Na promítání Jízdy do karlovarského divadla přišel v džínách, prý aby si poctu zavánějící filmařským důchodem nepřipouštěl ani oblečením; smokink si nechá na sobotní ceremoniál.
„Zatím jsem o povaze čestné ceny moc nepřemýšlel, ale na každý pád se právě nacházím v životní etapě, kdy se cítím naprosto svobodně, nemusím si už nic dokazovat a mohu si jen hrát,“ řekl Jan Svěrák pro iDNES.cz.
Svou letní road movie Jízda jste tehdy spojoval, cituji, s opojným pocitem svobody. Dostavil se takový pocit naprosté tvůrčí volnosti ještě někdy poté? Zažívám ho při každém natáčení, ale už jenom na okamžik, na deset minut, někdy na půl dne. Přece jen už pracuju jinak, mám pevný scénář, výrobní plán, velký štáb...
Nešlo by to snad zopakovat, vyrazit zase jen tak po studentsku?
Rád bych, ale stejně jako se říká, že každý člověk zažije v životě jen jednu velkou lásku, tak i Jízda byla jediná. Nicméně moje filmařská jízda tím nekončí.
Krátce po Jízdě jste natočil Kolju, který získal Oscara, což se žádnému dalšímu českému filmu až doposud nepovedlo. Proč?
Nehledal bych důvod jen ve stavu naší národní kinematografie, o kterém se tak rádo diskutuje, v oscarové strategii totiž hraje podstatnou roli i globální světová nálada, tedy fakt, která země právě budí pozornost. My jsme měli štěstí, že jsme se v takové pozici nacházeli díky sametové revoluci a Václavu Havlovi v 90. letech, a zrovna tehdy se nám povedlo natočit Kolju, který měl co říci i za hranicemi.
Na karlovarském festivalu se letos hodně probírá, jestli se měl konat navzdory pandemii, se všemi nutnými omezeními. Co si myslíte vy?
Podle mne je krásné, že zase žijeme, protože bychom se taky mohli dočkat konce svých krátkých životů, aniž bychom je žili.
Před dvěma lety jste mi právě na karlovarské půdě vyprávěl o svých plánech, o knize a seriálu. Kniha už vyšla a co televizní projekt?
Ano, knihu jsem vydal a seriál jsem opustil.
Proč? Zamýšlel jsem ho jako projekt pro společnosti typu Netflix či HBO, žánrově šlo o sci-fi, dal jsem dohromady dva díly, ale nepodařilo se mi to prosadit. Tak jsem se rozhodl, že se tím nebudu trápit.
 |
Vážně jste se přes to přenesl? Miloš Forman mi vyprávěl, že svůj nerealizovaný sen, film Pekelný tábor, sice také navenek oželel, ale ve skutečnosti cítil celý život stín hořkosti.
Samozřejmě že to zabolí, třeba když o tom mluvím jako teď s vámi, ale člověk musí umět vydat se jinudy. Podobně jako kuchař, jenž vaří báječná jídla, na která však nikdo nechodí, musí prostě jednoho dne změnit menu. To už jsem se naučil.
Takže na co se vrhnete, až na jaře 2022 vstoupí do kin váš nejnovější snímek Betlémské světlo? Chystám muzikál s Tomášem Klusem. Divadelní, možná pak i filmový, uvidíme. Víc nepovím.
Prozradíte alespoň název? Branický zázrak. V pražském Braníku přece žiju.
