Feng-yűn Song vystudovala nejdříve operu a bohemistiku na Institutu cizích jazyků v Pekingu, ale věděla, že chce
Feng-yün Song* PhDr. Feng-yűn Song, CSc., zpěvačka, básnířka, pedagožka a autorka mnoha oceněných hudebních a divadelních multikulturních projektů. * Narodila se a vyrůstala v severní Číně, v provincii Heilongjiang. * Absolvovala Filozofickou fakultu Karlovy Univerzity v Praze doktorátem filozofie. * Od roku 1992 trvale žije v ČR a aktivně působí na české kulturní scéně. * Vyučuje hlasovou a pohybovou kulturu na českých uměleckých školách: Státní konzervatoř Jaroslava Ježka: 1992 – 1998, Vyšší odborná herecká škola v Praze:1999 – 2003, Hudebně dramatické oddělení Státní pražské konzervatoře 2003 až dosud. |
Proč jste si pro život vybrala právě Českou republiku, když je vaší domovinou severní provincie Číny?
Byla jsem mladá holka a chtěla jsem poznávat, dělat nevšední věci, Česká republika mě uchvátila, hlavně její kulturní a umělecké bohatství. Po studiích jsem zůstala a jsem tu šťastná. Vdala jsem se, máme dvě děti, obě hrají na klavír, dcera si navíc oblíbila balet. Ona je živel, syn spíš filosof.
Jak se vám povedlo, že je v Česku vaše jméno velmi známé, máte spousty žáků i obdivovatelů?
Z Pekingu jsem si přivezla velmi důležité poznatky ze studia čínské opery. Vycházím ze skutečnosti, že hlas je pěvecký nástroj, tělo instrument, hlas je součástí těla a mysli. To je základ, ze kterého vycházím. Jinak to ani nemůže být. Hlas není ani něco neuchopitelného, tedy imaginárního, ani něco, co jen tak máme.
Známé jsou vaše semináře o praktické psychologii o hlasu a dechu. Trochu složitý název, rozpleťte ho.
Je to jednoduché. Tělo, hlas a mysl, to je trojkombinace, kterou musíme sladit. Výsledkem je tón, tělo je hudební nástroj. Tělo, hlas i mysl fungují současně, my je naladíme na jednu hladinu, já jsem jako ladička. Hlas a tón a tedy i zpěv jsou výsledkem synchronního, přirozeného stavu těla, dechu a mysli.
Každý jsme ale jiný, předpokládám tedy, že s každým člověkem pracujete individuálně.
Ano, je to individuální práce, první efekt je patrný už za tři hodiny práce při jednodenním semináři. Ten proces vytváření hlasu, tedy souhry těla, dechu a mysli, přirovnávám k cibuli. Stejně tak jako ona je to proces mnohovrstevný, na jehož konci je stoprocentní efekt.
Znamená to tedy, že každý může zpívat?
Ano, každý, jen mnozí o tom ještě neví, pochybují o sobě.
Kde se ty pochybnosti berou? Třeba já vím, že zpívat neumím, protože nemám hudební sluch.
To právě není pravda. To, že nemáte hudební sluch vám někdo kdysi v dětství řekl a pro vás je tahle informace bernou mincí. Důvody proč si lidé myslí, že zpívat neumí jsou různé, třeba je někdy někdo okřikl, aby nezpívali, protože se to nedá poslouchat. Já tomu říkám zaražený zpěv. A abych tenhle ostych a nejistotu zmírnila vnímám lidi, kteří na mé semináře chodí jako děti, začínáme tam, kde lze začít velmi dobře. Učím je, aby si uvědomili to zaražení, aby si uvědomovali, že dech, tělo a mysl jedno jsou, že je tuto trojkombinaci mají naprosto v pořádku, a když v pořádku, pak mohou zpívat. Důležité je také porozumění sama sobě, říci si rozumím svému tělu, a pak následuje technika dýchání.
Tak teď jen tak pod čarou: naučíte i mě zpívat, zatím se to opravdu nedá poslouchat?
Ano, spolehněte se, přijeďte na seminář.
Jak vypadá výuka?
To je intenzivní pětidenní práce. Denně je to sedm hodin práce s dechem, s hlasem a s tělem, jen s přestávkou na oběd.
Proč tak tvrdě?
To není tvrdost, to je nutnost, nebo samozřejmost, protože práce s psychikou není žádní časově ohraničený definitivní úkol. Psychika člověka je jako rostlina, o kterou se musí pečovat. Na semináři jdeme do hloubky emocí. Zjišťujeme, co kdo vlastně chce. Jak jsem říkala, hledáme souznění těla, dechu a hlasu. Musíme si uvědomit, že hlas má daleko větší potenciál, než jaký využíváme.
Jak se hlas vlastně tvoří?
Tvorba hlasu má tři fáze – jednak je to příprava dechu, mysli a těla, za druhé tvorba tónu a nakonec zpěv po skončení hudební fráze.
Vy se ale nevěnujete jen tomu, abyste naučila lidi zpívat. Sama koncertujete, jste sólová zpěvačka, váš vokální projev je nad jiné bohatý výrazy a barvami, disponujete rozsahem tří oktáv, máte úspěchy.
Ano, jedno bez druhého by nebylo možné. Koncerty miluji a svoji práci také. Dělám, co mě baví a dávám lidem radost, alespoň tak na koncertech vnímám. Umělecky vycházím z východních kořenů a pokud bych se měla zařadit do nějakého žánru, pak je to pohyb napříč mnoha hudebními žánry, od lidové a klasické hudby přes jazz až po etnický a přírodní zpěv.
Vydala jste čtyři autorská alba, s jakým repertoárem?
Jsou to lidové písně Číny, Taiwanu, Indonésie, Tibetu, Mongolska, Ujgurska, ale také lidové písničky moravské, české a moje autorské písně.
Před dvěma lety jste založila Občanské sdružení. Oč usilujete?
Občanské sdružení Feng-yűn Song se zaměřuje na sblížení východní a západní kultury. Navazuje na tradiční hudební oslavy a vítání čínského Nového roku v Praze a pořádá hudebně divadelní festival s tématikou sblížení kultur Číny a Česka.
Vaše příjmení Song znamená v překladu píseň, to je úžasná shoda.
Song je moje čínské rodné jméno. V angličtině znamená píseň, a tak mě přátelé a kolegové mě vnímají jako Song – píseň, což mě těší. Zpívám ze srdce ráda.
