"Zkuste to!" řekl mi Jakub Ditrich, prodejce kol a zatvrzelý ochránce přírody, než mě posadil na elektrokolo. Měla jsem na sobě červenou sukni, přes rameno kabelku, lodičky a blůzku s krajkou.
Dnešní cyklistická móda sice pomalu upouští od barevných dresů, hýřících velkými barevnými nápisy, ale copak se dá v takovém úboru jezdit po městě? "Musíte šlapat, pak už to pojede," vyslal mě na projížďku.
Trochu nejistá jsem tedy vyrazila z Dejvic do pražských ulic.
Nejdřív jsem zjistila, že elektrokolo je - kvůli motoru a baterii - mnohem těžší než to normální. Celková váha dosahuje až 19 kg, ale motor je naštěstí dostatečně silný na to, aby tento nedostatek vyvážil.
Stačí párkrát zatočit pedály a další pohon už obstará motor za cyklistu. Podle Jakuba Ditricha je průměrná rychlost jízdy na elektrokole (30-35 km/h) díky motoru téměř třikrát vyšší než při rodinném výletě na klasickém kole (10-14 km/h).
Do kopce v euforii
Kolem kolejí ČVUT jsem přijela ke kopci stoupajícímu směrem k Hanspaulce a právě tady se mě poprvé zmocnila euforie. Kolo totiž jelo kopec nekopec stále stejně svižně, jako bych měla na řídítkách tempomat. Do táhlého svahu jsem vyjela rychlostí kolem 25 km/h.
U Julisky jsem dokonce předjížděla funícího cyklistu oblečeného ve sportovním dresu s reklamními nápisy po celých zádech. Šlapala jsem s minimálním úsilím, usmívala se a připadala si jako královna.
Zadní kolo
V Evropě zájem roste
Rájem těchto kol v Evropě je Nizozemsko, Německo a Velká Británie. V loňském roce se jich v těchto zemích prodalo přes 250 000 a tržby z jejich prodeje vyskočily až na třicet procent celkového obratu cykloprodejen. Letos by se mělo prodat zhruba půl milionu kusů.
Nejlépe využitelné je elektrokolo v kopcovitém terénu, a proto ho nejčastěji uvidíte například v členitém Stuttgartu nebo v Paříži. Právě zde od loňského roku organizuje několik firem poznávací turistické jízdy speciálně na těchto kolech.
V Čechách je situace mnohem horší. Cyklistů ve městech je všeobecně málo a to nenahrává ani elektrokolům.
Přitom z výsledků letošního průzkumu veřejného mínění "Cyklistická doprava v Praze" od agentury GfK vyplynulo, že pokud by se výrazně zmírnily překážky (bezpečnost na ulici, znalost trasy, bezpečné uložení kola v cílovém místě), jezdilo by denně nebo skoro denně na kole asi deset procent obyvatel Prahy.
Jakub Ditrich o tom ví a společně se svými kolegy nakupuje mobilní stojany na kola a nabízí je zadarmo restauracím a kavárnám ve městě. Jeho tým dokonce vytvořil pro opravdové nadšence i speciální GPS navigaci, která vyhledá nejlepší cyklotrasu a zkratky po Praze.
Pozor na zloděje
Na Hanspaulce jsem si chtěla v samoobsluze koupit něco k pití, ale bez zámku jsem se bála, aby mi zaparkované elektrokolo někdo neukradl. Přece jen třicet tisíc je třicet tisíc.
To Jakub Ditrich je už na krádeže zvyklý. Těsně před otevřením totiž vykradli jeho zbrusu novou prodejnu a ze sklepa mu oknem na ulici vytáhli skoro všechny elektrobicykly. Věřil, že lupiči mu kola nakonec vrátí zpátky, až zjistí, že jim chybí klíčky od baterií a kola jim tak jsou nanic. Ale nic se nestalo.
Raději jsem jela dál, aby nezmizelo i to moje.
Cestou jsem si vyzkoušela, jak je lehké vyhnout se na elektrokole dopravní zácpě. Nezávislá na MHD jsem se protáhla kolem davu lidí, který spěchal od nehodou zablokovaných tramvají k autobusovým zastávkám.
Před sídlištěm Dědina jsem si uvědomila, že bych nějaký elektromotor docela ráda měla na svém horském kole, abych stačila při cyklistických výletech do hor svým synům. Rozhodnu se, že příště si půjdu otestovat jedno z těch kol, která jsou určena pro výlety do přírody a která jsem zahlédla v prodejně.
Elektrokolo složíte tak, že se vejde i do kufru auta
Elektrokolem proti krizi
V Dejvicích předávám tenhle zvláštní městský dopravní prostředek zpátky. Přiznám se, že kdyby jsem ho nemusela denně tahat do třetího patra a dalo se s ním zaparkovat před prací, tak bych si ho na cestu do práce určitě pořídila. V současné hospodářské krizi bych možná nebyla sama.
Levné a rychléV porovnání s jinými typy městské dopravy v denní špičce je pohyb na elektrokole (po širším centru hlavního města Prahy) asi čtyřikrát rychlejší než jízda autem a třikrát rychlejší než MHD. Průměrná rychlost v terénu je 30-35 km/h. Nejlevnější kola stojí kolem dvaceti tisíc, propracovanější modely vyjdou až na čtyřicet pět tisíc. Náklady na elektrickou energii pro jeden kilometr asistované jízdy na elektrokole jsou 0,04 Kč. Baterie jsou dobité ze standardní elektrické sítě za 2-4 hodiny. Pomocí nabíječky je dobijete kdekoli, kde je k dispozici zásuvka 230 V. Energie vydrží až na 50 km bez šlapání nebo 100 km s asistencí (PAS systém). |
VyzkoušejteRůzné typy elektrokol můžete otestovat ve specializovaných prodejnách v Praze (www.ekolo.cz) či v Brně (www.igielektrokola.cz). |
