Vaše první účinkování ještě v lední revue byly role neutronové bomby nebo zadku krávy, jak s oblibou vyprávíte. Vzpomenete i na nějakou vážnější roli ze svých začátků?
Dětská lední revue, ve které jsem od dětství vystupovala, byla pro mě takovým odrazovým můstkem k herectví. Převlečená za kachnu jsem tehdy i moderovala, což asi předurčilo můj spíše komediální směr. Vážné role mě míjely, až na postavu archeoložky ve filmu Postoj, který byl koncem osmdesátých let uveden i na filmovém festivalu v Karlových Varech. Vážná byla i role Venuše v seriálu Chlapci a chlapi. Té rozhodně do smíchu moc nebylo, když se ji tam pokusili znásilnit.
Kvůli ráčkování, kterého jste se zbavila až ve dvaceti, jste zprvu nebyla přijata na DAMU.
Na DAMU mě kvůli tomu vzali až napotřetí, musela jsem na něm hodně zapracovat. Tehdy jsem přišla ubrečená domů a stěžovala si mamince, že mě nepřijali kvůli vadě řeči. To „Ř“ mi tehdy ve slovech pěkně drnčelo, když tu se do hovoru zapojil tatínek se svým: „Ale prosím tě, po kom bys to asi měla?!“ Ráčkoval přitom úplně stejně jako já!
Později jste na DAMU strávila léta se spolužáky Ivanou Chýlkovou, Karlem Rodenem nebo Evou Holubovou. Potkáváte se dodnes?
Za ty úžasné roky se skvělými lidmi vděčím vlastně své vadě řeči, která mě tehdy lehce pozdržela, abych si na ten svůj správný ročník počkala. Naše parta na DAMU byla hodně stmelená, trávili jsme spolu dost času, samozřejmě i v okolních vinárničkách. Dodnes se stýkám s Ivanou Chýlkovou, chodím na všechna její představení, mám ji moc ráda.
Seriály pod lupouHvězdy vzpomínají Nemocnice na kraji města: Sanitka: Žena za pultem: Třetí patro: Tajemství proutěného košíku: Taková normální rodinka: Synové a dcery Jakuba skláře: Nejmladší z rodu Hamrů: Rozpaky kuchaře Svatopluka: Malé dějiny jedné rodiny: Velké sedlo: Arabela: Byl jednou jeden dům: Malý pitaval z velkého města: Dlouhá bílá stopa: |
Jiří Menzel vás díky absolventskému představení na DAMU přizval do Činoherního klubu, jak to tehdy bylo?
Dělala jsem konkurz na roli sekretářky v jeho filmu Vesničko má středisková, sice neúspěšně, nicméně jsem se díky tomu s Jiřím Menzelem mohla dát do řeči. S občasnou drzostí sobě vlastní jsem mu tehdy prozradila, že na škole zrovna hrajeme Rozmarné léto, které mu ovšem z úcty k jeho filmu zakazuji vidět. Pana Menzela zaujalo, že jsem ho nepozvala, a skutečně na představení přišel. A dopadlo to tak, že mi nabídl hostování v Činoherním klubu. Deset let jsem tam hrála ve čtyřech inscenacích, včetně hry Bez roucha, kterou Jiří Menzel režíroval.
Od roku 1998 jste devět let moderovala pro Frekvenci 1 svůj každodenní pořad Sexy život. Jak vám to změnilo život?
Absolutně. I když pár mých kolegů nemohlo tuhle mou novou roli vůbec vydýchat, já jsem se tam cítila jako ryba ve vodě. Byla to nejsvobodnější práce, jakou jsem si jen dokázala představit. Díky tomu jsem se naučila pohotově reagovat, prostě moderovat, takže dnes mi jakákoli moderace nedělá problém, což by dřív vůbec nepřicházelo v úvahu. Ovšem vždycky je něco za něco. Díky rádiu jsem byla zaškatulkována mezi moderátorky, což se pochopitelně odrazilo na mojí herecké kariéře, nabídka rolí značně ubyla. Na rozdíl od nabídek moderování.
Co na ten pořad v rádiu říkal váš otec - maltézský rytíř, který se mimochodem dožil sta let? Na oslavu tohoto jubilea vzpomíná prý Praha dodnes.
Rádio poslouchala spíš maminka a občas se hodně divila, zda jsem všechny ty historky, které jsem tam vyprávěla, opravdu prožila. Samozřejmě že ne, ale jak jsem je vyprávěla v ich formě, vypadalo to tak. Tatínek dělal, že mě neposlouchá. Nevím, jak to bylo doopravdy. Dožil se neuvěřitelných 101 let. Na jeho poslední narozeniny jsme mu objednali striptérku, při jejíž produkci usnul! Něco jiného byla ovšem oslava stovky, kam mu Happy Birthday přišla jako překvapení zazpívat jeho celoživotní láska Helena Vondráčková.
