Ve funkci jste měsíc, už jste něco stihl na hudbě Radiožurnálu změnit?
Část změn už máme za sebou, začaly už těsně před mým červnovým nástupem do funkce. Tehdy jsem totiž už byl na pozici poradce hudebního dramaturga. Odstavili jsme písničky, o nichž jsme usoudili, že už jsou tak ohrané, že posluchače štvou. Ostatně ti nám o tom dávali jasně vědět. Ale co štve jednoho, může mít rád druhý, těžko se zavděčit všem. Naopak jsme přidali z archivu ty, které na Radiožurnálu nikdy nezazněly a máme pocit, že tam patří. Začali jsme se více věnovat ručnímu programování a hlídáme si, aby ráno nebylo tak pomalé a aby tempo Radiožurnálu bylo celkově dynamičtější.
Radiožurnál rotuje ve vysílání zhruba osm nebo devět set písní. Kolik z nich vypadlo a kolik jste jich naopak přibrali?
Jestli jsme jich sto odebrali, tak zhruba sto padesát jsme jich přidali. Ale nemyslím si, že bychom do budoucna měli nějak výrazně překračovat hranici jednoho tisíce písní. Jde spíše o to, jak s tím počtem pracujete, jak často písně hrajete a jak často část hraných písní měníte.
Podle čeho jste vybírali tituly, které vyřadíte?
Na průzkum jsme neměli čas. Museli jsme proto jít jednak po počtech odehrání, pak po intuici a samozřejmě jsme přihlédli i k hlasům posluchačů. Ti se ohledně některých konkrétních titulů ozývali velmi hlasitě.
Vypadlo více zahraničních, nebo českých písniček?
Obojí a nedá se říci, že to bylo půl na půl. Česká písnička se vám ohraje rychleji než ta zahraniční. Každý říká, že máme spoustu českých písniček. Ano, máme, ale těch hratelných v rádiu, které chtějí poslouchat lidé od 30 do 60 let, zase tak moc není. Je to problém, protože je velmi těžké najít kvantitativně a kvalitativně dostatek muziky, kterou bychom rozšířili tuzemské portfolio tak, aby bylo pro většinu posluchačů akceptovatelné.
Které už posluchači neslyší?
Je to například Live is Life od skupiny Opus. Má sice svoji atmosféru, ale na Radiožurnál nepatří. Usoudili jsme, že už jí bylo dost, tak jsme ji odstavili. Zmizela skupina Turbo a nehrajeme už ani některé tituly od Olympiku, byť je mi to líto. Ale to je nejspíš jen na nějakou dobu, jejich písně byly hrány moc a ohrály se. Časem, až je posluchači v testu neodmítnou, je nejspíš vrátíme. Hrát nebudeme ani třeba spartakiádní Poupata. Já se nechci nikoho dotknout, Michal David je hitmaker... Ale my nechceme hrát věci, které symbolizují éru reálného socialismu, i kdyby prošly posluchačských průzkumem. A to si pište, že by prošly skvostně.
Petr KrálS rozhlasovým prostředím je spjatý od roku 1991. Pracoval jako moderátor v mnoha českých rádiích, mimo jiné v Rádiu Bonton, Evropě 2, Rádiu City, Rádiu Blaník a Oldies Radiu. Zastával i pozice programového a generálního ředitele. Od ledna 2010 působí v Českém rozhlase v roli moderátora nejprve Ranního, poté Odpoledního Radiožurnálu. Po celou dobu své rozhlasové kariéry se věnuje i hudební dramaturgii a hudebním formátům rozhlasových stanic. Zdroj: ČRo |
Které písničky jste naopak nově do playlistu zařadili?
Bylo jich celkem dost. Vybíral jsem je jednak podle své paměti a poznámek z dvacetileté historie tuzemského soukromého rozhlasového éteru. Velkou radost mi udělali někteří posluchači, kteří po mém jmenování začali spontánně posílat svoje hudební tipy, za což jim moc děkuji. Do vysílání jsme tak nasadili bez testování třeba pozapomenutou píseň skupiny Cure Friday I´ m in love, několik písní od Rolling Stones, Stinga a Tomáše Kluse, skupiny Mňága a žďorp, Žlutého psa, Tiché dohody, Ivana Krále a mnoho dalších. Z novějších věcí pak hrajeme několik písní od Charlie Straight, zpěvačky Debbi či poslední hit od dvojice Gotye a Kimbra.
