Tvrdíte o sobě, že jste poděs. Jaké výhody má pro vás tato vlastnost?Nevím, jestli může mít tahle vlastnost vůbec nějaké výhody, ale možná přeci jen. Řítím se střemhlav vpřed, tak nějak přecházím život. Nevnímám například negativa stárnutí, což se docela hodí. Jsem narozená ve Střelci a mám ascendent Raka, což znamená, že činím neuvážené kroky a pak dělám kroky zpět. Někdy dokážu i několik let přemítat, kde jsem třeba udělala chybu. Jdu zkrátka z extrému do extrému a tady asi vzniká ten můj poděs.
Profesorka Králová, vaše postava v seriálu Život na zámku, učí matematiku, které jste se shodou okolností v minulosti chtěla také věnovat. Znamená to, že jste spíš racionální člověk?
Mám ráda matematiku i fyziku, ale čistě racionální určitě nejsem. Věřím i v mystickou moc čísel a myslím, že takhle to měli i všichni velcí vědci těchto oborů. Vnímali jistý přesah do neprobádaných oblastí, stejně jako já.
Když se učíte role, jak to přesně vypadá?
Texty čtu neustále dokola, než začnou ulpívat první ostrůvky v paměti, od těch se pak odrážím dál. Další fáze je jakási vnitřní práce na roli, která mě absolutně pohltí, když zkoušíme něco nového. Od mládí mám vypěstovaný okruh veřejné samoty, takže i přes svou stydlivost a plachost nemám problém si třeba začít roli na veřejnosti předehrávat i v prostoru. Užaslé pohledy okolí mě v takové chvíli nemají šanci zastavit.
Seriály pod lupouHvězdy vzpomínají Nemocnice na kraji města: Sanitka: Žena za pultem: Třetí patro: Tajemství proutěného košíku: Taková normální rodinka: Synové a dcery Jakuba skláře: Nejmladší z rodu Hamrů: Rozpaky kuchaře Svatopluka: |
V seriálu Rozpaky kuchaře Svatopluka jste při jeho reprízování místo Josefa Dvořáka moderovala živé vstupy. Jaké to bylo?
Byla to jedna velká improvizace. Často neplatilo to, co se předem dohodlo, okolnosti za pochodu v přímém přenosu mnohé změnily. Jednou to odnesl i pan režisér Filip, když po mně těsně před vstupem chtěl, ať říkám něco jiného než to, co jsem se pracně v rychlosti naučila. Povedl se mi tam i dobrý vtip ve chvíli, kdy se Josef Dvořák alias kuchař Kuřátko měl rozhodnout mezi názory Libušky Šafránkové a Stelly Zázvorkové. V tom volal divák, že by se přiklonil k mladší představitelce, což jsem, nevím proč, okomentovala slovy: I ze staré slepice se dá uvařit dobrá polévka. Jistě si umíte představit, co v tu chvíli ve studiu následovalo.
Jste velká cestovatelka, dokonce jste z cesty na Bora Bora napsala velmi čtivý cestopis s názvem Útěk z ráje. Kam vás to ještě táhne? Zvažujete případný další cestopis?
Táhne mě to různě. Mezitím jsem navštívila ještě Mexiko, Vietnam, Kambodžu i Japonsko a moc bych chtěla jednou poznat Jižní Ameriku i Afriku, ale bojím se létat čím dál víc. Tak uvidíme, kam to až dospěje. Další cestopis zatím nechystám, ale pro případ, že by to na mě přišlo, materiál k dispozici mám. Cestovat můžu bohužel spíš jen o prázdninách. Učím na Státní konzervatoři a jedině o prázdninách se nehraje divadlo. Jenže to mají prázdniny i moje vnoučata, což se trochu překrývá. Chci být u toho, jak vyrůstají, cestování mi snad neuteče.
Se svými studenty jste před časem nastudovala hru s názvem Kokain. Jak jste na tom vy sama s různými závislostmi?
Myslím, že já žádné závislosti nemám, ale mám pro ně pochopení. I když jsem celoživotní nekuřačka, vadí mi až fašizující potírání kouření už i ve vyhrazených prostorách. K divadlu zkrátka alkohol, kafe a cigarety vždycky patřily. Ruská novela Kokain byla moje první dramatizace vůbec, na svoji realizaci čekala ale celých deset let.
O vašem otci, herci a režisérovi Miroslavu Macháčkovi jste napsala dokonce dvě knihy. Jakou podobnost ve vašich povahách či zálibách jste při tom vystopovala?
Jak jinak než tu nejnáročnější! Když jsem na knihách pracovala, musela jsem si vždycky dát pár dní pauzu, tak psychicky náročné a vyčerpávající to setkávání s otcem pro mě bylo. Náš identický workoholismus, neschopnost odpočívat nebo žít osobní život na úkor práce, to vše nás spojuje. Samozřejmě i skrývaná vnitřní nejistota a zároveň umanutost, kterou po nás ostatně podělil i můj syn, dnes profesí režisér. Aby toho nebylo málo, i moje maminka, operní pěvkyně, byla komplikovaná osoba, takže kromě lásky k opeře a k hudbě vůbec v sobě nacházím i tu její zapeklitost.
Rozpaky kuchaře Svatopluka (1984)
Život na zámku (1995)
Kateřina Macháčková
Zastáváte názor, že herectví není profese pro muže. Díky partnerství s hercem Petrem Svojtkou, otcem vašeho syna Petra, jste měla možnost nahlédnout do duše herce - muže hodně zblízka. Co vás uchvátilo a naopak třeba odradilo?
Petr byl můj první kluk. Zamilovala jsem se a tehdy jsem neřešila, že je herec. V jiném prostředí jsem se ostatně ani moc nepohybovala, takže to byl celkem přirozený výběr. Nemám srovnání s jinými profesemi, než jsou ty umělecké. Jak jsem však poznala spoustu svých kolegů herců, tu prazvláštní hysterii, kterou oplývají, nemají snad ani ženy.
Jak vypadá dnes váš diář?
Je docela zaplněný. Kromě zmíněného učení na konzervatoři, kde momentálně maturujeme, natáčím pro TV Barrandov Doktorku Kellerovu, hraju její matku. Původně menší role se rozrostla ve větší a větší, z čehož má můj diář trošku paniku. V Divadle pod Palmovkou účinkuji ve hře Králova řeč, díky které jsem se dokonce setkala s prince Edwardem, synem královny Alžběty II. Coby divadelník se na nás totiž přijel podívat a byl moc spokojený. V ABC hraju v Holkách z kalendáře, v Liberci ve Funny Girl. Na podzim jsme zkoušeli Celebrity s.r.o. v divadle Palace, tam jsem poznala skvělé nové kolegy. Postav je devět, všichni alternujeme, takže zmíním jen nečekané setkání s Lukášem Pavláskem. Hodně s představením jezdíme a moc se tím bavíme.
