PRVNÍ SETKÁNÍ
Míra: Poprvé jsme se viděli v rádiu Kiss Proton v Plzni. Byla tam tehdy jako hosteska. A protože jsem nechtěl, aby stála na chodbě, pozval jsem ji dál. A debatou jsme se dostali k tomu, že by taky chtěla někdy moderovat. Takhle nějak to všechno začalo. Ale nic jsme spolu ještě zdaleka neměli. To přišlo až po roce.
Zorka: To bylo v rádiu, když jsem tam byla na brigádě.
PRVNÍ RANDE
Míra: Pamatuju si, že to bylo takové "autorande" u řeky. Byl večer a koukali jsme na nějaký film na DVD.
Zorka: To bylo vtipný. Seděli jsme v autě u řeky a koukali jsme se na film. A film byl strašně trapnej. To si pamatuju.
ŽÁRLIVOST
Míra: Není to nic, co by bylo v našem žebříčku "TOP 10". Asi i kvůli práci, kterou děláme. Naši žárlivost bych specifikoval absolutní důvěrou. Ale je dobrý být opatrný, to zas jo.
Zorka: Žárlím na něj, ale myslím, že zdravě. On asi taky, ale asi mi to neřekne. To já to přiznám.
ZLOZVYK
Míra: Zorka chodí všude pozdě, to je něco, co nemám rád, protože jsem ten typ, co je nastartovaný a stojí u dveří. Vždycky říkám, že za patnáct minut musíme jít a vymýšlím, jak toho docílit, ale myslím, že se to nikdy nestane. A často hledá klíče a mobil.
Zorka: Všude nechává po bytě oblečení. To je zlozvyk, který máme společný a společně se ho taky snažíme odnaučit.
SVATBA
Míra: Řekl bych, že to byl den z pohádky. I kdybych na svatbu měl o sto tisíc víc, lepší bych ji už neudělal. Byli jsme moc spokojení, sešla se parta skvělých lidí, navíc jsme to skvěle vymysleli i scenáristicky. Začal obřad a Zorka vyjížděla na koni v druhé části parku. Lidé se otáčeli. Za mě prostě super.
Zorka: Všude jsem říkala, že to bude romantický obřad a pak kalba, a to se splnilo. Slzy, emoce, to všechno bylo. Pak začal mejdan, který jsme zakončili v půl páté ráno. Takže dobrý, já bych si to hned zopakovala.
NEODOLATELNÝ DETAIL
Míra: Ženskost. Znám ji od jejích osmnácti let a vždycky to byla ženská, nikdy to nebylo střeštiprdlo. Mám ji za co obdivovat a to je pro mě základ.
Zorka: Oči a smysl pro humor. Hrozně se spolu nasmějeme.
NEJVĚTŠÍ KOMPROMIS
Míra: O žádném nevím.
Zorka: Asi to, že nemáme moc času, jelikož jsme oba hodně pracovně vytížení. Vzájemně si vycházíme vstříc.
NEJTĚŽŠÍ OKAMŽIK SOUŽITÍ
Míra: My jsme docela v harmonii. O žádném extrému nevím. Snad jedině tapetování, to byla zkouška. I když to beru jako legraci.
Zorka: Tapetování. Když jsme tapetovali předsíň, málem to vypadalo na rozchod.
KDE SE VIDÍME ZA 20 LET
Míra: Snad to bude i dřív. Začínáme stavět barák, akorát jedu ze stavební firmy, takže jsem plný dojmů a zároveň stresů. Za rok bude hotovo, už tam budeme sekat trávu a možná se víc usadíme. Už to bude skutečně rodinné. To je myslím velké splnění našeho snu. A za dvacet let už nás tam vidím s těmi psy a dětmi.
Zorka: Vidím se s dětmi v novém baráčku, který začínáme stavět. Možná tam bude nějaký pes a rybičky.
VZKAZ LÁSCE
Míra: Když čekám u dveří, fakt to znamená, že už musíme jít. A pak se těším, až si splníme ten náš sen o rodinném domu.
Zorka: Moc bych si přála, aby to mezi námi bylo skvělý i dál jako v uplynulých pěti letech.
