Výsledek? Česká edice nové desky Super Taranta obsahuje remix písně Alcohol, ve kterém zní čeština. Filteru se podařilo dostat ty dva k jednomu stolu, aby se mohli navzájem zeptat na to, co je zajímá...
Rozhovoru v prostorách pražského divadla Archa předchází zábavná tisková konference. Eugene Hütz s vizáží kolotočáře vtipně odpaluje otázky novinářů i lidí z vlastního labelu.
"Nenávidím pojem world music. Je to rasistická marketingová nálepka. Zasranej Bregovič!" zazní mimo jiné. Hütz má na hlavě naraženou čepici New York, prstem si urovnává pěstěný knírek a kolem krku se mu lesknou zlaté řetězy. "Takhle si představuju tiskovku s Berouskem," ucedí pobaveně jeden kolega a nemyslí to zle.
Eugene mluví sprostě, vtipně, nebere si servítky, ale hlavně mluví dlouho a rád. "Podobný píčoviny říkám už deset let," reaguje na otázku, jestli myslel vážně, že s novou deskou dobude celý svět. O pár desítek minut později sedíme v zákulisí.
Kolem běhají lidi s kamerami a ptají se, jestli si můžou rozhovor natočit do dokumentu z turné. Eugene a Gipsy, který má na sobě shodou okolností tričko I Love NY, se spolu baví skoro celou cestu. Pochopím, že osobně se vlastně moc neznají. Diktafon dávám na stůl nenápadně, ještě než se začnou bavit naostro...
Eugene: A co ty, jak to jde?
Gipsy: Super, právě jsme se vrátili z hraní z Paříže... Úplně mě to město dostalo!
Eugene: To mi povídej, sám mám Paříž hrozně rád! Taky jsme tam měli pár dobrejch koncertů. Je tam pár velkejch romskejch rodin. Naposledy jsem tam přijel v devět ráno nachcípanej a skončilo to hrozným mejdanem.
Gipsy: Teď si nevzpomenu, jak se jmenuje, ale je tam ulice a tam jsou jenom bordely...
Eugene: Myslíš Pigalle?
Gipsy: Jo, to je ono! Už vím, kam se odstěhovat! Spousta holek, spousta zábavy... No nic, pojďme radši na ten rozhovor.
Tak já už nahrávám...
Gipsy: Letos si měl v rámci Live Earth vystoupení s Madonnou. Jaký to bylo a plánujete spolu něco i do budoucna? Myslím, že by bylo super, kdybyste dali dohromady track. Bavili jste se o něčem takovém?
Eugene: Mluvili jsme spolu o spoustě věcí. Už jsem to říkal dřív, ale to, co jsme udělali, naše společná verze La Isla Bonita, bylo dost spontánní a nečekaný...
Gipsy: Bylo? Mě to hrozně zarazilo, protože pro mě byla Madonna do tý doby jenom popová zpěvačka...
Eugene: No vidíš, ale kdybys s ní pracoval, hodně by tě překvapilo, že je to skutečně ona, kdo dává věci do pohybu. Každý den, co jsem s ní strávil, jsem si znova a znova uvědomoval, že ona je ta, kdo rozhoduje o všem, a že je neustále absolutně ponořená do všech součástí produkce. Osobní zkušenost ti na ni dá opravdu jinej pohled.
Vzpomínáš si ještě na váš první kontakt?
Eugene: Ona mi prostě zavolala. Což je vždycky skvělej začátek jakýkoliv spolupráce. Žádný manažeři, žádný agenti, tak začínaj ty nejlepší věci. Ale v době, kdy jsme spolu dělali tu hudbu, už jsme v podstatě byli přáteli, protože jsme spolu předtím natáčeli i film. (Jde o Madonnin režijní debut Filth and Wisdom, který bude mít premiéru letos – pozn. red.) Takže to spíš probíhalo tak, že Madonna říká: ‚Tak a teď pojďme udělat dohromady písničku!‘ A já: ‚Nech mě si to rozmyslet, osmdesát tisíc lidí v publiku? No jasně, že to uděláme!‘ A pak už jsme jenom trávili čas tím, aby to znělo dobře. A proto jsme s ní měli takový úspěch.
Gipsy: No, možná až budeš dělat příští album, tak na něm bude Madonna zpívat romsky...
Celý rozhovor si můžete přečíst v aktuálním vydání časopisu Filter, které vychází 8. února 2008.
