PRVNÍ SETKÁNÍ
Hanka: Ty jo, už je to dvaadvacet let. S Jindrou mě seznámila kamarádka, bylo to u něj doma na Chodově. Tam jsem si říkala, že je moc hezkej a že bychom spolu mohli něco mít. Ale tehdy jsem si netroufla něco takového vyřknout.
Jindřich: Určitě jsme se potkali ve fitku. Ten pohled je nezapomenutelný. Věděl jsem, že tuhle holku musím potkat ještě jednou. Povedlo se. Už se vídáme třiadvacet let.
PRVNÍ RANDE
Hanka: Myslím si, že si pro mě Jindra přijel do fitka. Nejsem si jistá, jestli tam cvičil, ale v každém případě přijel a pozval mě na večeři.
Jindřich: Na tom samém místě jsem ji požádal, jestli by se mnou šla na večeři. Měl jsem strach, že mě odmítne, ale taky se podařilo.
ŽÁRLIVOST
Hanka: Když jsme spolu začali chodit, tak jsem na něj docela žárlila, on mi potom vysvětlil, že je úplně normální, že se chlap otočí za ženskou, že je to známka toho, že je zdravý. Nevím, jestli mě ta věta uspokojila, ale už toho máme za sebou tolik, že si nemyslím, že bychom si chtěli tímhle způsobem ubližovat.
Jindřich: Z mé strany určitě ně. Tolerance funguje.
LÁSKA POD LUPOU: Hanka Kynychová a Jindřich Kynych / Fotograf: Lenka Hatašová / Make-up: Jarka Tóthová / Styling: Kateřina Fingralová
ZLOZVYK
Hanka: Celých dvaadvacet let mě "vypouští"! To znamená, že je všechno v pohodě, nikdy žádný problém. To já úplně nesnáším a říkám ať už spadne ze stromu.
Jindřich: Háňa mi pořád říká, že jsem pomalý. Ale asi se nezrychlím.
NEODOLATELNÝ DETAIL
Hanka: Detail? Ona je to spíš jedna celoživotní věc, kterou na něm obdivuju, byť jsem říkala, že mě "vypouští". On je velký kliďas, tím pádem když už jsem hodně urychlená, nebo už věci nedělám s takovou lehkostí, jakou by se dělat měly, tak on je ten, který mě upozorní, abych zpomalila.
Jindřich: To její nasazení. Ta rychlost. To je prostě příšerný.
NEJVĚTŠÍ BLAŽENOST
Hanka: Samozřejmě je to chvíle, kdy můžeme být chvíli spolu a mít hezký okamžik. Tomu ale předchází organizace, kam schováme naše děti.
Jindřich: Když jsme všichni pohromadě u krbu. Všech pět členů rodiny. To je nejlepší.
SVATBA
Hanka: Poprvé mě o roku požádal v Kroměříži u našich. Bylo to čerstvě po tom, co jsem se rozešla se svým mužem. Podruhé se ale do toho neměl, tak jsem mu řekla, jestli by mě o tu ruku nemohl požádat a on řekl, že by rád, ale že nemá na prstýnky. Řekla jsem mu, že je to nepodstatný a ať se mě konečně vezme.
Jindřich: Svatba byla dobrá. U kamaráda v Praze. Bylo to báječné. Povedla se.
NEJTĚŽŠÍ OKAMŽIK
Hanka: Asi to byla chvíle, kdy jsme si pořídili první dítě. Myslím si, že tím projde každý manželský vztah. Je to etapa, která se buď zvládne s nadhledem, nebo ne. Já osobně jsem musela hodně zpomalit, tím pádem to byla věc, kterou jsem musela řešit a asi ne úplně jsem ji zvládla.
Jindřich: Nebyl žádný.
NEJVĚTŠÍ KOMPROMIS
Hanka: Dal mi naprostou volnost v realizaci. Za to jsem mu vděčná.
Jindřich: Prakticky asi to, že nepatří jen mně. Ale více lidem.
VZKAZ LÁSCE
Hanka: Jestli tě někdy příšerně štvu a jestli si myslíš, že tě někdy nemám ráda, tak je to pěkný kec. Mám tě ráda a byla bych moc ráda, kdybys se mnou zůstal do skonání světa.
Jindřich: Miluju tě.
