Snímek, který večer jako první uvidí Bratislava, ve středu Praha a ve čtvrtek jde do kin, by se Baarové nejspíš líbil. Přejímá její výklad dějin, přesněji z nich vybírá vesměs jen to, co se týká romance prvorepublikové české hvězdy s říšským ministrem propagandy Josephem Goebbelsem.
Pokud Baarová dovedla ocenit výkony kolegů, líbil by se jí právě i Karl Markovics v roli Goebbelse, hrdina oscarového filmu Ďáblova dílna, třebaže dabing mu hodně ubírá. Ale za producentské rozhodnutí nemůže Markovics ani jeho kolega Gedeon Burkhard coby idol žen Gustav Fröhlich.
Uznalá herečka Baarová by musela smeknout před Zdenkou Procházkovou, která ji skvěle hraje ve stáří - i když osobně se znaly a neměly se prý moc rády. A hvězda salónů Baarová by zase možná ani nepostřehla, že Tatiana Pauhofová, jež ji ztvárnila zamlada, mění kostýmy častěji než výraz.
Těžko říci, zda by si k ilustrovanému encyklopedickému heslu přála náladové pasáže, ale právě v nich film ožívá, ať Baarová naklíčovaná do starého dokumentu objevuje velký svět Berlína či při plavání bojuje s Goebbelsovou ženou.
A jistě by ji těšilo, že se nemusí hájit. Až na banální rámec, kdy se před smrtí zpovídá mladé novinářce, a sebevraždu sestry, již kvůli Baarové po válce vyhnali z divadla, se film pohybuje v symbolech prokleté osudové lásky. Což známe.
