Tři kováři střídavě buší do kovadliny, rány se rozléhají obrovskou halou. Potemnělý prostor ozařuje jen oheň z výhně, takže i v povzdálí sedící diváci jsou oslněni a překvapí je, když náhle další z herců promluví z úplně druhé strany. Jen co publikum otočí hlavy, osvětlí dosud temnou stranu soubor projekcí, do kterých další herec deklamuje své věty.
Scéna patří k představení Prometheus, které uvedl Miroslav Bambušek v prostoru bývalých papíren ve Vraném nad Vltavou. Režisér známý nekompromisním divadlem neinscenuje své představení v tak neobvyklém prostoru poprvé. Před téměř třemi lety uvedl kus Ropa v podobných prostorech - Automatických mlýnech, které pro Pardubice navrhl architekt Josef Gočár ve stylu babylónské Ištařiny brány. Ale zatímco osud pardubické dominanty jako místa pro kulturu je zatím nejasný - nový majitel počítá s opravami teprve na rok 2020 - vranenská papírna hlásí další projekty.
Vlastní banka a žádné daně
Zdejší prostor nese název Nová Perla podle města z Kubínova románu Země snivců. Prometheus tady nebyl prvním divadelním kusem. „Teď už se v Perle hraje divadlo často. Poprvé se hrál v říjnu 2014 kus S.d.Ch. Uvažujeme, že vedle již naší existující Národní galerie založíme i Národní divadlo. Teď jednáme o jeho vhodném řediteli,“ uvedl za Perlu umělec a zakladatel nakladatelství Divus Ivan Mečl, který zde už dva roky buduje centrum nezávislého umění.
“Prostor udržujeme při životě tím, že v něm žijeme a trávíme mnoho času. Sami stavíme, opravujeme a rekonstruujeme. Většinu platíme z vlastních zdrojů, výtěžků akcí, zisku kavárny, drobných i materiálních darů. To, jak Nová Perla po dvou letech vypadá, je však především výsledek dobrovolné práce, která začala 1. června 2014,“ dodal Mečl. „Chtěli bychom, aby se Nová Perla stala Benátkami středně-východní Evropy, měla vlastní banku, získala nezávislost na Čechii a vstoupila do EU, na komíně bychom chtěli mít čapí hnízdo a za odměnu neplatit daně,“ upřesňuje svým stylem humoru.
I na otázku, zda Perla trochu netrpí tím, že leží mimo Prahu, kde se potencionální milovníci alternativní kultury zdržují nejvíce, má Mečl originální odpověď: „To je její přednost. Chtěli jsme mít především klid... na dobrovolnou práci. Záleží nám na těch, kdo si najdou cestu, a trpíme je jako nutné dobro.“
Takzvané nutné dobro pak dostává v podobném duchu i rady ohledně bezpečnosti: „Je mnohem lepší než před rokem. Přesto návštěvníky upozorňujeme, aby se chovali jako na výletě do hor, dávali pozor, kam šlapou, a měli děti stále na očích. Pokud by někam spadli, nemuseli bychom už je nikdy najít.“
Všechny kouty továrny
Vlajkovou lodí industriálních prostorů upravených pro kulturní akce ale už několik let zůstává veřejnosti mnohem přístupnější pražská MeetFactory ležící po proudu Vltavy o několik kilometrů severněji. Bývalá sklárna nyní zastrčená mezi koleje a výpadovku z města sloužila jako železniční sklad, po opravách se otevřela coby multikulturní centrum nabízející koncerty, výstavy i divadlo.
„Prostor byl zkolaudován v roce 2010 před otevřením hudebního sálu, tím byla vyřešena i bezpečnost dle zákonných norem,“ uvedla k bezpečnosti prostoru mluvčí Šárka Maroušková. „Peníze na provoz máme mimo jiné z víceletého grantu Hlavního města Prahy, ale také díky podpoře Ministerstva kultury ČR a dalších několika subjektů,“ dodala. MeetFactory, jejíž fasádu zdobí ikonická rozteklá auta z dílny Davida Černého, dále „živí“ vedlejší činnosti jako reklama či hostinská činnost. Prostor se může pochlubit komplexním využitím prostor budovy. „Staráme se o celý areál a snažíme se aktivně využívat všechny kouty továrny včetně našeho dvorku, který přes léto využíváme na site-specific projekty a promítání filmů v rámci letního kina,“ uvádí za MeetFactory Maroušková.
Velkou popularitu si pak za poslední rok získala holešovická Jatka78, kde sídlí novocirkusový soubor La Putyka. „Haly 7 a 8 obýváme na sto procent. Aby byly obyvatelné, upravili jsme si je vlastními finančními prostředky,“ popisuje Štěpán Kubišta. Na zprovoznění Jatek se totiž týmu okolo Rosti Nováka povedlo vybrat velké peníze v rámci crowfundingové kampaně, další prostředky jdou z prodeje vstupenek. „Máme ale obrovské náklady hlavně na vytopení, protože objekt není ve vyhovujícím stavu, neexistují izolace, střecha je děravá. Odborníky na tyhle záležitosti nemáme, prostor je v majetku magistrátu. O celou tržnici se stará správní firma,“ doplňuje Kubišta k provozu.
Technické záležitosti však vykoupí atraktivnost lokality. „Tržnice je historicky zajímavým objektem, stavby jsou hezké, industriální. Je to dobrou reklamou, lidé se sem častou jdou podívat jen na to, jak se to tu změnilo. To může návštěvnosti ve srovnání s klasickým divadelním prostorem pomoci,“ upozorňuje Kubišta.