Po boku Heleny Vondráčkové teď vystupujete v muzikálu Mamma Mia!
A moc mě mrzí, že se jeho uvedení tatínek nedožil. Ta skutečnost, že zpívám s Helenou na jednom pódiu, by pro něj byla něco neuvěřitelného. Navíc i ta skutečnost, že zpívám! Já totiž zpívat vůbec neumím. Když jsem to producentům muzikálu říkala, odpověděli mi, že to vůbec nevadí, že moje role je postavená spíš na komediálnosti než na zpěvu. Nicméně na hodiny zpěvu jsem pro jistotu začala stejně chodit.
Byla jste u vzniku spousty slavných českých filmů, který je váš nejoblíbenější a proč?
Miluji Krvavý román Jaroslava Brabce, svou roli prostitutky jsem si tehdy moc užívala, i když mi v postprodukci pak schválně zmodulovali hlas do takového pitvořivého skřehotání. Nerada se na sebe ve filmu dívám, Krvavý román je ale v tomhle výjimka. Mám moc ráda i Šakalí léta nebo Čas sluhů. Ale je fakt, že do minulosti se nevracím moc ráda, vyvolává to ve mně takový melancholický sentiment. Zrovna nedávno jsme si pouštěla záznam divadelního představení Obsluhoval jsem anglického krále, kde jsem hrála, a uvrhlo mě to do opravdu sentimentální nálady. Navíc jsem měla velké připomínky ke svému tehdejšímu herectví. No, raději se na to nedívat!
Vaše dcera Anna Linhartová je výraznou tváří mladé generace hereček. Diskutujete někdy spolu na téma vaší profese?
Moc ne. Já její guru nejsem, k herectví jí ve třinácti letech přivedla spíš moje kolegyně Dáša Bláhová, která jí herectví doporučila. Anička se tehdy nedostala na výtvarnou školu, ke které celý život směřovala, a herectví si vybrala jako nouzovou alternativu. Jsme na sebe hodně napojené, Anička přesně ví, jak její herecké výkony vnímám. Rady ode mě ale nepotřebuje, někdy se spíš chodím radit já s ní.
Ještě na škole jste byla obsazena do seriálu Dlouhá bílá stopa, dokážete se vrátit o pětatřicet let zpátky?
Natáčelo se tehdy i v Polsku. Byli jsme taková partička menších rolí ještě s Pavlem Trávníčkem a mojí kamarádkou Sylvou Žáčkovou. Milovali jsme polský salám, kterého byl plný catering. A taky jsme ve volnu mezi natáčením narazily se Sylvou na skutečného exhibicionistu z masa a kostí, ten děsivý zážitek mám před očima dodnes!
Koncem osmdesátých let Česká televize uváděla první český sitcom Malé dějiny jedné rodiny, jehož spoluautorkou byla i Halina Pawlowská, a vy jste v něm hrála. Od té doby se traduje vaše velké přátelství?
Ten seriál mne bavil hlavně proto, že odrážel aktuální dění v Československu. Takže když například vyhořela skutečná papírna a toaletní papír se stal nedostatkovým zbožím, my jsme to hned v seriálu hráli taky. Když se ale blížil rok 1989 a začaly nepokoje a demonstrace, seriál raději zastavili. S Halinou Pawlowskou jsme od těch dob kamarádky a občas se sejdeme u společných projektů. Mám ji moc ráda pro její vitalitu, kreativitu a humor. Navíc nás spojuje velký smysl pro rodinu, i v tomhle jsme naladěné na jedné vlně.
Z herečky jste se postupně stala moderátorkou a nakonec i zpěvačkou. Jakou další transformaci ještě chystáte?
Kromě natáčení už druhé řady seriálu V.I.P. vraždy stále hraju s Dášou Bláhovou a Míšou Sajlerovou úspěšné představení Monology vagíny, na které navazuje i další inscenace Tělo. V některých městech jsme hostovaly dokonce už desetkrát.
Za osobní transformaci bych označila svou vášeň pro jógu, ke které mě před lety přivedla kolegyně Bára Hrzánová. Časy večírků a cigaret jsem vyměnila za meditace a zpěv manter s Láďou Hirkou a asány aingar jógy s Helenou Kubrichtovou, pro kterou jsme nadchla i dceru Aničku. V létě jógu kombinuji ještě s každodenním plaváním v jezeře, které je poblíž mojí chalupy. Sport a pohyb mi dělá moc dobře. Navíc díky józe zjišťuji, že mě pomalu opouští velká tréma, kterou jsem vždy hodně trpěla. Adrenalin venkovního světa jsem vyměnila za klid, díky kterému jsem dokázala po čase i stoj na hlavě, což byl pro mě velký zlom v posunu svých vlastních hranic.