A co nějaké větší novinky...
Pojem novinka je velmi relativní, pro někoho je to píseň, která právě vyšla, pro nás to jsou písně převážně letošní, například Václav Neckář a Lenka Dusilová a jejich úžasný duet Na Rafandě, zmiňování Debbi, Tomáš Klus či Charlie Straight, to je kapela, které si cení více ve světě než u nás. Je čas s tím něco dělat. Vždy hledíme na provázanost písní s celkovým obsahem stanice, vhodnost pro cílovou skupinu, sledujeme samozřejmě žebříček hranosti skladeb a monitorujeme konkurenci. Rádi bychom do budoucna s novějšími tituly pracovali intenzivněji i ve smyslu vlastních testů novinek. Míněno novinek v tom našem pojetí.
Budete hrát Helenu Vondráčkovou, která si před rokem u Rady Českého rozhlasu stěžovala, že ji Radiožurnál opomíjí (více o námitkách zpěvačky čtěte zde)?
Nikdo nepochybuje o tom, že když písně Heleny Vondráčkové dáme do průzkumu, vždy se budou lidem líbit. Ale my si musíme v rámci Českého rozhlasu rozdělit svůj píseček a nekanibalizovat se v rámci ostatních okruhů Českého rozhlasu.
Tedy nepožírat si navzájem písně mezi stanicemi...
Přesně tak. Nějaké přesahy musí vždy být, ale Helena Vondráčková je tak výrazný interpret, že u Radiožurnálu nepočítáme s tím, že půjdeme touto cestou. Ona je vlajkovým interpretem Dvojky Českého rozhlasu.
A nebojíte se, že když to takto řeknete, tak si bude zpěvačka opět stěžovat?
To si může stěžovat kdo chce, kde chce a na co chce. My nehrajeme spoustu interpretů. To je prostě volba naší strategie. Na druhou stranu máme stanice, kde to námi nehraným interpretům a jejich posluchačům rádi vynahradíme.
Co rozhodne o tom, zda a která písnička se časem do vysílání vrátí?
Základní nastavení vám dá průzkum mezi řádově stovkami posluchačů na několika místech České republiky. Jeho výsledky budeme mít v srpnu, do vysílání je promítneme v září. Pak bychom průzkumy chtěli opakovat co půl roku, abychom si průběžně ověřovali, jak posluchači vnímají to, co jim hrajeme, zejména pak ohranost písní.
Budete tomu přikládat velkou důležitost? Kritici vašeho předchůdce Radka Sedláčka tvrdili, že průzkumy jsou přeceňované.
Nemůžeme jít nikdy vyloženě proti tomu, co vám ukáže. Musíte se ho rámcově držet a pokud vám posluchač naznačí, že něco opravdu nechce, nesmíte jít svými pocity proti jeho názoru. Věci, které mu až tak nevadí a striktně je neodmítá, můžete hrát.
V rozhovoru pro Lidovky.cz jste uvedl, že Radiožurnál musí víc cílit na muže. Co to znamená?
Při zařazování muziky chceme dát víc na názor mužů, protože ať chceme, nebo ne, Radiožurnál je spíš mužské rádio. Takže při výzkumu na ně dáme větší akcent.
Takže předtím jste mezi respondenty měli muže a ženy půl na půl a teď jich tam bude třeba sedmdesát procent na třicet?
Percentuální rozdělení posluchačů při průzkumu vám přesně neprozradím, ale jste blízko.
Kdo má konečné slovo v tom, co budete hrát?
Jsem to já. Ale nejsem na to sám. Na hudební dramaturgii Radiožurnálu se podílejí další čtyři lidé, kteří tvoří poradenský sbor. Je to poradce generálního ředitele Českého rozhlasu a někdejší majitel a úspěšný provozovatel několika soukromých rádií Petr Dvořák, hudební dramaturg rádia Region Jiří Burda, Jiří Brodský z Českého rozhlasu 2 a moje kolegyně Lucie Nekolná. Právo veta mám na konci toho řetězce já.
