Jediný zchátralý stojící dům, zarůstající hřbitov, řady zplanělých ovocných stromů uprostřed karlovarských lesů. Nebýt velkého poutního kostela, nezbylo by dnes z bývalé vsi Skoky nic, co by připomínalo kdysi slavné poutní místo.
Fotogalerie |
Přesto sem za vlády Marie Terezie mířily desítky tisíc poutníků ročně, aby u zdejšího obrazu Panny Marie prosili za uzdravení - inspirováni vyšetřováním arcibiskupské konzistoře, která léčivou moc obrazu uznala.
Teď ale pomoc potřeboval samotný obraz, přechovávaný z bezpečnostních důvodů v konventní kapli kláštera v Teplé. Při pořizování jeho kopie pro trapistické mnichy v nedalekém Novém Dvoře u Toužimi, totiž restaurátorka Zdenka Reinerová mimo jiné zjistila, že plátno původního obrazu je rozsáhle napadené plísní.
"Plíseň byla nejen na samotném plátně, ale pronikala také do podkladových vrstev malby, kde napadala a destruovala pojivé složky barevné vrstvy. To by časem mohlo vést až k nevratnému poškození obrazu," vysvětlila Reinerová pro iDNES.cz. Na restaurování pracovala s manželem.
Obraz prokoukl. Vypadal tmavší kvůli zakalenému laku
Příběh obrazuSkokovský obraz je dílem malíře Johana Wolfganga Richtera z Toužimi, zhotovil ho v roce 1717. Je kopií známého zázračného obrazu Panny Marie Pomocné z německého Pasova. Skrze tento obraz prosili křesťané Pannu Marii o pomoc před bitvou u Vídně (1683), v níž porazili Turky. Příchozí do Skoků hledali přímluvu za uzdravení a příběhy o "zázračných uzdraveních" se brzy rozlétly do světa. Poutníků přibývalo a po dvaceti letech stanul na místě někdejší skromné kaple velký kostel. V roce 1748 přišlo 40 tisíc poutníků. Roku 1784 císař Josef II. zakázal náboženská procesí. Vedla ho k tomu zřejmě čísla naznačující, kolik hodnot mohli poddaní vytvořit, pokud pracovali - a také obavy ze šíření nemocí při tehdejších hygienických podmínkách. Protože procesí k Panně Marii ve Skocích (a objem darů) patřila k největším, začal kostel chátrat. Vesnici zasadily definitivní ránu odsun Němců, kolektivizace zemědělství a vybudování Žlutické přehrady, která odřízla Skoky od civilizace. |
Obraz z roku 1717 přirozeně vykazoval i mnoho známek stáří. Malba místy popraskala, kousky jí vypadly a někde se bortila. Zakalený lak obraz ztmavil.
"Byly také patrné výrazné známky často necitlivě provedených zásahů, například silné vrstvy tmelů a plošných přemaleb. Stav plechové koruny byl vcelku dobrý, stříbrné prvky ztmavly oxidací, patrně nepůvodní zlacení bylo celkem v pořádku," uvedl Jan Reiner.
Restaurátorka náklady vyčíslila na 70 tisíc korun. Původně měli opravu financovat tepelští premonstráti, respektive občanské sdružení, které se o kostel jejich jménem stará, z darů, které lidé zaslali či přinesli během letošní poutní sezony.
Trapisté, kteří si nechali namalovat kopii Madony pro klášter v Sept-Fons ve Francii, však celou částku uhradili jako dar tepelskému klášteru u příležitosti volby nového tepelského opata.
Průzkum před restaurováním prokázal, že se obraz už dříve dočkal razantních oprav a rozsáhlých přemaleb poměrně velkých ploch, což pozměnilo kolorit celé malby.
Restaurátorka druhotné přemalby odstranila a zeslabila ztmavlé vrstvy laku. Tím obraz získal vzhled, který se podle dostupných záznamů velmi blíží původnímu.
Kvůli plísním bylo nutné opatrně sejmout nepůvodní podložní plátno a odstranit z rubu obrazu zbytky škrobového lepu, který je živnou půdou pro plísně.
"Malba byla citlivě vyrovnána tak, aby se zachovala krakeláž barevného souvrství, odpovídající stáří obrazu a charakteru malby. Po tomto zásahu byl obraz nažehlen na nové podkladní plátno pomocí voskopryskyřičného lepu," popsala Zdenka Reinerová.
Restaurovaný obraz se koncem listopadu vrátil do tepelského kláštera.
Ve skokovském kostele nemůže být ze zřejmého důvodu: z odlehlého kostela v 90. letech zloději ukradli téměř vše, co mělo nějakou cenu. Obraz na oltáři jejich řádění přečkal, ale napodruhé by takové štěstí mít nemusel.
Snímek vlevo ukazuje obraz po dokončení restaurátorských prací, vpravo před jejich zahájením. Foto Jan Reiner
