Být učitelem je dnes skoro za trest. To pokud člověk není nadšencem, kterého smysluplná práce s dětmi povznáší. Koncem roku však docházejí síly i zapáleným jedincům. Kromě výuky totiž dělají ještě třídní, výchovné poradce, metodiky prevence, vedou kroužky...
S dětmi je horší pořízení
Zeptali jsme se náhodně oslovených učitelů druhého stupně s více než dvacetiletou praxí, kteří mohou srovnávat, aby odpověděli, jaké jsou dnešní děti, v jakém předmětu vynikají a co jim naopak nejde. Všech šest pedagogů se vesměs shodlo, že děti myšlení „bolí“ a hledají cestu nejmenšího odporu.
„Žáci jsou dobří v cizích jazycích, protože mají motivaci je umět. S matematikou je to horší, což souvisí s neochotou myslet, vynaložit úsilí. Pohodlnější je pro ně kopírovat materiály z internetu,“ popisuje například Jan Režný, ředitel základní školy ve Zlivi na Českobudějovicku, který matematiku učí.
V současné záplavě informací je mnohem těžší žáky zaujmout a vymyslet hodinu tak, aby se soustředili. S dnešními dětmi je horší pořízení, než bývalo. „Děcka si víc dovolí i proto, že za nimi stojí rodiče,“ připomíná tělocvikář Michal Vrobel z Uherského Hradiště.
Nadšenci by svou práci nevyměnili
Jitka Závranská z Prahy popisuje, jak kolegyni z jiné školy rodiče udělali scénu a tvrdili, že jejich dítě osahává, přestože mu jen poklepala na rameno. „Byl z toho velký humbuk, pravda sice vyšla najevo, ale ta paní učitelka se mezitím zhroutila,“ líčí pedagožka Závranská, která dělá na pražské ZŠ Kořenského též výchovnou poradkyni.
Učitelé, kteří byli svolní odpovědět na anketní otázky, patří spíše k nadšencům, kteří se dovedou povznést nad četná úskalí své profese. A až na jednu výjimku by svou práci neměnili. „Kdybych byla mladá, asi bych do tak psychicky náročného povolání nešla,“ přiznává Helena Hanousková z brněnské Základní školy Kamínky.
Těm ostatním sice tu a tam podobná myšlenka proběhne hlavou - například když na konci školního roku vyčerpáním „potí krev“. Ale záhy ji zapudí. „Je strašně milé, když se za vámi staví i děcka, co už vyšla. Zveme do školy na debatu se žáky i bývalé absolventy a jsou to úžasná setkání,“ vyznává se Jiřina Šotolová ze Základní školy Prameny v Karviné. Mnozí učitelé bez váhání nasazují i víkendy, k jejich profesi to tak nějak patří.
Rodiče jsou někdy až agresivní
Rodiče jsou při konfliktech připraveni se svých ratolestí vždy zastat. Tento poznatek mají i pracovníci pedagogicko-psychologických poraden. Podle dětské psycholožky Jitky Jeklové však prokazují ochranářským postojem rodiče dětem medvědí službu.
„Já bych teď učitelkou rozhodně být nechtěla. Rodiče jsou až agresivní a málem každý druhý má za sebou právníka. Jedna maminka mi teď říkala, že její dceři učitelka navrhla trojku, což vzápětí i před tím dítětem komentovala slovy: No já teď jdu do školy a tu trojku mít rozhodně nebude,“ popisuje psycholožka.
Připomíná i nedávný křiklavý případ na českobudějovické Základní škole Matice školské, kdy žáci deváté třídy točili na mobil reakci češtinářky na vulgární básničku a svůj výtvor pak umístili na videoserver YouTube.
Když ředitelka budějovické školy potrestala jednoho z žáků dvojkou z chování a druhého třídní důtkou, rodiče poslali stížnost na Českou školní inspekci. Rodiče druhého žáka si zase stěžovali na magistrátu (více čtěte zde).
„Přijde mi to už jako osobní šikana, naštěstí se mi něco podobného během dlouhé praxe stalo poprvé. Z výchovného hlediska je to samozřejmě špatně. Ti kluci si zvyknou, že jim vždycky někdo umete cestičku. I když udělali chybu, je mi jich nakonec líto,“ ohlédla se za nepříjemností ředitelka školy Jana Rychlíková.
