„Komunisté hodili vyhladovělému dítěti bonbon a málokdo si všiml, že uvnitř je jen jed,“ řekl senátor Czernin. Když si mnozí všimli, jaké jsou ty komunistické „bonbony“, bylo podle něj už pozdě.
Blažek připomněl, že komunisty byli již před únorem 1948 infiltrovány i další strany. Mluvil i o čistkách, které komunisté prováděli. „Na vysokých školách byla v lednu a únoru 1949 takzvanými studijními prověrkami vyházena čtvrtina studentů, bylo to deset tisíc osob,“ řekl například. Připomněl tragickou úlohu prezidenta Edvarda Beneše při komunistickém převratu, který měl v únoru 1948 podle něj řadu jiných možností než přijmout demise nekomunistických ministrů a jmenovat ty, které mu navrhl Klement Gottwald.
Beneš měl několik jiných možností, upozornil historik Blažek
„Mohl udělat to, že by vypsal předčasné volby, mohl nechat padnout celou vládu, mohl také ustavit úřednickou vládu, mohl přijmout demise, ale nepřijmout návrhy Gottwalda,“ zmínil historik Blažek některé z možností, které Beneš měl, ale v únoru 1948 je nevyužil.
Pospíšil: Slušný prezident by uctil oběti komunismu, Zeman jede na sjezd KSČM |
Historik Jan Kalous mluvil o tom, že do září 1938 se komunistická strana chovala jako antisystémová a neidentifikovala se s politickým uspořádáním státu. „Období 1945 až 1948 charakterizoval jako limitovanou demokracii. „Řada politických stran nemohla být obnovena, byla přímo zakázána,“ připomněl.
Kalous se věnoval i procesům, které rozpoutala KSČ, když před 70 lety získala neomezenou moc. „Vedle sovětských zdrojů a konceptů, které Československo ochotně zavádělo, svou roli sehrály vyhrocené vztahy mezi Sovětským svazem a západem,“ řekl Kalous. „Stalin také věřil, že v průběhu dvou, tří let vypukne třetí světová válka,“ uvedl na semináři. Vnitřní důvody politických procesů podle něj spočívaly ve snaze KSČ o zlomení jakéhokoli, i jen potenciálního odporu.
Kalous připomněl popravu Píky, Horákové i umlácení Toufara
Nejprve se zaměřila na protivníky mimo komunistickou stranu, poté i na hledání nepřátel uvnitř KSČ. Kalous připomněl některé známé případy bolševických represí. Heliodora Píku, československého legionáře zapojeného do protinacistického odboje, kterého komunisté popravili v červnu 1949 po obvinění ze špionáže a velezrady, a národně-socialistickou političku Miladu Horákovou, kterou komunisti popravili v červnu 1950.
„Tábory nucených prací v letech 1948 až 1954 prošlo nejméně 23 tisíc osob,“ řekl Kalous. A Pomocnými technickými prapory, kam byli povoláváni údajně třídně nespolehlivé osoby, do jara 1954 prošlo přibližně 60 tisíc osob.
Připomněl i estébáka Ladislava Máchu, který během vyšetřování v únoru 1950 umlátil čihošťského faráře Josefa Toufara a byl pouze přeložen na jinou práci u StB. V roce 1968 byl obžalován z vraždy, po okupaci Československa bylo jeho trestní stíhání zastaveno a až po pádu režimu byl odsouzen na dva roky, z nichž si odseděl jen polovinu.
Senátor Czernin při semináři, který si přišli poslechnout i studenti z gymnázií v Pardubicích a v Liberci a také z jedné pražských středních škol, mluvil i o tom, že je důležité probouzet zájem mladých lidí o veřejné dění. Právě proto, aby se věci, které se staly přesně před sedmdesáti lety, nemohly opakovat.
