Třeba dlouhé bílé šaty údajně kopírují tradiční výtvarné motivy z města Tenango de Doria v mexickém státě Hidalgo. Herrerová, která v minulosti oblékala třeba Jacqueline Onassisovou, Michelle Obamovou i Melanii Trumpovou, vzkázala přes svou mluvčí, že si mexické kultury váží.
Připouští, že se její firma inspirovala jejími výraznými barevnými tóny a využila tamní řemeslné techniky. Jenže to není jen tak. Uplynuly jen tři měsíce od chvil, kdy Mexiko apelovalo na Španělsko, aby se omluvilo za koloniální minulost. To rezonuje i v módě.
Španělský list El País cituje Fraustovou, podle které jsou tyto barvy a techniky zcela jedinečné pro některé mexické regiony a tamní komunity. Vadí jí, že tito lidé z prodeje módní značky nic nemají. Mluví o „kulturní apropriaci“, tedy situaci, kdy členové dominantní kultury necitlivě přejímají prvky minoritní kultury. „Často takové, která jimi byla dříve utlačována,“ píše se k heslu na Wikipedii.
Není to přitom zdaleka první případ svého druhu. Kulturní „krádeže“ se dotýkají všech oblastí života. Většinová kultura si může přivlastnit recept na tortillu, způsob domorodého tance, nářečí, hůlky ve vlasech, čelenky, ale třeba i kostýmy či duchovní cvičení.
Tentokrát to byly módní vzory na šatech. Pro mexickou levicovou vládu to je vysoce aktuální téma, protože právě pracuje na zákoně, který by měl chránit výtvory původních obyvatel před plagiátorstvím.
We ask Carolina Herrera to #GiveCredit and compensate the Mexican artisans from Tenango de Doria. Please share this campaign and help us to end up the cultural appropiation in fashion. https://t.co/OXWHfM4uVF
Kulturní přivlastňování vnímají negativně zejména levicoví aktivisté, podle kterých je původní vzor využíván bez respektu, je převzetím významově zcela vyprázdněn. Podle aktivistky a herečky Amandly Stenbergové bývá takto často zcela bezmyšlenkově přejat motiv menšinové kultury, který původně sváděl k rasovým stereotypům.
Kulturní krádeží by je také kimono nebo jóga
Když jej následně převezme většinová kultura, stane se z něj trend. To platí třeba o některých slangových variantách anglických slov, které si od černošských muzikantů „vypůjčili“ jejich bílí bluesoví kolegové. Nebo u hudby reggae, kterou podle kritiků „převzali bílí hudebníci a do původní jamajské pokladnice nevrátili ani penny“.
Rasistická opička musí z regálů. Zákazníci Prady si stěžovali |
Viděno přísně, je takovým převzetím i oblékání kimona. Univerzita v Ottawě vyhodnotila jako krajně neuctivé přivlastňování cizích vzorů i cvičení jógy. V západním pojetí se prý z ní vytrácí duchovno, stává se jen cvičením k protáhnutí těla.
Kritikům apropriace vadí, že tradice či hodnoty, které mají pro menšinovou kulturu nesmírný spirituální či hodnotový význam, se po „přivlastnění“ často stávají pouhým laciným nástrojem zisku, ať jde o náboženské rituály, či předměty jako velmi dobře známé indiánské čelenky. Na mnoha amerických festivalech jsou zakázané.
Loving the fact Carolina Herrera got inspired by my culture. Hating the fact none of the profits not even a slight bit will go to mexican indigenous people she ripped off the embroidery from and none of the models wearing these are poc. Um where’s the diversity ma’am? pic.twitter.com/lPpa5WmGZH
— johnny’s guacamole (@hermosuh) 12. června 2019
Pozice kritiků přivlastnění je podle webu Huffington Post zjevná. Zatímco černá žena nosící dredy či copánky je prý stigmatizována za svůj styl, bílá žena si je užívá bez rizika postižení.
Jejich oponenti namítají, že mezi přirozenou mezikulturní výměnou a apropriací je tenká hranice, kterou je někdy obtížné stanovit.
Mnoho lidí v Mexiku navíc reagovalo na módní kolekci Herrerové smířlivě s tím, že se jim líbí. Známý herec Roger Gonzales se vyjádřil, že „Mexiko se alespoň zviditelnilo ve světovém měřítku“.
