Je jen málo zemí, jejichž zvyky a tradice jsou tak odlišné. Možná by se dalo říct, že v Číně je všechno jinak. Nebo alespoň bylo, protože globalizace mnoho rozdílů smazává.
Ještě připomeňme, že tento článek se již tradičně bude dopouštět jistých generalizací, byť je jasné, že existují výjimky a všichni Číňané se nechovají naprosto stejně. Navíc Čína je obrovská země s mnoha krajovými odlišnostmi. Tak to tak prosím berte a pojďte se s námi bavit. Protože tentokrát to bude zábavné.
Manželka za sto tisíc
Číňané si nemohli dlouhé roky pořizovat velké rodiny, neboť dlouhé roky platila politika jednoho dítěte a za každé další se platily velké pokuty, takže více dětí si mohou dovolit jen bohatí a vlivní Číňané.
Tato politika, která se začala uvolňovat v loňském roce, však způsobila jistou disproporci, neboť hlavně na venkově chtěli mít lidé raději chlapce, který zůstane v domě a jednou se postará o stárnoucí rodiče. Kvůli tomu chodila spousta Číňanek na potraty, když se zjistilo, že čekají děvče, a tak je dnes v generaci dospívajících Číňanů jen osm žen na deset mužů, takže mladí muži mají často problém sehnat budoucí nevěstu.
Navíc nedostanou žádné věno, jako se dávalo u nás, ale naopak musí svou budoucí ženu od rodičů vykoupit, čímž oni získají peníze na stáří. Částka za nevěstu se může pohybovat kolem 100 či 200 tisíc korun.
Bez čtyřky a bez třináctky
Číňané jsou velmi pověrčiví, a proto se snaží nepoužívat dvě nešťastné číslice. První je číslo čtyři, neboť má v mandarinštině podobnou výslovnost jako smrt a tak se snaží získávat telefonní čísla či značky aut bez čtyřky.
Tou další je stará dobrá třináctka, zvyk vyhnout se 13 je ovšem "importovaný" ze Západu. Spousta domů, hlavně ve velkých městech, proto nemá třinácté patro, ale jen dvanácté a čtrnácté (ostatně v letadlech běžně chybí třináctá řada).
Odlišné je zde také vnímání barev a čínské dívky se obvykle nevdávají v bílém, neboť tato barva v jejich kultuře symbolizuje smrt, ale naopak v červeném, protože červená přináší štěstí.
Čína v posledních dvaceti letech však zažívá obrovský rozvoj a přitom přijímá spoustu západních tradic a zvyků. Tak jako například adoptovala již zmíněnou nešťastnou třináctku, i mnoho žen se pod vlivem západu vdává v bílém, místo v červeném. To platí hlavně ve velkých městech, která začínají být značně kosmopolitní.
Především ve velkých městech se Číňané pozvolna přizpůsobují západnímu způsobu života.
Nesmrkat, ale vyplivnout
Číňané nepoužívají kapesník a nikdy nesmrkají na veřejnosti. Vysmrkat se do kapesníku a pak si vše uložit do kapsy je pro ně odporný zločin, takže pokud se potřebují nečeho ze svých útrob zbavit, vysrknou to do pusy a posléze vyplivnou na zem či na podlahu. To naopak neslušné není.
A stejně zvláštní jsou jejich zvukové projevy u jídla, neboť hlasité srkání a mlaskání je pouhý projev libosti a spokojenosti s daným pokrmem. Takže čím víc bude Číňan při jídle mlaskat, tím víc může být kuchařka spokojenější.
Naopak pískat na někoho je považováno za velmi nezdvořilé, stejně jako dívat se druhému upřeně do očí, což se odráží třeba při seznamování, neboť Číňan třese pravicí a přitom hledí do země.
Mladých žen je v Číně méně než mužů a tak spousta Číňanů má problém "sehnat" manželku.
Hněv či rozčilování na veřejnosti je v Číně nepatřičné.
Děkuji, zatím nechci
Číňané nemají rádi namyšlenost a neskromnost a řada jejich formálních projevů to stále dokazuje a potvrzuje. Například když Číňan dostává od někoho dárek, několikrát za sebou věc odmítne a až po třetím či čtvrtém pokusu dárek nakonec přijme. Stejně tak je to s pochvalou. Když někomu pochválíte jídlo či hezké oblečení, tak i když je to pravda, odpoví vám, že jídlo nestálo za nic a na sobě má jenom obyčejný kus hadru. Pokud by někdo kompliment přijal, byl by v očích Číňanů příliš pyšný.
A ještě k výběru dárků. Nevhodným dárkem je květina, která je spojována s pohřbem, mezi zakázané dárky patří také kapesníky (už víme proč), nože či sandály, které jsou opět spojeny s rituálem pohřbu.
V tradiční čínské společnosti ovlivněné buddhismem vládne skromnost, Číňané odmítají nejrůznější pochvaly i dárky.
Žužlat se s jídlem
O Číňanech traduje, že sní všechno, co létá, a není to letadlo, všechno co plave, a není to ponorka... Takže na talíři se objevují psi, krokodýli, žáby, ježci, brouci a další havěť. Navíc Číňané milují vše, co lze vysávat, okusovat, žvýkat. Jako příklad poslouží slavné kuřecí pařátky. To je delikatesa. S jídlem si totiž rádi hrají, pomaličku uďobávají kousky kůže či masa kolem kloubů a s gustem rozkousávají chrupavky.
Mezi jednu z nejoblíbenějších pochoutek patří také pečená králičí hlava, jejíž dokonalé ohlodání zabere zhruba hodinu.
Kus libového masa je v pohledu Číňanů nudný, proto zde třeba i žáby servírují tak, že drobné obojživelníky nejprve rozsekají klidně na třicet kousků, které pak osmaží ve woku a podávají se zeleninou a omáčkou. Proto se jí v Číně pomalu a nikdy se s jídlem nespěchá.
Číňané milují spoustu bizarních pochoutek, jednou z nich jsou kuřecí pařátky.
Čínské lékárny jsou plné nejrůznějších sušených rostlin i živočichů.
Vášeň pro sušené penisy
Číňané si nenechají vzít svou tradiční medicínu, která léčí pomocí velmi bizarních medikamentů. Stačí se jít podívat do tradiční tržnice, kde spatříte obchody plné sušených ještěrů, mořských koníků, nejrůznějších hub či zvířecích penisů, které se používají jako ověřený lék na mužskou potenci.
Stejným účelům slouží třeba i rozemleté jelení paroží či sušený gekon, prý je účinější než viagra, zatímco ženy často kupují sušená ptačí hnízda, používaná především na hubnutí. A pod pultem se stále prodávají sušené tygří penisy, jejichž oficiální prodej byl kvůli mezinárodním dohodám a boji proti pytlákům už dávno zakázán.
