Nabídku dostala před dvěma lety na základě konkurzu. To ovšem nikdo netušil, co způsobí pandemie. Debut v Glyndebourne tak pro ni byl i návratem na jeviště. „Rok bez přímého kontaktu s diváky vás posune do zcela odlišné formy výkonu. A tak trochu zapomenete, jaké to je, když dostáváte bezprostřední zpětnou reakci. Byla jsem opravdu dojatá, když na generální zkoušce vyšel intendant festivalu před oponu a pár větami diváky přivítal. To se ostatně děje před každým představením,“ přiznává.
V „normálu“ však zatím nejsou ani v Anglii. „Hlediště je zaplněno jen z padesáti procent, ale i za to jsme nesmírně rádi. Diváci nosí roušky, respirátory zde nejsou vládou přikázány. Testování dvakrát třikrát za týden je běžnou záležitostí. Byl redukován počet orchestrálních hráčů a zvuk sboru byl snímán ze zkušebního jeviště,“ popisuje Kněžíková některá z pandemických opatření.
Glyndebourne, jenž leží na venkově v jihovýchodní Anglii, je pověstný nejen uměleckou kvalitou, ale i gurmánskými požitky, které si diváci dopřávají na trávníku kolem divadla. „Slavné pikniky v devadesátiminutové přestávce jsou i letos samozřejmostí. Škoda jen, že se nesmějí diváci mísit s umělci,“ lituje Kněžíková.
Jako ptáčata v kleci
Inscenaci připravil britsko-italský dirigent Robin Ticciati a italský režisér Damiano Michieletto. I ten však musel respektovat koronavirové restrikce. „Během zkoušení jsme museli na jevišti i mimo něj dodržovat dvoumetrové odstupy. S tím se už počítalo i v režijní koncepci. Žádné dotýkání či zpívání v těsné blízkosti. Režisér vyšel z myšlenky, že každá postava má svou vlastní klec, ze které se touží dostat ven a alespoň na chvíli se nadechnout a být sám sebou. Na konci opery všech 34 klecí se smrtí Káti padá na zem,“ naznačuje sopranistka vizuální podobu.
Stále platná koronavirová opatření komplikují umělcům i cestování. Česká pěvkyně tak musela zapomenout na občasné cesty domů, za dětmi a manželem Adamem Plachetkou. „Doufali jsme, že se přísná opatření zmírní a budeme moci cestovat aspoň na víkendy, ale nakonec jsem v Glyndebourne po celou dobu, bezmála tři měsíce, sama. Stále zde platí minimálně pětidenní karanténa, ze které vás uvolní jen PCR test. Pokud o něj oficiální cestou nepožádáte, musíte dodržet předepsaných deset dní. Nehledě na to, že teď nejsou z Prahy do Anglie přímé lety,“ vypočítává obtíže. Rychle však dodává: „Díky bohu existují i jiné možnosti, jak se alespoň vidět a být v každodenním kontaktu.“
Cesta za sny a orientem
Doma zatím Kněžíkové, která je sólistkou pražského Národního divadla, vyšlo u Supraphonu nové album s originálním písňovým repertoárem, který natočila za doprovodu Janáčkovy filharmonie Ostrava a dirigenta Roberta Jindry. „Nechtěla jsem vybírat hudbu, která byla již několikrát nahrána. Vždy se snažím být originální a přinést něco nového, zvláštního. Dramaturgická linka byla pro mě jasná. Chtěla jsem natočit písňový cyklus Kouzelné noci Bohuslava Martinů. A protože můj hlas i duše inklinuje k hudbě přelomu 19. a 20. století, vybrala jsem díla, která odpovídají romanticko-impresionistickému duchu,“ líčí svůj záměr.
Přiznává, že naprostým objevem se pro ni stala hudba Francouze Henriho Duparca. „Vedle těchto dvou autorů se ještě na CD objevují díla Karola Schymanowského a Maurice Ravela. Úžasnou cestu za sny, dálkami a orientem v hudbě i textu jsem si nesmírně vychutnala.“
