Patří mezi nejvytíženější světové dirigenty. A také nejvyhledávanější. Jako šéfdirigent Bamberských symfoniků a hlavní hostující dirigent České filharmonie a londýnského Philaharmonia Orchestra má svůj program rozepsaný den po dni na dva roky dopředu. Tedy měl, až do vypuknutí pandemie. „Určitá jistota, kterou to skýtalo, je pryč,“ tvrdí dirigent Jakub Hrůša (39).
Jaké to pro vás je, být nyní pouze v Praze, delší dobu na jednom místě? Vlastně zjišťuji, že to, co jsem mnoho a mnoho let provozoval, že jsem byl bez nadsázky každý týden v jiném městě, a často i na jiném kontinentě, nepatří úplně k mé přirozenosti. Že to bylo něco, na co jsem si zvykl a adaptoval se, protože tak miluji svou práci a protože se to ve smyslu celosvětového rozletu úspěšně asi nedá dělat moc jinak. A teď, když cestování odpadlo a nemusím neustále balit kufry, jsem v tomto ohledu vlastně spokojený. Mohu být daleko více s rodinou a žít život jako většina lidí. Už jenom probouzet se na stejném místě, doma, je prima. Na druhou stranu přiznávám, že mně trochu chybí adrenalin návštěv u různých orchestrů a operních domů, poznávání nových měst a lidí. Ale převažuje u mě pocit, že ačkoliv se koncertování v jisté míře vrátí, už by to nemuselo být v tak hektické podobě.
Vypadalo to dost dekadentně, když si světový hráč Radek Baborák na balkoně Rudolfina odsunul zip, přiložil nátrubek na ústa a pak po hraní si roušku zase zapnul.
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
