Helga a Boženka. Jedna je manželka Arnošta, druhá jeho rozkazovačná sestra, která ho do sňatku s bohatou Helgou dohnala. Je to ve skutečnosti manželská trojka, kterou čeká veletoč.
Hru stejného názvu napsala Iva Janžurová na námět herecké kolegyně Jany Paulové. Herečky už dlouho plánovaly něco společně napsat. „A při přemýšlení o námětu si Jana vzpomněla na anekdotu ze života, příběh, který se údajně skutečně stal, kdy jeden chlápek chtěl přistihnout svou ženu in flagranti, ale ta – co čert nechtěl – mu byla věrná, tak na ni vymyslel jistou lest,“ popisuje Janžurová.
Jana Paulová však zde nakonec nehraje...
Pracovala jsem na hře asi rok a půl, Jana měla v merku už jinou inscenaci, a tak mě při přemýšlení o herecké partnerce napadla Evička Holubová, s níž jsme se kdysi šťastně potkaly na Kočičí hře v Divadle Na zábradlí a obrovsky jsme si rozuměly. Eva byla z nabídky na společnou práci naštěstí nadšená.
Mají postavy nějaký reálný předobraz v jejím či vašem životě?
Námět je tedy možná ze života, ale jednotlivé postavy musí soužit komediální konstrukci, jejich charaktery jsem si vymýšlela.
Psala jste s vědomím toho, že vznikne komedie?
Ano, to bylo dané od začátku. Crazy komedie má své přesné zákonitosti, neovládám je bezchybně teoreticky, ale hereckým citem vím, co má přesně následovat a čím bude na kterou repliku navázáno. Zápletky jsou v tomto žánru vlastně velmi složité, musejí mít přirozený vývoj, nejde si tu jen tak něco rozepsat.
Proč jste vybrala Šimona Cabana jako režiséra?
Protože jsem se byla v Divadle Kalich podívat na Srdcovém králi a moc se mi líbilo, jak čistě a citlivě Šimon tuto muzikálovou komedii zrežíroval. Všechno v ní funguje, jak má. Takže na základě tohoto diváckého zážitku jsem ho oslovila. Následně si mě získal ještě víc, neboť řekl, že se mu text Veletoče líbí.
Řešili jste obsazení společně?
Co se týče obsazení, Šimon mi připravil největší překvapení na první čtené zkoušce. Začala jsem číst svoji roli Boženy, načež mě Šimon přerušil: „Čtěte svoji roli, tuhle hraje Eva.“ Já jsem ovšem Veletoč psala s opačným záměrem, dokonce jsem si repliky Helgy v duchu interpretovala Eviným způsobem a bavilo mě to.
Eva souhlasila, že jí by prohození nevadilo. Tak jsem přímo na první zkoušce po patnácti minutách vzdorování ustoupila, ale šíleně mi to zamotalo hlavu. Nicméně brzy jsem se přesvědčila, že jde o dobré rozhodnutí. Scény, které by pro mě jako Boženku byly ožehavé, Eva zvládá levou zadní.
Vytrénovali mě komunisti, když mi zakazovali role, řekla Janžurová Za scénou |
Inspiroval vás při psaní přímo nějaký tvůrce nebo styl?
Jestli mi to tento francouzský velikán odpustí, tak zmíním svého oblíbeného Georgese Feydeaua. Je to můj vzor, ať už jsem se s ním sešla jako divák, nebo ho hrála v Národním divadle. Ráda se na něj odkazuji jako na autora groteskních situací, které přesně fungují a které jsou žánrově čisté. Dokonce je mi na něm sympatické, že ho dramatičtí autoři nebrali moc vážně, nepřišel jim dostatečně umělecký.
A už jako dítě jsem objevila Chaplina, můj bratr mi ho předehrával a zprostředkovával mi tak radost z gagu.
Loni jste poprvé režírovala, nyní jste napsala novou hru. Jakou divadelní výzvu máte v plánu na příští rok?
Momentálně mám spíš pocit, že jsem si nabrala té práce přemíru. Do středeční premiéry mám ještě Audienci u královny v Národním divadle a Božskou Sarah v Divadle Kalich, tedy obě těžká představení. Do toho tradiční předpremiérový shon, kdy se snažíme, aby nám všechno šlapalo a přišli jsme na poslední chybky. Po premiéře Veletoče naštěstí nemám jiný program, než si konečně odpočinout.
V srpnu pravděpodobně začnu točit film s režisérem Radkem Bajgarem, jestli se na něj seženou peníze, tak se chci soustředit na tuto práci, ta si vyžádá hodně energie. V příštím roce budu ráda, když zvládnu všechno to, co jsem si poslední dobou nabrala.
