Ten, kdo má vytyčené předsevzetí, je nespokojený s nějakou částí svého osudu a hledá impulz, který by mu to pomohl změnit. To je fajn. Kdyby se člověk nechtěl vylepšovat, ležel by v životě jak kláda v bažině.
Ale máme začátek ledna, mozek je umrtvený tmou a zimou a tělo jídlem, dny jsou krátké a noci depresivní - opravdu je teď ta správná chvíle, kdy radostně vyběhnout do nového života a začít být na všechny milý, přestat kouřit nebo se naučit španělsky?
Příliš velké cíle nezachrání píle
Stručně & konkrétněNasbírali jsme pro vás předsevzetí, která už se v minulých letech někomu osvědčila: NEBUDU TELEFONOVAT ANI PSÁT ZPRÁVY POD VLIVEM ALKOHOLU, protože toho člověk vždycky lituje. UDĚLÁM SI ŠKOLU SMYKU, protože si pak budu při řízení jistější a nebudu nervózně okřikovat syna. BUDU SI MAZAT RUCE A LOKTY, protože je to sice otrava, ale když tomu dám pár minut, nemusím vypadat jako ještěrka. NEBUDU POMÁHAT KAŽDÉMU NA POŽÁDÁNÍ, protože si na to všichni zvyknou a mé pomoci zneužívají. CO DO PŮL ROKU NEZAŠIJU, TO VYHODÍM, protože se mi pod postelí hromadí ponožky, které stejně nikomu nechybí. PŘESTANU SI MALOVAT ČERNÉ SCÉNÁŘE, protože tím nikomu nepomůžu a zbytečně se stresuju předem. NEBUDU ZDRAVIT MLADŠÍ MUŽE JAKO PRVNÍ, protože tu nejsem od toho, abych vychovávala cizí syny. NAUČÍM SE TROJČLENKU, protože mě ve škole minula, ale všichni si ji pochvalují. PŘESTANU BÝT UPŘÍMNÁ V PRÁCI, protože se to po mně sice chce, ale vždy to špatně dopadne. NEBUDU ODMLOUVAT PUBERŤÁKŮM, protože moje velké děti už mají svou pravdu a moje argumenty ji nezmění. |
Podle mého skromného názoru je doba příhodná leda tak na omezení alkoholu, protože díky oslavám konce roku se tak jako tak podíváte na flašku se zalíbením nejdřív za dva týdny. Ale co já vím, já jsem jedna z těch, kteří si nikdy novoroční předsevzetí nedali, protože je to jaksi velkohubé, je na to moc vidět a neúspěch je o to halasnější.
Největší zrada číhající v oblíbené disciplíně Jak si co nejvíc zošklivit začátek roku (jako by nestačily všechny roční a pololetní platby splatné koncem tohoto týdne) je, že předsevzetí míří vždycky hodně vysoko.
Už jste slyšeli někoho, jak si vytyčuje, že od prvního ledna se přestane obouvat do zavázaných bot nebo si konečně dá na klíče barevné rozlišovače? Kdepak, každý je mistr světa a rovnou hodlá shodit dvacet kilo, přestat okamžitě kouřit nebo vylézt na Nanga Pharbat.
Vytknuté cíle se v alkoholovém opojení silvestrovských oslav zdají na dosah ruky, ale když vám ošklivé ráno pohlédne do očí a řekne: "Tak kecky, tepláky a do parku!", je nejsnazší jedno jediné řešení - selhat. Pak z toho vyrobíte vtip, kterým zalepíte pusu kamarádům s příliš dobrou pamětí, a jedete dál bez větších změn.
Studený motor taky nenastartujete hned - jestli budete šťastnější po nějaké velké životní změně, začněte s ní zvolna a s rozmyslem. Všichni známe historky, jak "jeden známý" zahodil krabičku cigaret a ze dne na den přestal kouřit, ale viděl někdy někdo tohoto mystického hrdinu?
Myslím, že žije v paralelním vesmíru s kamarádem, který za tři měsíce natrénoval na maraton, a přítelkyní, která se za stejnou dobu naučila anglicky, psát na počítači všemi deseti a zpívat dvojhlasně sama se sebou.
Hlásná trouba změn je zhouba
"Vloni před svátky jsem si tak zablokovala záda, že jsem si svatosvatě slíbila, že až pomine nejhorší bolest, začnu konečně plavat," vzpomíná na rok starého housera pětačtyřicetiletá fotografka Marta. "Chtěla jsem na sebe být přísná a tím si zajistit úspěch. Rodině jsem oznámila, že budu, chodit dvakrát týdně na hodinu do bazénu a ještě jsem si tohle předsevzetí vyvěsila na domácí nástěnku."
Jenže čas utíkal, začátek ledna se změnil v začátek února a pak půlku března. Martě se nechtělo v zimě jít zkoušet bazény, kde v životě nebyla, a mezitím se z jejího plavání stal doma ustálený vtip. "Až začne máma plavat," bylo jejich obdobou známého "Až naprší a uschne."
