Konkrétně Poldu III si v sobotu večer vybralo přes milion diváků, ceremoniál 25. Českého lva 700 tisíc zájemců a soutěž Superstar jen o 30 tisíc lidí méně. Co se dozvěděli ti, kdo sledovali více než dvouhodinový přenos slavnosti?
Že loni vznikl jeden velmi dobrý film – hořká otužilecká romance Bába z ledu se šesti soškami; ostatně členové České filmové a televizní akademie ji už vyslali na Oscary, tudíž by bylo trapné měnit názor. Výhra Lvů pomohla i vítězné nedělní sledovanosti Báby z ledu, činila 1,7 milionu diváků.
Dále se zrodil jeden divácky úspěšný snímek – Po strništi bos s třemi trofejemi, jeden historicky záslužný film – Milada se dvěma a pár rádoby uměleckých schválností jako Křižáček s jedním oceněním. Z 51 titulů se k ceně probojovalo sedm; chudý rok.
Nicméně podle Jana Svěráka právě letos akademici projevili rozvahu: „Ukázali divákovi větší šíři tvorby. Na rozdíl od minulosti, kdy všechno bral předělaný seriál Hořící keř či Masaryk, se lidé dověděli, že existují také jiné snímky.“ Herečka Zuzana Stivínová nicméně ve finále postrádala třeba Out či Pírko a tvůrce Báby z ledu Bohdan Sláma by zase cenu přál i snímku 8 hlav šílenství. „Vyznávám rozmanitost, od hlavního proudu po menšinové tituly. Sám se snažím vyprávět příběhy pro širší publikum, aniž bych je zneužíval, na tenké hranici mezi dramatem a komedií,“ věří vítěz.
Výsledky hlasování tentokrát vášně nebudily, třebaže vrcholné zážitky večera přišly odjinud. Patřila k nim pocta za životní dílo pro střihače Aloise Fišárka, společný zpěv Vladimíra a Adama Mišíkových, zábavný výstup hereckého dua Plesl–Neužil, Oldřich Kaiser s odkazem na MeToo, režisér Sláma bez bot, čímž vyjádřil úctu kolegům včetně díla Po strništi bos, nebo pohotově vtipná moderátorka Adela Vinczeová, držící večer v mantinelech jeho podstaty filmového svátku.
Přesto se profesní slavnost proměnila v politickou akci, kde zněly projevy na podporu nezávislé veřejnoprávní obrazovky. Když se o ni prezident Miloš Zeman v inauguračním projevu otřel, bylo to přinejmenším nevkusné. Teď se skóre srovnalo: umělci mu za to vyčinili na stejně nepatřičném místě.
Paradoxně tak nejen upatlali lesk vlastního večera a diváky znuděné politickými výzvami odehnali ke konkurenci, ale veřejnoprávní obrazovce přímo v jejím vysílání vrazili kudlu do zad. Těžko se ČT bude bránit, že o akci plné ohnivých frází včetně groteskně pozdní prosby Nevolte Miloše Zemana, v jejímž zákulisí se podepisoval text Pět vět na obranu České televize, nevěděla ani ji nechystala, pouze přenášela.
Filmaři až krátkozrace nahráli hlasům – Panáčkové si za naše koncesionářské poplatky točí filmy, na které málokdo kouká, dávají si za ně ceny a ještě si dovolují zpochybňovat výsledky demokratických voleb pokřikem, že je demokracie ohrožena.
Sama ČT se přitom zdroji útoků z TV Barrandov bránila zatím věcně, ostatně stanice jediného muže s osmiprocentním podílem na trhu si zviditelnění ani nezaslouží. Ovšem jakmile začnou umělci bít na poplach, právě jí udělají více reklamy než sobě a své dosavadní příznivce, kteří se na Lvy těšili, pošlou do šiku spojeného hlavním heslem internetových reakcí: Já Zemana nevolím, ale tohle se nedalo vydržet.
Jistě, máme „osmičkový“ rok jako stvořený pro barikády, pochody a tribuny, taky se už dlouho na Kavčích horách neporvali aktivisté o spacáky, aniž by se reálné nebezpečí prokázalo. Nezávislost médií veřejné služby, o jejíž potřebě je každý soudný občan přesvědčen i bez plakátů, přece neohrožují besídky dvou provokatérů pro dvousettisícový zlomek populace, nýbrž okamžik, kdy se na Kavčích horách budou točit stejně pokleslé propadáky jako na protějším kopci.
Kdyby filmaři chtěli ochránit značku slavného studia, jíž TV Barrandov dělá profesní ostudu, zasloužili by potlesk. Jenže jejich tažení ve jménu záchrany ČT je čistě politická zhrzenost: Nevolí podle nás, sleduje jiné televize? Národ je třeba vyměnit. Výsledkem téhle medvědí služby může být příští ročník Lvů, kde se vítězný film Všichni do spacáků na Kavky! obejde už zcela bez diváků, v kinech i u přenosu.
