Kuchyni vládne ve své restauraci bývalý kamioňák, který v prostoru pronajatém od města - s podmínkou, že nabídku musí z poloviny tvořit rybí jídla - dokázal utopit přes tři miliony korun. Kuchyň je sice vybavená profesionálně, ale cit pro řemeslo tu zcela evidentně chybí.
Nad jídly připravenými podle „Kluků v akci“, případně ještě amatérsky upravenými, Pohlreich jen zvedá obočí. A je mu líto, do jak smutné podoby - i co se chuti týká - v téhle kuchyni dokážou přivést kvalitní čerstvé suroviny.
Na jednu stranu je majitel ochoten do restaurace znovu a znovu investovat, i když je zadlužen až po uši u kamarádů i u banky, na druhou stranu mu chybí elementární základy dobré přípravy jídel a cit pro správnou kombinaci chutí.
Kuchyně tak sice nepostrádá moderní konvektomat, ale nikdo se neobtěžuje jeho čištěním, takže čerstvá ryba v něm připravená zapáchá spáleninou a chytá nepříjemnou pachuť. Zdá se, že tahle posádka nemá šanci na přežití.
Urputná snaha vše napravit tím, že ze dne na den majitel zaneřáděný konvektomat vyhodí a koupí nový (což je investice v řádu statisíců) působí naprosto zoufale. S takovým hospodařením by nikdo daleko nedošel.
Zdeněk Pohlreich během natáčení v kuchyni vodňanské rybí restaurace.
A přesto tato vodňanská partička „od soudku“ šéfa při přepadovce za pár týdnů příjemně překvapí. Dokonce jejich kuchyni odmění hvězdičkou.
Zřejmě si tu vzali jeho rady k srdci a zapracovali na sobě, na jídelníčku, na interiéru - a hlavně na poctivé přípravě jídel. Protože kvalitní suroviny tu používali od počátku. Majitel a šéfkuchař v jedné osobě zřejmě překousl fakt, že ho Pohlreich učil připravovat rybu na pánvičce, a od té doby to tak dělá.
