O vrcholném díle norského spisovatele Karla Oveho Knausgarda se napsalo hodně. A to nejen proto, že název Můj boj až příliš připomíná úplně jinou, nechvalně známou knihu. Knausgard se totiž ve své hexalogii (šestý díl vyjde česky příští rok) rozhodl zcela obnažit, popsal celý svůj život a vlastně i život svých nejbližších do toho nejmenšího detailu. První díl Mého boje nazvaný Smrt v rodině, kde se vyrovnává s otcem a jeho skonem, lze nyní vidět i v divadle. Premiéru vlastní adaptace totiž na sobotu do pražské MeetFactory nachystali Petra Tejnorová a Matěj Samec. Do rolí spisovatele a jeho bratra obsadili Sašu a Václava Rašilovovy.
„Zaujala mne neuvěřitelná upřímnost a otevřenost i autorův odzbrojující vztah k pravdě. Člověka to nutí konfrontovat se s otázkou, zda je sám schopen si svůj život takhle zblízka připustit,“ uvažuje Saša Rašilov nad Knausgardovým stylem.
Kritici dílu vytýkají přílišnou ochotu rýpat se v intimních detailech třeba i vlastního manželství. „Je to asi taková severská obsese. Probírali jsme to ze všech možných hledisek, člověku to totiž nedá spát, a došli jsme k tomu, že možná jde o nějakou formu vikingského boje. Akorát už ne proti nějakým hordám, ale proti vlastní uzavřenosti a neupřímnosti,“ vysvětluje Rašilov. „V knize se ostatně píše, že člověk okolo sebe neustále staví nějaké ochranné valy, které ho na jednu stranu chrání, ale na tu druhou izolují,“ dodává a upozorňuje, že sám Knausgard si napsáním knih své rodinné vztahy prakticky zničil.
Divadelní novinka nabídne nezvyklý formát. Diváci si nejdříve stáhnou do mobilu video, které si mohou před představením pustit. Následuje pak činoherní část s oběma bratry. Starší Saša ztvárňuje samotného spisovatele, Václav pak jeho bratra Yngveho. „Neměl by to být dialog, ale spisovatelův monolog, bratra tam máme jako komentátora. Karl Ove s ním ostatně i v reálu knihu hodně řešil,“ vysvětluje Saša Rašilov, kterého čekají velké pasáže textu. „Mám v poslední době ale velký trénink,“ komentuje to v narážce na půlroční pauzu bez divadla a současné zářijové shony, kdy si musí oživit všechny role nejen v Národním divadle.
„Já tolik textu jako bratr nemám. Kniha popisuje velký časový úsek a často přeskakuje, takže pro mne bylo nejtěžší najít si jednotlivé motivace a vše propojit,“ popisuje Václav Rašilov. „Knausgard má totiž v knihách i esejistické pasáže, které sice korespondují se situací, ale zároveň maličko odvádějí pozornost,“ vysvětluje herec, kterého lze vedle Divadla Aqualung nově vidět i v příbramském Divadle Antonína Dvořáka.