Sin Tong-hjok (i v českých médiích se občas používá anglický přepis jeho jména Shin Dong-hyuk) je s největší pravděpodobností jediný Severokorejec, který se narodil v trestaneckém táboře nucených prací a podařilo se mu z něj s obrovským nasazením života uprchnout. O tom, že existuje nějaký jiný život "za ostnatým drátem", se dozvěděl až ve svých 21 letech od jiného vězně. A právě tehdy začal plánovat svůj útěk.
Do té doby ovšem zažil věci, které mají srovnání jen s nejhrůznějšími zločinnými institucemi 20. století - s nacistickými koncentračními tábory, sovětskými gulagy nebo s krvavým řáděním kambodžských Rudých Khmerů. Následky tohoto života permanentně na pokraji smrti nese Sin Tong-hjok (jméno je fiktivní, zvolil si ho po emigraci do Jižní Koreje) dodnes.
Autentické kresby Sin Tong-hjoka z knihy Útěk z tábora 14
Následkem podvýživy má drobnější postavu, paže má zkřivené namáhavou prací a záda zjizvená popáleninami od mučení ohněm. Kůže nad stydkou kostí nese jizvu po vpichu háku, jímž ho dozorce přidržoval nad plameny. Kotníky a zápěstí má poznamenané pouty, za něž visel vzhůru nohama během samovazby. Pravý prostředníček od prvního článku mu chybí – dozorce mu ho useknul za trest, že v táborové továrně na oděvy upustil šicí stroj.
Ukázka z knihy Útěk z tábora 14Jakmile mu dozorce sejmul pásku z očí a Sin uviděl dav lidí, dřevěný kůl a šibenici, zmocnila se ho otřesná jistota, že odsouzeným je on. Avšak nikdo mu nezačal cpát do pusy kamení. Naopak mu pouta sejmuli. Dozorce ho odvedl do samého čela davu. On s otcem budou diváci. Strážci přivlekli k šibenici ženu středního věku a k dřevěnému kůlu přivázali mladého muže. Byla to Sinova matka a jeho starší bratr. Dozorce utáhl kolem matčina krku smyčku. Snažila se zachytit Sinův pohled. Odvrátil oči. Když sebou konečně přestala na konci provazu škubat, zastřelili Sinova bratra. Každý ze tří dozorců vystřelil třikrát... |
O tom všem Sin Tong-hjok nejen vyprávěl americkému novináři, ale sám to také velmi působivě a autenticky zobrazil: jeho kresby stejně jako kniha obletěly svět a byly vloni vystaveny i v Praze.
Autentické kresby Sin Tong-hjoka z knihy Útěk z tábora 14
Zajímají vás dějiny a historická témata?Přečtěte si válečné příběhy nebo životopisy historických postav. |
Sin Tong-hjok nejprve vydal v Soulu v roce 2007 paměti v korejštině, zde ale prošly víceméně bez povšimnutí. O rok později se setkal s novinářem Blainem Hardenem, který byl tehdy dopisovatelem deníku Washington Post ve východní Asii. Sin nechal Hardena vyfotit svoje trvalá zranění z tábora a ten fotografii spolu s jeho stručně odvyprávěným příběhem uveřejnil na titulní straně.
Příběh se setkal s velkým ohlasem - na jeho základě se Sinovi mimo jiné ozval americký m
anželský pár, který jej de facto adoptoval, i mladá americká dívka korejského původu, která se do něj zamilovala a stali se partnery. Až do té doby Sin žádné milostné zkušenosti neměl, v táboře byly jakékoli mimopracovní kontakty mezi pohlavími zakázány pod trestem smrti. Výjimkou byla řízená manželství "za odměnu" - z jednoho takového se právě Sin narodil.
Celých devět měsíců ale musel Harden Sina přemlouvat k tomu, aby spolu napsali knihu v angličtině. Uprchlík byl ostražitý a nedůvěřivý, což byl důsledek jeho vychování v atmosféře strachu a hrozby zrady a následného trestu. Nakonec ale novináři odpověděl na všechny otázky a kniha, která vznikla, se stala základním pramenem pro poznání jinak utajených hrůzných poměrů v severokorejských koncentrácích.
