Jsme na focení v ateliéru. Málokdo by dnes řekl, že už jste maminkou. Jak se pro vás změnilo vnímání intimity před objektivem fotografa poté, co se vám narodil syn?
Těžko říct. Člověk se k té práci rád vrací. Má to teď i trochu jiný odlesk. Díky životní roli matky si je pak člověk v těch jiných rolích jistější. Na focení jsem se těšila, cítím se tu dobře.
Máte tu léty ověřený tým, fotografa Lukáše Dvořáka a slovenského návrháře Michaela Kováčika. To dělá také hodně.
Určitě ano. Skvělý tým lidí je důležitý k tomu, aby vytvořil to nejlepší prostředí pro to, aby vznikaly samé dobré věci. Snažila jsem se vybrat ty nejlepší lidi a to oni dva jsou. Jsem za to ráda a těším se na výsledek. Atmosféra je tu příjemná, je to celkově super.
Kdybyste se ohlédla za svým já, třeba před dvanácti lety, tušila byste, že ještě v roce 2024 budete pořád stále tak žádaná a produktivní?
Já jsem za to moc ráda. Proto také to dnešní focení vzniká. Člověk musí stále přicházet s něčím novým a kreativním. I po Miss ten zájem o mě pořád je, za což jsem velmi ráda. Jsem jedna z mála někdejších missek, která se tím stále dál živí. Je důležité dávat klientům neustále zpětnou vazbu.
Člověk musí jít s dobou, občas to chce i změnu image. Vizuální proměnou prošel nedávno i váš manžel, režisér Petr Kolečko. Jak moc velký na tom máte podíl?
Péťa je umělec hlavně hlavou. On tyhle věci úplně tolik neřeší. Na druhou stranu není pravda, že se mu různé věci vizuálně věci nelíbí. Ale to jsou dvě rozdílné věci. Spíš na to nemá čas a je rád, když ho někdo hezky oblékne a on se pak cítí dobře. Moc to nerozeznává, ale když už to na sobě má, tak to dokáže ocenit a je za to moc rád. Občas se snažím do toho jeho oblékání vstoupit. Tím, že to je má práce, je to pro mě přirozená věc.
Vážíte si toho, že se pomyslné divoké peřeje ve vašich životech zklidnily a český bulvár už neprobírá váš vztah jako dříve?
Určitě ano. Nejen já, ale všichni zúčastnění jsou myslím rádi, že už nás nahradili jiní. Pochopitelně. Bylo to tehdy velké, takže se v tom spousta lidí možná i našla. Dneska už to nějakým způsobem s odstupem času vlastně chápu, že to bylo pro lidi velmi zajímavé.
Když dojde na lámání chleba ve vztahu, jak velkou roli v tom hraje dítě a to, že člověk už nemyslí jen sám na sebe?
Dítě hraje určitě velkou roli, stejně tak další věci, třeba věk a zkušenosti. Věřím, že tady zvítězila láska nad vším ostatním. Pro urovnání priorit je někdy důležité, aby se podobné takové hrůzy staly, aby si to ten člověk uvědomil a ten vztah upevnil. Bohužel.
Kolečkovi a Vignerové přeji hodně lásky, tolerance a štěstí, říká Nesvačilová |
Žasnete nad sebou někdy, jaká se z vás postupem času stala žena, například v porovnání s tím, když vám bylo jedenadvacet?
Ano. Ten rozdíl je velký. Ale základ je tam pořád stejný. Jen to člověk různě obrušuje a brousí. Já si to nějakým svým směrem vedu už několik let. Všechno se pořád přirozeně vyvíjí. Nic bych nemazala a neměnila.
Dnešní doba přeje naštěstí i zralým ženám. Například modelka Simona Krainová je v jedenapadesáti letech stále krásná. Je to i váš cíl? Mít stále ten status ikony?
Určitě si to přeji. Je důležité nabízet to, co si trh žádá. Snažím se tímhle směrem jít a jenom to kvituju. Pro ženy je to také skvělé. I ve věku nad čtyřicet let chtějí být samozřejmě pořád krásné a in. Není to jen o tom, že ve dvaceti letech jste modelka. Musíte jít stále dál příkladem. Ženy potřebují pořád nějaký vizuál, kterým se třeba řídí, nebo ho mají jako inspiraci.
Neztrácíte svoji tvář. Odoláváte kolikrát tlaku okolí? Tolik modelek a hereček se mění, mnohdy až úplně k nepoznání. Jste na toto konto k sobě upřímná a máte se ráda?
Ano. To je asi základ zdravého sebevědomí. Je to velmi osvobozující. Ukazuje se v tom i to, jaký ten který člověk je a co je pro něj důležité.
