Jaké bylo vaše dětství?
Dílem jsem žila u mámy v Českých Budějovicích, dílem jsem vyrůstala u babičky v Rakovníku. Moc mi na malém městě nepomáhalo, že jsem měla rodiče u divadla. Takoví lidé byli tehdy chápáni jako cirkusáci, takže jsem byla za exota. Když mi byly tři roky, můj dědeček se v bytě, kde jsem zrovna byla, oběsil. Od té doby jsem si hrála nejčastěji s kyblíkem a lopatičkou na hřbitově. Bylo to dost morbidní. Moje babička byla statečná žena. Možná ji zocelilo, že když byl její otec ve válce a maminka pracovala, musela se starat o pět sourozenců. Síla jí pomohla i v téhle těžké chvíli. Díky ní pro mě to trauma nebylo až tak děsivé. Pomáhala mi pak celý život, stejně jako mému synovi Petrovi.
Poznamenal vás rozvod rodičů?
S vlastním otcem jsem žila asi do pěti let. Máma pak onemocněla, byla dlouho v nemocnici a v sanatoriu, otec se odstěhoval k její nejlepší kamarádce Ester Krumbachové a s mámou se dramaticky rozešel. Po rozvodu jsem se s ním vídala jen sporadicky u babičky v Kytlici. Jednou jsem ho potkala, úplně náhodou, v Praze na Václaváku. Bylo to takové symbolické, zajímavé setkání. Měli jsme zvláštní vztah: necítila jsem, že jsme příbuzní, ale dvě sobě si blízké bytosti, až kamarádi. Myslím si ale, že měl kvůli mně celý život špatné svědomí.
Čtěte v magazínu Rodina DNES Velký rozhovor s Kateřinou Macháčkovou o jejím bouřlivém životě si můžete přečíst v pátečním magazínu MF DNES Rodina DNES.  |
Vychoval vás nevlastní otec?
Mým otčímem byl Otto Haas, ředitel budějovického divadla, kterého jednoho dne z ředitelování „odstranili“. Po odchodu z Budějovic jsme s ním jezdili po vlastech českých a slovenských po režiích, takže jsem rychle střídala školy – tu pár dní v Martině, jindy několik týdnů v Bratislavě. To jsme byli opravdu cirkusáci. Moje máma i otčím byli bohémové a jejich hospodaření s penězi bylo dost zábavné. Buď jsme si žili na vysoké noze, nebo v bídě. Nic mezi tím.
Jak si to mám představit?
To jsme třeba jednou v pátek přijeli do nuzného hotelu v Brně a s desetikorunou v kapse čekali na pondělí na foršus. Takže došlo na dělení: otec potřeboval dvoje cigarety Globusky po koruně šedesáti, pro mě se koupily tři rohlíky a pila se voda z vodovodu. Leželi jsme na postelích, abychom se moc neunavili. V pondělí dostal otčím výplatu a šli jsme do hotelu International na opulentní večeři. Byl to zajímavý život, ale nijak mě neusměrnil.
Kdo vás nakonec přivedl k divadlu? Má se za to, že váš biologický otec Miroslav Macháček.
Kdepak, spíš můj otčím. Byl velmi talentovaným režisérem, točil v Bratislavě hodně v televizi, například seriál Sám voják v poli a další. To on mě připravoval na zkoušky na DAMU. Když byl uměleckým šéfem a režisérem v karlínském divadle, hrála jsem pod jeho vedením v prvním československém muzikálu Gentlemani s lidmi takových jmen jako Eva Pilarová, Václav Neckář, Josef Laufer. Otčím mi dal do života hrozně moc, možná stejně, ne-li víc než táta. Táta do mě vložil genetický materiál, ale sblížila jsem se s ním vlastně až po jeho smrti, když jsem o něm psala knížky. Teprve tehdy jsem se vcítila do jeho myšlení.
Vás formovaly v dětství nesmírně zajímavé osobnosti, další jste potkávala.
Petr Svojtka, moje první láska. Bylo mi jedenadvacet, byla jsem panna, Petr byl můj první kluk. Ve třeťáku na DAMU za mnou tehdy přišla spolužačka Jarka Brousková, která měla jako beruška Baruška hostovat ve hře Jana Jílka Jak se broučci měli rádi, a ptala se, jestli bych to s ní nechtěla alternovat. Souhlasila jsem. Na zkouškách v Divadle Jiřího Wolkra v Dlouhé ulici sedával na balkoně právě Petr Svojtka a vyhlídl si mě. Petrova máma mě pak vzala do jejich suterénního bytu a já pochopitelně za tři měsíce otěhotněla. Moje máma chtěla, abych šla na interrupci. Neposlechla jsem. Malý Péťa se narodil v lednu a na jaře jsem absolvovala.
