozumitelně to předvádí a vysvětluje i trenér zvířat František Šusta na tomto videu:
4. ledna 2013 |
Pozitivní motivaci potřebuje i rebelující štěně
O pomoc s výchovou odrůstajícího jedenáctiměsíčního štěněte anatolského pasteveckého psa Aarona požádal psího psychologa Rudolfa Desenského pan Edward z Vrchlabí. V rekreačním areálu má sice Aaron velkou volnost, ale majitel ho bohužel nedokáže na povel odvolat, což je u velkého psa problém. Navíc v areálu, kde se pohybují cizí lidé a děti.
Odrůstající štěně anatolského pasteveckého psa v první řadě potřebuje získat zpět důvěru (ztracenou kvůli elektrickému obojku), a pak se začít učit přivolání pomocí dlouhého vodítka.
Je zcela na místě, že se pan Edward bojí možných následků, které by Aaronova nezkrotnost mohla způsobit. Jenže v první řadě bude nutné odbourat nedůvěru, kterou k němu Aaron pojal poté, co dostal kvůli své neposlušnosti elektrický obojek. To není dobrý výchovný prvek.
Elektrické obojky dokážou podle Desenského zkušeností napáchat na psí duši nenapravitelné škody. „Kvůli elektrickému obojku, který ten pes měl, u něj vytvořili akorát rovinu strachu,“ konstatoval Desenský. A vysvětlil, že pro psa je to něco jako rána z čistého nebe, kterou si nemá s čím spojit.
Častým hlazením je tak potřeba Aarona znovu naučit důvěře, aby se přestal bát lidské ruky, která musí jen hladit, ne trestat. A pak teprve začít s použitím dlouhé šňůry (vodítka) Aarona učit přivolání.
„Je potřeba, aby pes uvěřil tomu, že když si pro něj přijdu, tak se mu nic nemůže stát,“ konstatuje Desenský. Doufá, že se Aaron dočká pevného vedení a laskavého přístupu, aby se z něj stal hlídací pes mazel, který se bude moct volně pohybovat mezi lidmi.
