RECENZE: Vražda kojence cirkulárkou. Čtvrtý případ série je Vodník

Čtvrtá, předposlední minisérie z cyklu Detektivové od Nejsvětější Trojice přinese na ČT pod názvem Vodník po tři nedělní večery vyšetřování zdánlivě dávno vyřešené surové vraždy kojence.

Jestli klasik tvrdil, že mrtvola staršího pána v detektivce nevadí, kdežto tělo zavražděné ženy je tragédie a smrt dítěte děsivá hrůza, je namístě varování. Ve Vodníkovi totiž, s odkazem na verše z Erbenovy balady „dětská hlava bez tělíčka a tělíčko bez hlavy“, zabijí pětiměsíční nemluvně cirkulárkou. Tedy nic pro citlivější povahy, třebaže se režisér Viktor Tauš v brutálním detailu nevyžívá a hlavně to nevymyslel.

Za scénářem, stejně jako v předchozích minisériích Případ pro exorcistu, Modré stíny a Pět mrtvých psů, stojí Michal Sýkora; předlohu Vodníka vydal pod názvem Ještě není konec, poslední se zrodí Živé terče.

U Vodníka se model lehce liší. Jednak se místo týmu do případu pustí jen kriminalistka v podání Kláry Melíškové, jež se chodí radit s bývalým kolegou čili Miroslavem Krobotem, jednak se skáče ze současnosti zpět do 80. let, kdy matka obviněná ze zabití svého dítěte spáchala sebevraždu a tragédii neunesla ani její tchyně. „Já přišel v jednom týdnu o ženu, syna a matku,“ shrnuje po třiceti letech Václav Neužil coby muž, jehož neteř, tenkrát školačka na prázdninách u babičky, prý viděla pravého „zeleného“ vraha a nyní se pokouší případ znovu otevřít.

Dvě časové roviny znamenají tenký led pro výraznou stylizaci, kterou Tauš a kameraman Martin Douba zvolili už před třemi roky v Modrých stínech. S nadsázkou řečeno, pokud tehdy kvůli technické závadě na zvukové stopě prvního dílu přecházel diváky sluch, teď jim může přecházet zrak. Retro vystihující pod ospalostí letních dní napětí v rodině, kde kvůli dětskému pláči všem tečou nervy a kde si trojice puberťaček krátí čas hororovými hrami či drážděním brigádníků, nachází v obraznosti trefnou náladu měkkých barevných odstínů s akcentem bílého jasu a náznakem lehké neskutečnosti. I v dívčině pozorovatelské fantazii zjitřené četbou Erbena lze přijmout mystické či symbolické prvky včetně bílého koně.

Vodník

55 %

Česko, 2019, 3 h 25 min (Minutáž: 3x67 min, Alternativní: 210 min)

Režie: Viktor Tauš

Předloha: Michal Sýkora (kniha)

Scénář: Michal Sýkora, Petr Jarchovský

Hrají: Klára Melíšková, Miroslav Krobot, Stanislav Majer, Václav Neužil ml., Zuzana Stivínová, Lenka Krobotová, Miroslav Hanuš, Marika Procházková, Miroslav Táborský, Taťjana Medvecká, Tomáš Dastlík, Andrei Toader, Jaroslava Pokorná, Pavla Beretová, Jiří Mádl, Tatiana Vilhelmová, Klára Issová, Andrea Daňková, Alena Doláková, Kasijana Džakič, Natálie Jandová, Marie Sládková, Jiří Štrébl

Kinobox: 67 %

IMDb: 7.5

Ale jakmile se stejná metoda přenese do dnešního městského „civilu“ včetně porady v rudě nasvíceném baru, přestane vyprávění dramatizovat a začne je rušit. Ornamentální přepjatost zkrátka oslabuje věcnou podstatu žánru krimi.

Což ubližuje i hercům. Zatímco v minulé hysterii venkovského domu se dokonale potkávají postavy Jaroslavy Pokorné, Aleny Dolákové či uhihňaných slečen, v nynější éře si přes zvláštní změnu zevnějšku drží sebejistotu jen Neužil. A to je stále řeč o prvním dílu, s dalším vyšetřováním se dají očekávat ještě odstředivé odkazy na policii za totality.

Alespoň však Vodník není tuctový. Běžné televizní produkci krimiseriálů se vymyká přinejmenším filmovou řečí provokující na hraně mystéria, jakou si naposledy zkusila v kinech Polednice.