Zneužívání dětí po internetu se zabývá dokumentární film V síti. Co si z tohoto filmu jako společnost máme vzít?
Když se film točil, požádala mě produkční dokumentu, zda bych jim s tím filmem a fundraisingem nepomohla, protože se tematice věnuji osm let a napsala jsem na to téma knížky pro malé děti. Pomohla jsem ráda. Když vznikal, cítila jsem se v partě tvůrců jako v apokalyptickém filmu, kde zůstane pár nenakažených a všichni jsou zombie a teď se sejdou v nějakém lese a začnou řešit, jak zachránit svět.
Říkala jsem si, že ten film musí vidět celý svět, každý rodič na této planetě ideálně. Myslím si, že rodiče se internetu a přístrojů nechtějí vzdát, protože děti se zabaví a rodiče mají chvilku na práci, nebo pro sebe. Jenže deseti, dvanáctiletí si myslí, že si povídají s vrstevníkem a může se stát, že si povídají s osmdesátiletým chlapem, který je chce nalákat a třeba jim ublížit. Film je kontroverzní jenom proto, že je explicitní a pravdivý. Tvůrci nechtěli nic schovávat, chtěli ukázat reálné nebezpečí, aby si každý uvědomil, že to, co vidí, se děje dětem na internetu každý den a masově.
Lidija Zavoralová (39)
|
Jak jako rodiče poznáme, že se dítě baví s nebezpečným kamarádem nebo predátorem?
Nepoznáme, než je pozdě. Proto mám ráda prevenci a napsala jsem sérii knížek Z říše za monitorem, které pohádkově řeší různá témata - třeba Princezna chlap je knížka o chlapovi, který se vydává za princeznu, co chce zachránit pejsky a potkat se s Matějem u lesa a nakonec skončí ve vězení.
Když si rodiče o takových tématech povídají ještě s předškolákem, nebo si to dítě samo přečte, bude pak ve dvanácti, třinácti letech už o sociálních sítích poučené. V pubertě už nemůžete dítěti internet zakázat, ani ho uhlídat. Dokonce doporučuji, že by dokument V síti měly vidět od určitého věku i děti. Ve chvíli, kdy se dítě na internetu už dostane do problému, tak jednoznačně doporučuji zapojit dětského psychologa, školu, protože to může skončit velice špatně.
Říkáte, že děti si běžně dělají falešné profily. O čem rodiče nesmí vědět?
Stejně jako my jsme si jako děti hrály v bezpečí svých pokojíčků na lékaře nebo modelku, nebo já jsem měla sen být vulkanolog a lítat po zeměkouli, být archeolog, dnešní děti si tyto své představy přetočí do nějaké poloskutečnosti, do virtuálního světa. Zakládají si profily, kde jsou dospělejší, poslouchají určité žánry hudby, nebo jsou nějací lékaři a žijí virtuálním životem v komunikaci s lidmi těch skupin a vy je nerozpoznáte.
Ačkoliv jsou sociální sítě povoleny od třinácti let, mívají děti s přístupem k internetu ve dvanácti letech už tři, čtyři profily. Jeden je pro mámu, tátu a učitelku se školou, druhý je pro nějaké nejbližší kamarády, třetí a čtvrtý profil jsou už úplně pod cizími jmény. Děti by měly vědět, že ačkoliv si myslí, že je to úplně anonymní a dělají tam něco, co by si na veřejnosti netroufly, může se jim to jednou vymstít, protože odhalit „tajný“ profil není problém.
Jak rodič, který není úplně gramotný v IT, zamezí tomu, aby dítě nemělo přístup k vulgárním videoklipům, explicitním textům, nahotě a vůbec k pornografii?
Tvrdím, že by se děti do třinácti let vůbec neměly volně pohybovat na internetu bez dozoru rodičů. Není potřeba, aby děti ve svých pokojíčcích do svých třinácti měly počítač, telefon, tablet a volný přístup k internetu. Některým rodičům se můj přístup zdá příliš radikální, ale to není. Děti jsou zvědavé a nechápou, jak jim může nějaký drastický obsah v sedmi, osmi letech ublížit.
Souhlasíte, že by děti do 13 let neměly mít vlastní počítač, tablet ani telefon?
Doporučuji používat počítač v obývacím pokoji. Dítě může volně a zvědavě surfovat a rodič má možnost s ním probírat případná číhající úskalí a nebezpečí. Zákazy sociálních sítí do třinácti let nejsou jen papírová čísla, ale týmy renomovaných vědců usoudili, že právě toto je ta hranice, kdy už dítě může ošklivým nebo drastickým věcem porozumět a nezanechá to nějaké stopy.
O čem mluvit, když chcete děti ochránit před on-line nebezpečím |
Kolik času tráví vaše děti denně s elektronikou?
Málo. Velmi málo, snažím se jim věnovat jinak. Elektroniku používáme spíš jako přehrávací přístroj na pohádky a bavíme se o tom, kdo je zlý a co tam ten zlý dělá, co je zlo? Co je dobro? Jak poznat, když se někdo chová nehezky, kdo se chová hezky? Obsah vybíráme podle toho, co mně se líbí.
Chci, aby moje děti byly morálně dobré, aby se hezky chovaly k planetě, lidem, zvířatům, aby z nich byli hodní lidé, potom budou šťastní. Rodiče si myslí, že dítě musí zabavit čtyřiadvacet hodin denně, ale to není pravda. Kreativita se vyvíjí nejvíce, když se dítě chvíli nudí, je potřeba nechat prostor pro to, aby si dětský mozeček všechny ty podněty, jimiž ho bombardujeme, někdy pospojoval, propojil a odpočíval.
Jak poznáme, že čas strávený u obrazovky monitoru začíná být pro dítě toxický?
Všichni chtějí kouzelnou pilulku, co je to správné řešení, správný čas. Každý rodič by se měl koukat na své dítě a já si myslím, že pak to pozná. Už víme, že třeba lajky na sociálních sítích vyvolávají závislost a spouštějí dopamin do organismu, což je nebezpečné, protože potom, když nejsou, můžou vyvolávat deprese.
U malých dětí abstinenční příznaky poznáte, začne se válet hystericky po zemi, a je na místě tablet omezit do doby, než takové chování zmizí. Některé děti k tomu jsou náchylné, některé ne, takže jedna odpověď neexistuje. Například mé nejstarší dceři mohu pustit tři pohádky za sebou, když je venku ošklivo, a další den si na nějaké pohádky ani nevzpomene.
Syn se naopak podívá na desetiminutovou pohádku a už vidíte v jeho výrazu, že byste ho mohli bodat jehlou a necítil by to, jak je v příběhu zanořený. Kdybych mu ho vypnula, dostane okamžitě záchvat a říká věty jako: „Mami ty jsi zlá...“. U takového dítěte vidíte určitou náchylnost k závislostem a budete obezřetnější.
Co by poradila rodičům a jaké jsou její další zkušenosti? Pusťte si celé video.
