V létě toho moc nenaspí, ostatně na severu za polárním kruhem slunce po několik týdnů vůbec nezapadá a světlo vládne po celou noc, zatímco v zimě zde vládne i v poledne večerní šero. A v tomto nemilosrdném prostředí už téměř pět tisíc let žije a kočuje národ Sámů, jedna z nejzvláštnějších civilizací světa. Byť v posledních letech jejich tradiční způsob života rychle mizí a Sámové se stěhují do měst.
Přestože celý svět zná jejich zemi jako Laponsko, Sámové toto slovo nesnášejí, neboť má poněkud hanlivý význam. Vychází ze staré švédštiny a znamená, že jsou špinaví a otrhaní, tedy cosi jako záplatovaní hadráci. Sami si říkají Sámové, což ovšem není o moc fajnovější, neboť to znamená lidé z močálů.
A protože močály byly vždycky od jara do podzimu plné komárů, oblečení Sámů muselo být pořádně vyuzené od ohně, aby nenasytný hmyz alespoň trochu odpuzovalo. Dnes už tomu tak není a jejich tradiční, bohatě zdobené oblečení je většinou čerstvě vyprané a září v modrých a červených barvách.
A ještě jedna zajímavost – když chtějí Sámové ukázat opovržení či znechucení nad něčím, případně nad někým, obléknou si své oblečení naruby.
Sámové si potrpí na tradiční barevné a bohatě zdobené oblečení.
Tradiční sámské rodiny část roku kočují a bydlí ve stanech podobných týpí.
Stoprocentní užitečnost
Sámové nikdy ničím neplýtvají, jsou mimořádně spořiví a vše se snaží využít do posledního kousku. Jako příklad může posloužit základní nástroj jejich obživy, polodivoký sob, o jehož stáda se po staletí pečlivě starají.
Když soba zabijí, zpracují ho úplně kompletně. Maso nasuší do zásoby na zimní měsíce, z kůže udělají boty či oblečení, zatímco kosti jim poslouží jako materiál na nejrůznější nástroje – třeba na paličky k jejich milovaným bubínkům. A další části, například sušené penisy, prodají Číňanům jako příspěvek pro jejich alternativní medicínu.
Laponci se stále plně nesmířili s moderní civilizací, a pokud to jde, snaží se držet svých odvěkých tradic, k nimž patří například šamanismus, zahrnující přírodní léčení, duchovní cestování časem i rozmlouvání s mrtvými.
Laponsko je nádherná země, letní pobyt však poněkud kazí miliony a miliony komárů.
Sámové se také netají tím, že mají velkou obavu z budoucnosti a z možné ekologické katastrofy, neboť jejich území je velmi citlivým ekosystémem, na kterém se výrazně projeví každá změna. Všichni si zde velmi dobře pamatují obrovské problémy po výbuchu jaderné elektrárny v Černobylu. Několik let po tragédii bylo maso sobů nepoživatelné kvůli nadměrné radiaci a několik tisíc zabitých sobů muselo být zlikvidováno, neboť jejich konzumace byla nebezpečná.
Mrazivý Jokkmokk
Sámové nemají vlastní stát, ale žijí na severu skandinávských zemí (tedy Norska, Švédska a Finska) a také Ruska. Počet Sámů je v současné době odhadován na nějakých 70 tisíc, přičemž asi dvě třetiny žijí v Norsku. V Rusku žije jen asi dva tisíce Sámů.
Za své hlavní město považují městečko Kautokeino v Norsku, které je osídlené již pět tisíc let a kde je možné navštívit muzeum sámské kultury. Zde se také konají tradiční sobí závody. V městečku Jokkmokk na severu Švédska se naopak můžete zúčastnit zřejmě nejstudenějšího trhu v Evropě, neboť v době jeho konání na začátku února zde klesá teplota i třicet stupňů pod nulu. Mladí Sámové si ovšem tuto atrakci nenechají ujít, neboť je pro ně důležitým svazkem s tradicí a jejich předky.
Tajemství jojků
Sámové se nikdy nevzdají svého unikátního hrdelního zpěvu, kterému se říká jojk. Není to jen hudba, ale spíše něco jako další jazyk, kterým se vyjadřuje vše podstatné, co nelze říct, nebo se těžce říká slovy.
Zvláštní sestavu jojků používá Sáma, když mluví sám k sobě, dalšími svolává stádo sobů či vyjadřuje nelibost, třeba nad počínáním ostatních. S pomocí jojků se uspávají děti, vyznává láska i domlouvá sňatek. A další jojky se zase zpívají, když chtějí Sámové vyvolat duchy zemřelých, povídat si se svými předky či léčit nejrůznější nemoci.
Jojky jsou prostě magickým nástrojem, který je silným mostem k ostatním lidem, k minulosti a k přírodě.
Sto slov pro sníh
Sámové jsou historicky nomádi, kteří v letních měsících putovali se stády sobů a spali ve stanech. V posledních letech se však tomuto způsobu života věnuje stále méně rodin a podle odhadů už kočuje snad jen čtvrtina Sámů, zatímco zbytek žije ve městech a vesnicích.
Civilizace pokročila už i na daleký sever a mnoho Sámů dnes používá pro nahánění sobů sněžné skútry. Mladí Sámové však nezapomínají na tradice a snaží se většinu z nich udržet i pro další generace. Věnují se tradiční hudbě i řemeslům a udržují svůj prastarý jazyk. Ten je známý třeba tím, že má sto různých slov pro sníh. Ostatně Sámové mají i vlastní rádiovou stanici, vlajku či poutavou hymnu, popisující krásy jejich severské země.
