Předešlá dvě díla natočená již poté, co mu režim kvůli záběrům z demonstrací nařídil uměleckou nečinnost, vznikla v režisérově domě. Až třetí příběh se vydal do ulic současné íránské metropole, nicméně kamera nikdy neopustila auto. Přesněji tři kamery, které uvnitř vozu snímaly režiséra v roli taxikáře a jeho zákazníky.
Prosté, nápadité, výmluvné a vtipné svědectví vyhrálo loni na Berlinale Zlatého medvěda; protože filmaře úřady do ciziny nepustily, festivalovou trofej převzala jeho neteř, která si ve filmu také zahrála.
Pasažéry Taxi Teherán představují vesměs neprofesionální herci, kteří kvůli bezpečí zůstávají v anonymitě. Panahí nejprve začal točit lidi v taxíku na svůj telefon, ale když ho jeden cestující požádal, aby kameru vypnul, protože si chce chránit soukromí, rozhodl se pro jiný postup.
Ve výsledku tedy riskuje pouze on sám. Připsal si veškeré tvůrčí profese: režie, scénář, hlavní role, kamera, produkce, zvuk i střih, všechno musel zvládnout Džafar Panahí. A jak psali v jedné britské recenzi, „jakkoli jsou situace nejspíš předem nazkoušeny, z filmu tryská radost nad možnostmi kinematografie vzdor omezením“. Z leporela jednotlivých jízd se skládá zajímavý obraz dnešní íránské společnosti.
Učitelka a mladík diskutují o trestu smrti. Pašerák nabízí nelegální kopie premiérových řad seriálu Živí mrtví a filmů Woodyho Allena. Dvě pamětnice chtějí převézt zlatou rybku ve skleněné nádobě.
Mladá žena shání odvoz pro svého postaršího manžela, který byl zraněn při nehodě. A drzá holčička řidiče poučuje o íránském filmu, což je obzvláště zábavné, jestliže za volantem sedí muž, který už za svůj debut Bílý balónek dostal cenu v Cannes, se Zrcadlem vyhrál v Locarnu, s Kruhem v Benátkách a za Offside má Stříbrného medvěda z Berlína.
Ke dvacetiletému mlčení jej odsoudili v prosinci 2010; nyní je mu 55, takže oficiálně by se k profesi mohl vrátit jako sedmdesátiletý. Před festivalovou premiérou Taxi Teherán vydal Panahí prohlášení, v němž vzkázal: „Nic na světě mi nemůže zabránit v tom, abych dál točil. Čím více jsem tlačen do kouta, tím nutkavější se stává má potřeba dělat filmy.“
