Je vedoucím ambulance Ústavu pro péči o matku a dítě (ÚPMD) v pražském Podolí, kde pracuje třetím rokem. V Česku studoval a mimo jiné se i zbavil strachu z plavání.
Ve středu Evropy 35letý Baba Musah pobývá už takřka půlku svého života. Narodil se v africké Ghaně, v šedesátitisícovém městě Bolgatanga na severu země. Jeho otec pracoval jako úředník, maminka šéfovala kuchyni na vysoké škole pro zdravotní sestry.
„Jako kluk jsem se hodně styděl a vždy při hovorech s dívkou klopil hlavu,“ přiznává vlastnost, kterou byste u budoucího gynekologa zrovna nečekali. Patrice dokonce uvažoval o životě v kněžském rouše.
Na střední škole v Ghaně, která je zdarma a kde studoval všeobecnou vědu – tedy fyziku, matematiku, angličtinu či zemědělství – měl dobré výsledky a rozhodl se proto zažádat o stipendium v zahraničí. Nejdříve v Rusku, ovšem kvůli chybě v přihlášce byl vyřazen. A pak zkusil Česko. Uspěl a přemýšlel o oboru patologie. K úplně opačnému zaměření medicínské dráhy jej „nakoplo“, když na začátku studia měl možnost být přítomný u porodu.
Na gril s porodními kleštěmi
Musahova rodná Ghana je země zajímavá v mnoha ohledech. Třeba faktem, že zatímco v roce 1992 udávala, že počet jejích obyvatel činí 14 milionů, dnes je to už 28 milionů. Že by tak velký porodní boom?
„Spíš si myslím, že v mnoha vesnicích ležících někde za řekou ke sčítání tehdy vůbec nedošlo. Dnes už jsou silnice naopak všude. Kromě toho se zlepšila lékařská péče a hodně dětí porod přežije, což dřív také nebývalo samozřejmostí,“ vysvětluje gynekolog a dodává, že tamní porody občas komplikují pověry.
„Některé rodiny chtějí rodit v určitý den, aby mohly vybrat jméno pro dítě. Problémy nastávají ve chvíli, kdy začnou rodit den jiný. To se týká třeba královských rodin, kde – aby se dítě mohlo stát králem – musí se narodit v určitý den,“ říká.
A tamní zdravotnictví? „Jsou tam nemocnice pro bohaté, které jsou srovnatelné s Evropou či USA, ovšem v těch horších je naopak velký nedostatek lékařů,“ přibližuje.
Češi podle Patriceho nejsou tolik otevření jako lidé v jeho rodné zemi. „U nás, když někdo potřebuje pomoci, všichni jsou připravení. Když se tady potřebuji jen zeptat na cestu, lidé se otáčejí a jdou pryč. Nevím ale, jestli je to jen v Praze, nebo i na venkově,“ podotýká.
Naopak práce mu dělá radost a někdy se u ní i od srdce zasměje. „Například předevčírem. Paní si myslela, že už neporodí, jak dlouho všechno trvalo. Dokonce mi řekla, že už vlastně ani rodit nechce, že si to rozmyslela. Jenže miminko v břiše jaksi zůstat nemůže,“ usmívá se Patrice.
Porotu soutěže Anděl mezi zdravotníky Baba Musah zaujal svým šarmem a smyslem pro humor. „Je velmi obětavý jako lékař. Rád hraje fotbal, ovšem neumí plavat, respektive se to teď naučil. Povídal nám historku, jak jel do Ghany a měl s sebou porodní kleště. Když odešel hrát fotbal, jeho bratr ty kleště použil na grilování. Po návratu se Patrice po nástroji ptal s tím, že musí k porodu do vesnice. Po kleštích začala velká sháňka, ty ovšem ležely umaštěné na grilu,“ uvedl David Novotný, ředitel projektu Anděl mezi zdravotníky.
