Ondřej Zach - Rád bych zmínil zombie akci Days Gone (číst recenzi). Nedostávala sice tak vysoké známky jako jiné exkluzivity na PlayStation 4, ale zdejší svět, atmosféra, motorka a hlavně skvělý hlavní hrdina se mi hodně trefily do vkusu. Hrál jsem až později po vydání, kdy už byla řada technických nedostatků odstraněna. Zabodovalo u mě i hraní a vytváření vlastních úrovní v Super Mario Maker 2 (číst recenzi). Je to velmi přístupné, takže se člověk může soustředit na to, co chce vytvořit. Navíc to je záležitost, která vydrží týdny.
Days Gone
Super Mario Maker 2
Uspěla u mě i looter shooter The Division 2 (číst recenzi), skvělá práce, ačkoliv musím přiznat, že už chyběl onen wow efekt, který jsem zažil u jedničky. A nakonec zmíním i nádhernou hopsačku Yoshi’s Crafted World (číst recenzi), kterou jsme celou dohráli s dcerou v kooperaci a bavilo nás posléze hledat i všechna tajemství. Skvělá rodinná hra.
The Division 2 (PC)
Yoshi's Crafted World
Jan Kouba - Koho by nefascinovala možná nejromantičtější epocha historie lidstva – období velkých objevů a dobrodruhů. To vše vytasilo ANNO 1800 (číst recenzi) a mě zcela odzbrojilo. Z úplně jiného soudku mě oslovil remake Resident Evil 2 (číst recenzi). Nejenže je RE2 můj asi nejoblíbenější díl série, ale jeho převedení do moderního hávu se povedlo téměř na výbornou. Tak bych prosil každý remake. Poslední hra je spíš z kolonky guilty pleasure, protože The Sinking City (číst recenzi) není žádné terno, přesto mě jeho svět a luštění záhad baví víc, než by bylo zdrávo.
ANNO 1800
Resident Evil 2 (2019)
Petr Zelený - Vlastně ani sám nevím proč, ale jako první mi naskočil nový Steamworld s podtitulem Hand of Gilgamech (číst recenzi). A to i přesto, že karetních her je asi milion a notně mi lezou krkem. Ale v tomto případě se je holt povedlo brilantně skloubit s tahovými souboji. Každému můžu vřele doporučit.
SteamWorld Quest
Bloodstained: Ritual of the Night
Jako pravověrný PCčkář jsem taky až letos objevil sérii Yakuza a stihl jsem si zahrát všechny tři díly. A teď doufám, že Sega na osobní počítače vydá porty i těch ostatních, protože Kazuma Kiryu a Goro Majima jsou moji noví hrdinové.
A jako třetí mě napadá čerstvě dohraná metroidvania Bloodstained: Ritual of the Night, kde jsem hledal tajné místnosti a všechny možné upgrady tak svědomitě, až jsem závěrečného bosse bez problémů sfouknul na první pokus.
Martin Zavřel
Days Gone
1) Days Gone - atmosféra osamělého putování horskou přírodou a jejími jehličnatými lesy mi jakožto horalovi (původem z Jeseníků) velice sedla, ale příběh mi první hodiny připadal jako tuctové klišé. To se ale během hraní dramaticky změnilo - ve výsledku bych se nebál tuhle obrovskou, ambiciózní hru postavit vedle Red Dead Redemption 2. I po stránce hratelnosti se vše dramaticky zlepšilo, jakmile jsem odemkl správné schopnosti a poladil arzenál + motorku. Většinu technických problémů se povedlo opravit. Za mě jde prozatím o největší překvapení roku a také o největší zážitek roku.
Resident Evil 2 (2019)
2) Resident Evil 2 - tady není moc co vysvětlovat, remake kultovní ikony hororového žánru se povedl na jedničku a těžko vymyslet, co by na něm šlo vylepšit. Raději bych samozřejmě nový díl, ale jinak je to absolutní povinnost pro fanoušky žánru, kterou hraji díky mnoha módům a bonusům dodnes.
3) Destiny 2 - moje trvalé hobby se letos významně posunulo na výslunní, jelikož se všichni shodují, že Destiny právě prožívá nejlepší období ve své pětileté existenci. Obsahu je tolik, že člověk ani nestíhá všechno hrát a zbraně i schopnosti jsou vyladěnější a zábavnější než kdy předtím. Hra nedávno opět překročila milion aktivních hráčů denně a je stále na vzestupu. Bude velmi zajímavé sledovat, co se s ní stane v září (kdy přejde na free-to-play model) a samozřejmě s nadějí vyhlížím letošní datadisk, Shadowkeep.
Jan Srp - Rozhodně Metro Exodus (číst recenzi). A jelikož myslím, ze Death Stranding bude zábavnější rozebírat v diskusích, než skutečně hrát, můžu Metro rovnou vyhlásit za svoji osobní hru roku. A co roku, možná i pětiletky.
Slay the Spire
Ondra Martinů - Letos se stále snažím dohánět hry z minulých let, ale technicky se počítá Slay the Spire, které v plné verzi vyšlo v lednu (číst recenzi). Sice bylo předtím dva roky v různých alfa a betaverzích, které jsem průběžně zkoušel, ale letošní plnou verzi jsem si také řádně užil.
Hodně mě v tuto chvíli baví Crash Team Racing (číst recenzi), doma si jej často zapínáme i ve dvou, je jako dělaná na hraní s rozdělenou obrazovkou. Ten režim mě baví natolik, že trochu opomíjím postup samotnou hrou, aby se mi odemklo víc postav a motokár.
Crash Team Racing Nitro-Fueled (PS4)
Harry Potter: Wizards Unite
Po prvním zapnutí jsem ze hry nebyl vyloženě nadšený, ale stejně se často přistihnu, že si na chvíli zapnu mobilní Wizards Unite, variantu na populární Pokémon Go ze světa Harryho Pottera. Jen tedy nemůžu přijít na to, proč jsem na dovolené v Německu všude neustále nacházel hromady relikvií, kdežto v Praze je občas potíž najít i jednu jedinou. Kouzelníci za hranicemi jsou asi ve výhodě.
