RECENZE: Mlčící pacientka chytá do pasti sebe i čtenáře

Jednou je zmizelá, podruhé ve vlaku, potřetí v okně a tentokrát mlčí. Řeč je o hrdinkách úspěšných psychologických bestsellerů posledních let. S tím nejnovějším přichází spisovatel a scenárista Alex Michaelides.

Kyperský spisovatel a scénárista Alex Michaelides | foto: Getty Images

Jeho debutový román nese název Mlčící pacientka a na rozdíl od zmíněné Zmizelé nebo Dívky v okně je v nevýhodě. Vychází až nyní, po tom největším boomu, kdy už fanoušci žánru měli dostatečný čas a prostor pochopit jeho základní a mnohdy předvídatelné principy.

Obálka knihy Mlčící pacientka

Úspěšná umělkyně Alicia Brensonová je krásná, talentovaná a šťastně vdaná. Když zastřelí svého manžela, módního fotografa Gabriela přímou ranou do obličeje, všichni se diví. Nikdo nechápe. Sama na svou obhajobu nepronese jediné slovo, rozhodne se mlčet, a to upoutá pozornost nejen veřejnosti, ale také odborníků na duševní zdraví. Obzvlášť když po manželově smrti nechá vystavit jeden jediný obraz, svůj autoportrét nazvaný Alkéstis, který ji vyobrazuje nahou v ateliéru pár dní po vraždě.

Do malé londýnské galerie se na něj přijde podívat i vypravěč příběhů Theo Faber. Dvaačtyřicetiletý psychoterapeut, u kterého zájem o případ Brensonová hraničí s posedlostí. Zápletku Michaelides začíná pomalu rozehrávat, když se Theo dostává do psychiatrického zařízení Grove, ve kterém bývalá malířka pobývá. Ale jak rádi píší ti, co se v nakladatelstvích starají o anotace – nic není tak, jak vypadá. A to je právě ten stěžejní problém.

Snaha zmást čtenáře a šokovat zavedla Michaelidese do slepé uličky a zcela se vyhnula zamýšlenému efektu. Scenáristické prostředky by mu s největší pravděpodobností takovouto kličku nedovolily, tak se ji rozhodl využít alespoň v literatuře.

Mlčící pacientka

60 %

Alex Michaelides

přeložil Jakub Chodil

Motto, 2020, 288 stran

Hlavní charaktery autor definuje prostřednictvím jejich minulosti a prožitých traumat. U Alicie využívá deníkových zápisků, které však znovu slouží spíše jako autorské alibi pro ozvláštnění románu. Takto žádné uvěřitelné deníkové zápisky nevypadají. 

Záslužnou práci spisovatel odvádí, když upozorňuje na problémy medicíny soustředěné na duševní zdraví – podfinancování, nadužívání medikace, neosobní přístup. Další stereotypy s problematikou spojené však bohužel jen potvrzuje. Práva na Mlčící pacientku se prodala do téměř čtyřiceti zemí a v plánu je také film. Třeba produkční společnost Brada Pitta zmíněné chyby napraví.