Zjevují se děsivé postavy a je slyšet šepot. Lidé se ztrácejí a transformují. Myšlenky mizí a mutují. A co na to pověstný laskavý český humor, jehož děsivý přízrak se vznáší nad kotlinou?
K nejnovějšímu představení pražského Divadla X10 si soubor přizval současnou autorskou hvězdu generačního divadla Tomáše Dianišku. Do prostoru DUP39, který se nachází v podzemí pražské Národní třídy, napsal hru o domu, kde mizí architekti a umělci. Inscenace Dům uměleckého poltergeista má premiéru ve čtvrtek. „Představení bude tak strašidelné jako česká minulost a hlavně současnost. V někom vzbuzuje hrůzu sektorový nábytek, v jiném laskavý český humor, v dalším možnost opakování historie. A k takovému hororu nezadržitelně směřujeme,“ předesílá dramaturgyně novinky Lenka Havlíková.
„X10 mě oslovila se speciálním požadavkem, aby diváci mohli absolvovat prohlídku vybydlené budovy. Byli jsme se tam párkrát podívat a je to zvláštně smutný pocit, bývalá perla funkcionalismu už pár desítek let chátrá,“ popisuje Dianiška zrod své nejnovější hry. V režii Ewy Zembok tak vzniklo představení žánru zvaného site specific, kde se diváci podívají do neobvyklých prostor v centru Prahy. V představení se objeví Anna Císařovská, Jakub Gottwald či Pavel Neškudla.
„Inscenace je koncipována pro prostor Domu uměleckého průmyslu, tematicky čerpá z jeho osudu, který je vlastně příběhem celé země, směřující od étosu masarykovské republiky přes nacistickou a komunistickou perverzi k sametovému mejdanu a až k současné všeobecné vyprázdněnosti. Diváci se dostanou i do běžně nepřístupných míst domu,“ láká Havlíková.
„Hlavním tématem jsou zničené ideály. Dům byl postaven, aby sloužil nejrůznějším umělcům, ale pořád jim to někdo kazí. Brzo po otevření přišla válka. Pak únor, normalizace, privatizace. Nějak to nevychází. Budova měla prostě smůlu,“ zamýšlí se Dianiška.
Právě on je nyní – vedle svého hereckého angažmá v pražském Divadle pod Palmovkou – jako autor na roztrhání, jen letos to bude jeho třetí nově inscenovaná hra.
„Ano, sekám to jak Michal Viewegh vtipy o své bývalce. Nepíšu do šuplíku, ale na zakázku, takže se text naštěstí inscenuje hned po dokončení. Většinou dokončím hru pár dnů před začátkem zkoušení. Obvykle takové tempo znamená hodně vystresovaných lidí. Teď chystám dvě hry pro dvě ostravská divadla,“ líčí Dianiška.
