Na účtech za elektřinu zaplatili lidé v roce 2011 v průměru o pět procent více než v roce 2010. Zvýšení šlo na účet kolonky, která je na fakturách pojmenovaná jako podpora obnovitelných zdrojů energie.
Pro většinu obyvatel Česka to byl nejviditelnější důsledek solárního boomu z roku 2010, jednoho z nejdražších politických kiksů v polistopadové historii. Konečný účet za tuto kauzu stále splácíme, české daňové poplatníky stojí ročně zhruba 40 miliard.
Dva tisíce procent za rok
Podmínky pro solární tunel v řádu stovek miliard položila už Špidlova vláda, když v roce 2005 připravila zákon o podpoře obnovitelných zdrojů energie. Ten měl pomoci, aby se zelená energie s vyššími náklady na výrobu dostala na trh. O pár let později ale umožnil vydělat stovky miliard lidem, kteří často před rokem 2009 neměli s tímto byznysem vůbec nic společného. Obrovský tunel zároveň u velké části české společnosti poničil pověst elektřiny z obnovitelných zdrojů jako takové.
Šlo o to, že stát zaručil investorům do zelené energie, že od nich bude po léta vykupovat jejich produkci za takovou cenu, aby se jim jejich investice vrátila v horizontu 15 let. Výkupní cenu elektřiny nastavoval pro nové projekty Energetický regulační úřad, zákon mu ovšem nastavil mantinely. Stanovená cena nesměla ve srovnání s cenou loňskou klesnout o více než pět procent.
Dotace na solární panely leží ladem. Stát nestíhá vyřizovat žádosti |
Jenže pak došlo k něčemu, s čím tvůrci zákona nepočítali. Na přelomu let 2008 a 2009 Čína zaplavila světový trh levnými solárními panely, jejich cena klesla zhruba na polovinu a s tím se samozřejmě urychlila i návratnost investice do solární elektrárny.
Výkupní cena elektřiny ze solárních elektráren uvedených do provozu v roce 2010, kterou stát garantoval, stále počítala s náklady, které se za panely platily dříve.
Poslanci totiž na podzim 2009 odložili projednávání novely, kterou se především mělo z podmínek pro výpočet výkupních cen odstranit ono pravidlo pěti procent. Dostali se k ní až v dubnu 2010.
To v praxi znamenalo, že kdo solární elektrárnu uvedl do provozu do 31. prosince 2010, měl vyděláno. Výkupní cena pro rok 2010 byla nastavena na 12 500 korun za megawatthodinu. Pro elektrárny spuštěné po tomto datu to už bylo 5 500 korun.
V roce 2009 dodaly podle zprávy Národního kontrolního úřadu české solární elektrárny do sítě 89 gigawatthodin energie. O rok později, v roce 2010, objem produkce narostl na 2 145 gigawatthodin, tedy o více než 2 000 procent.
Slunce rekordně vydělalo německým elektrárnám, solární energie roste i v ČR |
Kulaté razítko, které úředně potvrzovalo uvedení elektrárny do provozu, získalo zejména s koncem roku cenu zlata.
Otevřel se tak obrovský prostor pro spekulace, podvody a úplatky. Kvůli sporné licenci na provoz solární elektrárny na Chomutovsku je u soudu miliardář Zdeněk Zemek, již předtím dostali trest za podvod s licencí jeho dva synové, kteří podali dovolání k Ústavnímu soudu.
A nejde o jediné kauzy. Právě kvůli možným podvodům kolem elektráren, kdy papírově byly uvedeny do provozu před koncem roku 2010, přestože jim chyběly technologie, se vedou dodnes desítky soudních sporů. Vedle příjemců zelených dotací jsou obviněni i revizní technici nebo zaměstnanci stavebních úřadů.
Solární elektrárny náhle zaplavily celé Česko:
Vítězové a poražení
O tom, kdo všechno patří mezi ty, kteří na solárním tunelu nejvíce vydělali, se i deset let poté stále jen spekuluje. Například je tu záhada Martina Shenara a jeho solárního byznysu, který vykvetl i uschl právě během památného roku 2010.
Muž, který byl do roku 2007 majitelem několika časopisů, v roce 2009 vstoupil do solárního byznysu ve velkém. Během pár týdnů skoupil hned několik firem připravujících projekty na stavbu solárních elektráren.
Vznikla tak společnost Amun.Re, ve které byl Shenar polovičním vlastníkem spolu s kyperskou firmou s dodnes utajenými vlastníky. Spekulovalo se, že by za ní mohl stát například vlivný lobbista Ivo Rittig, zastupovali ji totiž jeho „dvorní“ právníci.
Agrivoltaika staví panely svisle, zaberou jen procento půdy |
Vlastníci Amun.Re vydělali na vysokých výkupních cenách ještě týž rok. Svou společnost obratem prodali firmě ČEZ, zároveň se stali dodavatelem, který měl pro ČEZ stavbu všech solárních parků zařídit.
Zakázka za zhruba pět miliard byla údajně předražená, pochybnosti jsou také o tom, zda byly solární elektrárny, které Amun.Re postavil, hotové včas. Nic z toho ale policie neprokázala. V současnosti je tak Martin Shenar u soudu kvůli daňovému úniku za to, že údajně nezaplatil daně z půl miliardy za prodej skoupených solárních projektů.
K soudu míří také další obří projekt, který během roku 2010 vyrostl na zelené louce u jihočeského Ševětína. Také ten koupil ČEZ, i v tomto případě jsou pochybnosti o reálné ceně zakázky.
30 let svobody: kauzy a aféryTřicetidílný seriál vychází v MF DNES každý týden až do listopadu. Představí největší ekonomické a politické kauzy. Miliardové tunely, bankovní krachy, spiknutí kmotrů, sporné amnestie a politické podrazy, vzestupy a pády  |
Policie na jaře navrhla obvinit pět lidí z ČEZ i dodavatelských firem kvůli téměř sto milionům vyplaceným za vícepráce, které podle ní nebyly uskutečněny. I v tomto případě se spekuluje o jménech, která mohla stát v pozadí tohoto projektu.
Patří mezi ně například jméno exministra Ivana Langera, který po odchodu z Poslanecké sněmovny působil jako koncipient v právní kanceláři, jež dodavatele elektrárny v Ševětíně zastupovala, a znal se s několika lidmi podílejícími se na tomto byznysu. Rittig i Langer jakoukoli spojitost odmítli.
To ale neznamená, že všichni „solárníci“ jsou automaticky vítězi. Ti, kdo v byznysu zůstali, se museli vyrovnat s protiopatřeními státu, který se snaží zmírnit svůj debakl.
Tak například hned v roce 2011 zavedl stát 26procentní daň ze solární energie, i když předtím sliboval daňové prázdniny.
