Duševní onemocnění a poruchy nejsou vůbec tak ojedinělé, jak si většina lidí myslí. Podle údajů Ústavu zdravotnických informací a statistiky připadá v naší republice 172 neurotiků na deset tisíc obyvatel, 39 schizofreniků na deset tisíc obyvatel a 84 lidí z deseti tisíc trpí nějakou afektivní poruchou.
Ověřte si, zda o psychických poruchách znáte pravdu, nebo jste podlehli některému ze známých mýtů:
Mýtus: Schizofrenici slyší hlasy
Zřejmě nejběžnějším omylem, kterého si lidé v souvislosti se schizofrenií dopouštějí, je přesvědčení, že všichni schizofrenici slyší v hlavě hlasy, které k nim promlouvají a našeptávají jim.
"Je pravda, že jedním ze symptomů nejběžnější formy schizofrenie jsou sluchové halucinace. Nemocní v takovém případě mají pocit, že slyší hlasy, které komentují jejich chování, nebo jim napovídají, jak se mají chovat," říká psycholožka Marcela Vojířová.
"Nicméně existuje mnoho typů schizofrenie a sluchové halucinace se nemusí objevit zdaleka u všech. Jde pouze o nejznámější symptom tohoto onemocnění, nikoli nejběžnější," dodala doktorka.
Mýtus: Duševně nemocní jsou nebezpeční a agresivní
Duševně nemocní pacienti získali pověst mimořádně nebezpečných a agresivních individuí. Psychiatrické statistiky a výzkumy však přesvědčivě dokázaly, že agresivita u duševně nemocných osob není, obecně vzato, větší než u ostatní populace.
Například studie provedená v roce 1998, zveřejněná v Archives of General Psychiatry, zjistila, že pokud psychiatričtí pacienti nezneužívají alkohol či drogy, jejich průměrný stupeň agresivity se nijak neliší od stupně agresivity duševně zdravých lidí. Podle zprávy American Psychiatric Association je mnohem větším problémem agresivita směrem k duševně nemocným než agresivita, které se duševně nemocní dopouštějí.
Mýtus: Duševní choroba je důsledkem špatného dětství
Získali jste pocit, že duševně nemocní lidé měli špatné dětství, zkušenost s týráním či zneužíváním, nebo měli alespoň nevyrovnaný vztah se svou matkou? Příliš se díváte na béčkové horory. Nepříliš šťastné dětství rozhodně duševní onemocnění vyprovokovat nemůže.
"Určujícím faktorem v případě duševních onemocnění je genetická predispozice," říká psycholožka Marcela Vojířová. "Pokud je mi známo, žádný výzkum nikdy neprokázal, že by nešťastně prožité dětství mělo nějakou souvislost s rozvojem duševní poruchy v pozdějším věku."
Například studie provedené v roce 2007 a zveřejněné v The Journal of Nervous and Mental Disease se zúčastnili lidé, kteří jako děti přežily holokaust. Výzkumy však neprokázaly, že by se mezi nimi vyskytovaly častěji duševní poruchy než u ostatních.
Mýtus: Schizofrenici mají rozpolcenou osobnost
"Jde o častý omyl, kterého se laická veřejnost dopouští," vysvětluje Marcela Vojířová. "Lidé mají tendenci plést si schizofrenii s mnohočetnou osobností."
Jenže porucha mnohočetné osobnosti nemá se schizofrenií nic společného. Základní charakteristikou mnohočetné osobnosti je přítomnost několika osobností, které se střídají v přebírání kontroly na chováním nemocného. Schizofrenie naopak postihuje schopnost lidí myslet jasně a logicky. U naprosté většiny schizofreniků je však přítomna pouze jedna osobnost.
Mýtus: Duševní onemocnění se netýkají dětí
Většina lidí se domnívá, že psychické choroby se týkají jen dospělých a nemohou postihnout děti a dospívající. Případné dětské problémy s psychikou se často odbývají s tím, že jde pouze o dočasnou záležitost, ze které děti brzo vyrostou.
Jenže podle statistik National Institute of Mental Health trpí psychickým problémem každý pátý nedospělý člověk (tedy dítě nebo dospívající). Přibližně dvě třetiny z nich však nevyhledají žádnou odbornou pomoc a některé psychické problémy skutečně zmizí bez lékařské pomoci. Jedno z třiatřiceti dětí trpí depresí a u dospívajících už se tento poměr zvyšuje na jednoho z osmi.
Sebevražda je celosvětově třetí nejčastější příčinou úmrtí u lidí ve věku od patnácti do čtyřiadvaceti let a šestou nejčastější příčinou úmrtí u lidí od pěti do patnácti let. Schizofrenie se sice zřídkakdy objevuje u dětí mladších dvanácti let, ale ve skupině dospívajících už postihuje tři osoby z tisíce.
Mýtus: Elektrošoky se mučí pacienti v léčebnách
Elektrokonvulzivní terapie (ETC), laicky elektrošoky, si získala velmi špatnou pověst a mnozí lidé ji považují za barbarskou, dávno přežitou metodu, kterou psychiatři mučí své pacienty. Za svou špatnou pověst "vděčí" nadužívání v prvních letech po jejím objevení a také filmu Přelet nad kukaččím hnízdem.
Jenže ve skutečnosti představuje elektrokonvulzivní terapie jednu z nejúčinnějších metod léčby lidí velmi těžkou depresí. Používá se už od roku 1938, a lékaři po ní sáhnou obvykle v okamžicích, kdy ostatní léčby, jako psychoterapie a farmakoterapie, selžou. Pacienti jsou navíc v průběhu její aplikace v narkóze, takže nic necítí.
