Chyby? Ty má přece každý
Prostorné sály muzea jsou plné plakátů, novinových výstřižků a různých historických artefaktů. Uvidíte zde Stalinovu kartu z policejního archivu, spoustu "uměleckých" obrazů (Stalin s matkou, Stalin s přáteli...), vybavení Stalinovy pracovny či desítky darů, které pravidelně dostával od politiků komunistického tábora. Jedním z nejbizarnějších předmětů je třeba stolní lampa s popelníkem a tankem.
Výmluvnou expozici v několika obřích sálech uzavírá poněkud bizarní potemnělá místnost s jediným exponátem, Stalinovou posmrtnou maskou.
"Stalin byl hrdina, který porazil Hitlera. Že měl nějaké chyby? To má přece každý," hlásá průvodkyně a ukazuje na Stalinův citát, který zdobí jednu zeď: "Člověk není věčný a i já umřu. Jaký soud pak vynese národ a historie? Chyb bylo hodně, ale byly také úspěchy. Chyby samozřejmě připíšou na vinu mně. A na můj hrob nasypou hromadu smetí. Ale jednou přijde den, kdy vítr historie všechno smetí zase rozfouká."
Krvavé rodinné historky
Velmi poučné je také zákoutí z krátkým exkurzem do Stalinova osobního života. A po pravdě, není to moc veselé čtení.
Stalinovo muzeum v Gori |
První žena Jekatěrina zemřela zřejmě na tyfus krátce po narození jejich syna. Později se Stalin oženil podruhé s mladičkou Naděždou, která mu porodila dvě děti. Také Naděžda zemřela mladá, v pouhých 31 letech. Neví se přesně jak. Buď spáchala sebevraždu nebo jí zastřelil sám Stalin.
Ani jeho děti na tom nebyly lépe. Syna z prvního manželství neměl Stalin moc rád a když Jakov padl během války do německého zajetí, odmítl ho vyměnit za německého zajatce (údajně za maršála Pauluse). Jakov tak zemřel roku 1943 v německém koncentračním táboře.
Syna z druhého manželství Stalin sice miloval, ale ani ten neměl příliš šťastný osud. Chronický alkoholik Vasilij zemřel v 41 letech na cirhózu jater. Tragickému osudu Stalinovy rodiny se tak vyhnula jen jeho dcera Světlana, která si po otcově smrti vzala dívčí jméno své matky a emigrovala. Žije v americkém Wisconsinu.
Zadarmo to nebude
Za prohlídku muzea zaplatíte v přepočtu zhruba 120 korun. V malém obchodě v přízemí si můžete zakoupit řadu suvenýrů, třeba knihu Stalinových veršů za zhruba 60 korun či láhev vína se Stalinovou etiketou za tři stovky.
Pokud si budete chtít udělat na památku fotografii místní prodavačky oblečené ve vojenském stejnokroji, počítejte s tím, že to také nebude zadarmo. Žena v uniformě si totiž za žádost o fotografii bez okolků řekne o pět lari, tedy v přepočtu nějakých 60 korun. Což tady nejsou malé peníze, pro představu třeba důchodci v Gruzii dostávají měsíčně pouhých 100 lari.
Falešný rodný dům
Před budovou muzea stojí Stalinova socha, která unikla celostátní likvidaci Stalinových soch (kdy padla také velká socha diktátora stojící před radnicí Gori, na symbolické Stalinově třídě). Také si tu můžete prohlédnout slavný vagon, ve kterém Stalin cestoval, jel v něm třeba na Jaltskou či Teheránskou konferenci. Měl v něm soukromou ložnici, pracovnu i místnost určenou k poradám, ale i šifrovací zařízení a neprůstřelná skla.
Před muzeem stojí i maličký domek se dvěma místnostmi, kde se sovětský diktátor údajně narodil. Jeho otec byl nepříliš úspěšný švec a alkoholik, matka byla pravoslavná křesťanka, která chtěla, aby se ze syna stal kněz. Proto také Stalin začal studovat v semináři, ale později ho vyloučili a on se dal na kariéru profesionálního revolucionáře. Přestože domek působí skromně až romanticky, mnoho historiků jeho autenticitu popírá a tvrdí, že je to podvod.
Svobody se nenajíš
Stalinovo muzeum stojí uprostřed města Gori, které protíná hlavní třída se jménem Stalinova Avenue, respektive Stalin Ave. Na Stalinově třídě najdete celou řadu hospůdek, kde se můžete levně najíst a kde točí místní pivo. Ale do hovoru o Stalinovi se raději nepouštějte. Gori je malé a chudé město a místní nechtějí, aby jim někdo kritizoval jejich hrdinu, jediného, kterého kdy měli. Takže na nějaké objektivní hodnocení komunistického diktátora můžete zapomenout.
Sice uznají, že se dopustil nějakých přehmatů, ale kdo by se při řízení tak obrovské říše nějakých chybiček nedopustil. A rychle se pustí do jeho chvály. Za Stalina (ale i v pozdější sovětské éře) byla práce, měli dost jídla, slušné důchody a mohli cestovat. Tedy alespoň po zemích Sovětského svazu. Dnes je v zemi obrovská nezaměstnanost, bída a cestovat nemůže nikdo nikam. "Posledních dvacet let je nejhorší doba našeho života. Co na tom, že je svoboda. Té se nenajíš," uzavírá debatu dělník Levan.