Vyjmenujte tři okamžiky z filmu Osmy, ve kterých máte Trojana jako režisér nejraději.
Opileckou němou scénu v úvodu, samozřejmě. Pak lámání chleba s Miroslavem Krobotem coby Trojanovým šéfem, to je síla. Je vidět, že jsou sehraní, rozdají si to spolu bez rekvizit jako dva pistolníci. A závěr se Zuzanou Stivínovou v roli manželky. Právě její postava pro mě tvoří hlavní téma.
Myslíte téma žen v pozadí, které to odnesou nejhůř?
Přesně tak. My chlapi jsme ješitové, trousíme velké pravdy, hrajeme si na hrdiny, když to vyjde, nosíme gloriolu slávy, ale kde bychom byli, kdyby nás ženy nepodržely? Pro mě Osmy představují film o naději: jestli on a ona zůstanou spolu, pak přežijí nejhorší splašky každého režimu.
Možná uslyšíte, že vy i scenárista Marek Epstein jste moc mladí, abyste mohli líčit disidenty a s nadsázkou.
S tím počítáme, ačkoli Marek vyprávěl, že když Osmy viděl Saša Vondra, prý se smál a tvrdil, že přesně tak to bylo. Ale vyrůstal jsem v rodině, kde denně běžel Hlas Ameriky, chodil k nám Jan Sokol a umím si představit, jak rozdílné motivy k podpisu Charty 77 měli na jedné straně třeba Plastici a na druhé bývalí komunisté, kteří vedli boj za lepší komunismus, nebo za co vlastně, to snad radši ani nechci vědět.
Antihrdina filmu Osmy opravdu není z chartistické elity, čímž splňuje národní nechuť k příliš svatým rekům.
Ani my nemilujme mramorové sochy, rádi je polidšťujeme, snímáme z piedestalů. Kdysi jsem to slízl za Operaci Silver A, že prý znevažuje válečné hrdinství našich výsadkářů, a teď to schytám zas.
Od koho? Diváci se zatím skvěle baví.
Pár chartistů pozlobíme. Ale nás těší rozčísnout sentiment, dovolte mi výraz „mramoser“, a podívat se na historii bez patosu, s nadhledem. Kde jsou Mirkové Dušínové, tam přicházíme my s Epsteinem jako Bratrstvo kočičí pracky.
