RECENZE: Přejel mě autobus. Gratuluju! Film o postižených vyhrává humorem

Byly časy, kdy američtí politici nahlíželi na tělesně i mentálně hendikepované jako na narkomany a alkoholiky. O svá občanská práva museli v USA dlouho bojovat, dokument Kripl kemp: Revoluce na kolečkách, připomíná jak.

Z filmu Kripl kemp: Revoluce na kolečkách | foto: Netflix

Kdo by čekal od filmu autorské dvojice James Lebrecht a Nicole Newnhamová srdceryvný doják, nemohl by se více mýlit. Boj za práva postižených začíná za parného léta roku 1971 na letním táboře Camp Jened v New Yorku, kde se sešla parta dobrovolníků, hippies, odhodlaná zacházet s „největší americkou menšinou“ jinak. Na rozdíl od rodin účastníků pořadatelé netrpěli přehnaným ochranitelským syndromem, někteří hendikepovaní tak vůbec poprvé ve svém životě okusili opravdové svobody a rovnosti.

První lásky, polibky, přátelství i probděné noci. Prostě tábor, jak má být. Navíc ještě říznutý atmosférou legendárního Woodstocku, kterou se tvůrcům povedlo přenést i do dokumentu díky zachovaným originálním záběrům uskupení The People’s Video Theatre. Táborníci na nich společně večeří, sportují, popíjí a baví se. S upřímností a autenticitou, kterou by jim leckterý zdravý mohl závidět. Co zrovna vypustí z pusy příliš neřeší, krátký dialog „přejel mě autobus“ - „gratuluju“ budiž důkazem. Přemýšlet o nějaké přehnané korektnosti, na to tehdy nebyl čas.

Před dospívajícími účastníky kempu totiž ležel náročný úkol. Prosadit legislativu, která by přiznávala hendikepovaným stejná práva jako ostatním lidem. Ti, kteří se v první půl hodině filmu hlavně radovali a toužili po svobodě, narazili na nevoli politiků i veřejnosti, kterou postupně, krok po kroku, téměř dvacet let lámali, aby nakonec v roce 1990 konečně mohli sledovat prezidenta George H. W. Bushe, jak podepisuje zákon zakazující jakoukoliv diskriminaci na základě hendikepu.

Zatímco „předehra“ ve formě svobodomyslného letního tábora, na který vzpomínají sami účastníci (včetně režiséra Lebrechta), okouzluje svou lehkostí a přirozeností, škoda, že druhá část věnovaná politickému vývoji situace, na film hází tlustou a možná ještě k tomu mokrou deku. 

Kripl kemp: Revoluce na kolečkách

65 %

USA, 2020, 106 min

Režie: James Lebrecht, Nicole Newnham

Hrají: Larry Allison, Judith Heumann, James Lebrecht

Streamovací služby: Netflix

Kinobox: 72 %

IMDb: 7.7

Oba autoři se úpěnlivě drží chronologie událostí, jakoby snad šlo o encyklopedické heslo, dramatických prostředků - amatérských video záběrů z demonstrací i stávek, televizních reportáží, zážitků samotných tvůrců - přitom mají k dispozici víc než dost. Jakoby někde po cestě zapomněli, že jejich dokument je hlavně o lidech, odhodlaných a osobitých, nikoliv individuálních právních aktech. Stačí jedna scéna - vyčerpaná aktivistka Judith Heumannová, snažící se vysvětlit zcela nekompetentnímu ministerskému úředníkovi, že chce jen svá základní práva, aby jeden pochopil, jak náročnou cestu má za sebou i před sebou.

Crip Camp, jak zní anglický název filmu, získal na festivalu Sundance Cenu diváků za nejlepší dokumentární film. Produkovala jej společnost manželů Obamových Higher Ground a možná díky srozumitelnému a vesměs prostému zpracování prolomila jednu z mnoha dalších bariér, se kterými se hendikepovaní musí setkávat i po roce 1990 nejen v USA. Jen škoda, že někdo v Česku při překládání titulu až příliš povolil uzdu své fantazii, střídmější název by bohatě vystačil. O zbytek efektu už se postará film.