Vlastně i jejich nedostatky jsou tak neměnné, že se dají považovat za osobitost. Vedle jasně daných hlasových limitů Milana Caise jsou to tradiční nesrovnalosti v počtu slabik a dob, do kterých je nutné je napasovat, takže i tentokrát některým textům občas nějaké slovíčko chybí nebo přetéká.
Texty Tata Bojs jsou ale prostě natolik konkrétní a sofistikované, že je někdy v češtině hladce nenafrázujete. Ale zatímco v refrénu Skovky je to ještě docela roztomilé, Informační svým pokusem o rekord v četnosti lingvistických paradoxů jako „v NHL mám hokej a Barcelona je pro mě španělská vesnice“ zadkem leští podlahu. Ovšem je to opravdu výjimka a tudíž detail.
Kvůli řešení textů a slovních hříček v nich obsažených se ale u Tata Bojs často zapomíná na hudbu, přestože paralela s „českými Blur“, odvozená od schopnosti pouštět se do zajímavých experimentů a přitom zůstávat popově nad věcí není ani v případě nového alba mimo.
Pár poslechů a jste doma. Víte přesně, co se vám tahle (stále početnější) skupina snaží sdělit a taky, že to dělá mistrovsky a nehraje na vás betla. Zatímco Kryštof na poslední desce zabředli do vykalkulovaných hitůvek, naplněných básnickými pseudokrásny, Tata Bojs po svém pokračují v rozšiřování bitevního pole domácího inteligentního popu. Díky za to.
Tata Bojs - Kluci kde ste?
Warner Music
Nejlepší skladby: Pěšáci, Eko echo, Splasklé vzpomínky, Spáč
Hodnocení Filter: 80%