Mezitím jí situaci zkomplikovala operace páteře, ale až nastane čas na rehabilitaci, chystá Marta jinou metodu: "Tentokrát to nikomu neřeknu. Prostě se jednou přemůžu, vlítnu do toho okachlíkovanýho království a doma se pochlubím, až když budu mít odplavaný tak měsíc."
Někomu pomáhá mít nad sebou Damoklův meč obecné kontroly, ale je to meč dvojsečný. Vzhledem k tomu, že naši milí blízcí mají po ruce spíš kritiku než chválu, může se z vaší motivace stát vaše zhouba. Zatímco když se svou změnou začnete tajně, můžete se těšit na moment překvapení. Když někomu poprvé zahrajete na bicí, když si koupíte o číslo menší kalhoty nebo když předložíte první tři kapitoly knihy, o jejímž sepsání už dlouho sníte.
Vědět stačí, kde vás bota tlačí
Od Nového roku budu šťastná, budu sama sebou a najdu smysl svého života. Tak na taková předsevzetí můžete rovnou zapomenout, pokud ovšem nejste hrdinka amerického seriálu - tam byste zapadla. Jinak je to jako opravovat auto se zablokovanými brzdami tím, že vyleštíte karoserii.
Všeobecný pojem štěstí je tak široký a mnohovýznamový, že by zaměstnal na týden bandu filozofů. Jak ho chcete do svého života vměstnat, když nevíte, co vám v něm vlastně brání? V oboru předsevzetí se vyplatí být co nejkonkrétnější. Jestli znáte teorii objednávek od vesmíru, víte přesně, o čem mluvím.
Ta funguje na principu: musím si říct přesně o to, co chci. Vágní přání se neplní - prodavačka taky neví, co vám má podat, když netušíte, co chcete koupit. "Už tak od pětatřiceti mě pronásledoval pocit, že bych ráda něco změnila, a nevěděla jsem co," vzpomíná sedmatřicetiletá stavební inženýrka Simona. "Manžel se mi smál, že pořád hledám esžetko, tedy smysl života. Nějak jsem nebyla spokojená a nevěděla proč."
Nepomohly chytré knihy, nepomohly rozbory s kamarádkami. Nakonec pomohl právě manžel. Ten o smyslu života nepřemítal, ale donesl domů letáček z nového studia pilates, které se otevřelo v sousedním domě. Dřív aktivní sportovkyně Simona mu pak dvakrát týdně hodila na hlavu jejich školou povinná dvojčata a cvičením efektivně dobíjela ten nedefinovatelný smysl života. Nakonec si udělala cvičitelský kurz a pilates jí zůstane jako doživotní koníček.
Prachy smysl ztrácí, když umřete v práci
Zanášíte se myšlenkou předsevzít si větší píli v práci? Větší tah na branku? Více přesčasů a ještě větší zápal? Dobře si rozmyslete, jestli to ještě jde a jestli tím pádem práce nepřeváží ve vašem životě nad... no prostě nad životem. Je krásné mít stálý příjem a ještě krásnější ozdobit ho prémiemi za mimořádné nasazení, ale brány psychiatrických léčeben (a bohužel i hřbitovů) vítají stále více vyhořelých a vyčerpaných pracantů, kteří si z pilnosti nakládali víc, než unesli.
Řekněme, že před sebou vidíte kariérní cíl, po kterém strašně moc toužíte, a chystáte se obětovat jeho dosažení následující rok. Prosím, ambiciózním patří tento svět. Tedy jenom jeho skleněná, klimatizovaná a vykobercovaná část, ale jim to připadá jako výhra. Možná bude dobré si během plnění tohoto předsevzetí občas udělat test realitou. Jestli si ještě vzpomínáte, jak vypadají vaši kamarádi a příbuzní, jak se chodí po lese a jak se jí vlastnoručně uvařené jídlo u stolu místo kupované bagety nad klávesnicí.
Sliby povinné nejsou účinné
Protože jsme si za začátek nového roku poněkud nelogicky vybrali prostředek zimy, kdy příroda mrtvě spí a kolem se nic neděje, lidi se navzájem uměle budí k aktivitě a dotaz, jestli jste si dali do nového roku nějaké předsevzetí, padá tak často, že to připomíná slovní epidemii. Ale i když si přečtete všechny zákoníky tohoto světa od desek k deskám, na povinnost vyrážet do nového roku obtěžkáni sliby danými sobě samým nikde nenarazíte.
Oscar Wilde to krásně popsal v Obraze Doriana Graye: "Dobrá předsevzetí jsou bezmocné pokusy zvrátit vědecké zákony. Pocházejí z čisté marnivosti. Výsledky jsou nulové. Čas od času nám dávají jakési luxusně sterilní pocity, které jsou libé asi tak týden. Nic víc se o nich říct nedá. Jsou to šeky vystavené v bance, kde nemáme účet." Tak. Teď nejenže si žádná předsevzetí dávat nemusíte, ale navíc to máte kulturně podložené.
Pokud po nějaké změně netoužíte a nemáte ani sepsaný seznam nesplněných životních snů, nestresujte se. Dívejte se, jak ostatní propadají touze nějak se vylepšit, a těšte se na jaro.
