Nová vláda bude jmenována 29. ledna. Víte, zda budete jmenován i vy?
Mně nepřipadá, že by se teď rozhodovalo o jmenování jednotlivých ministrů. Je tu víceméně shoda, že jen kdyby byl nominován někdo, jehož jmenování je v rozporu s ústavními principy, nebo má nějaké extrémistické názory, může prezident zasáhnout a říci ne.
Pohovoru s prezidentem se tedy neobáváte?
Nevím, jestli to nazvat pohovorem. Prezident to bere velmi vážně, vytvořil novou zvyklost a absolvuje kolečko s ministry ještě před tím, než je vláda jmenována. Budiž. Nezbývá, než to respektovat.
Budete se muset s prezidentem na řadě věcí shodnout. Třeba na velvyslancích, ale hlavně na tom, aby z vlády ohledně zahraniční politiky nezaznívalo něco jiného než z Hradu. Může se vám to s Milošem Zemanem podařit?
Budu se velmi snažit, aby skončila praxe, že od premiéra, ministra zahraničí a prezidenta můžeme ve stejnou chvíli slyšet různé názory. Z mé strany bude snaha, aby vláda vytvořila jednotné stanovisko a aby to bylo tak, že prezident je součástí výkonné moci.
Jeden rozhovor s prezidentem mi řekne víc než spekulace
Bývalý šéf diplomacie Karel Schwarzenberg se s prezidentem neshodl na jmenování Livie Klausové a Vladimíra Remka velvyslanci. Co uděláte, abyste se do takových konfliktů nedostal?
Mám před sebou schůzku s panem prezidentem, kde se budeme domlouvat na těchto věcech. Moc nevěřím tomu, co se píše. Jeden rozhovor s prezidentem mi řekne víc, než všechny spekulace. Prezident má v zahraniční politice zvláštní mandát. Nakonec je to vidět i teď na pozvání ukrajinského prezidenta Viktora Janukovyče. Je to zásadní věc, která se odehrála a která je sledována i mimo Českou republiku. Je životně důležité, abychom si u takových kroků byli vědomi, proč je děláme, co tím sledujeme a abychom v takových věcech táhli za jeden provaz.
Končící ministr zahraničí Jan Kohout vyzval ukrajinskou vládu, aby se vyvarovala násilí a propustila zadržované aktivisty. Můžeme udělat ještě něco víc?
Nemyslím, že můžeme udělat o mnoho více. Vím, že ze strany Evropské unie zazněly náznaky tvrdších kroků vůči Ukrajině, ale rozhodování o nich mi nepřipadá jednoduché. Připadá mi, že jsme svědky formování státnosti. Něco takového mohou ale vždy udělat jen příslušníci té země, my to nemůžeme udělat za ně. Můžeme to sledovat, meditovat o tom a je povinnost říci, že protestujeme proti násilí. Nebránil bych se rozhovoru s oběma stranami.
Bránil bych se však tomu, abychom to zjednodušovali. Mně připadá, že na straně opozice se objevují i nacionálně fašizující bojůvky, které také přece člověk nemůže akceptovat. Musíme odsuzovat násilí na obou stranách. Leckdo tuší, že kdyby se splnil požadavek opozice, těch nesouhlasících v ulicích, a uspořádaly se volby, tak je velký otazník, jak dopadnou a jestli situaci posunou. Urychlovat ten proces, vstupovat do něj, na to já prostě nevěřím.
Nemůžeme se spokojit s rolí okraje Evropy
Čeká se, že se budeme v Evropské unii chovat jinak, než za vlády Petra Nečase a v éře prezidenta Václava Klause. V tom byste se Zemanem mohli shodnout.
Dovolil bych si odpovědět jinak. V poslední době to vypadá, že by některým členům EU vyhovovala myšlenka dvourychlostní Unie, kdy by se zase vyčlenilo nějaké jádro a některé země by se ocitly bokem. Jsem proti tomu. Jestliže se bude integrovat eurozóna, bude se zvětšovat vzdálenost mezi zeměmi v ní a zbytkem, pro který bude těžší do toho jádra později vstoupit.
Hrozí, že o všem bude rozhodovat jádro a že ostatní budou druhořadí členové. Netýká se to jen České republiky. Německo na toto rozdělování v posledních letech nepřistupovalo, což je dobře, ale nemusí to tak být pořád. Nemůžeme se spokojit s rolí okraje Evropy. My jsme působili dojmem země, která po vstupu ztratila zájem o dění v Unii. Jako kdybychom ztratili základní loajalitu k EU, kterou neztratilo Polsko nebo Slovensko.
Lubomír Zaorálek přichází na grémium ČSSD v Praze. (8. listopadu 2013)
Kdy má podle vás Česká republika přijmout euro?
Přál bych si, aby to bylo předmětem koaličních debat a abychom dali co nejpřesnější formulaci do programového prohlášení vlády. Přál bych si, abychom byli schopni říci, že v průběhu následujících pěti let uděláme vše pro to, aby se tento scénář naplnil. Je to především politické rozhodnutí.
Šéf hnutí ANO Andrej Babiš po jednání na Hradě řekl, že prezident chce, abychom za pět let plnili kritéria pro euro. Šéf ANO proti tomu nic nemá, ale bez toho, abychom ručili za závazky Řecka nebo Španělska. (více zde) Nebude kvůli euru v koalici spor?
Pokud nám prezident v tomto pomůže, budu mu vděčný. Budeme působit na koaliční partnery a hlavně jim vysvětlovat, že to nekonečné zvažování plusů a minusů není správné. Pro Česko není žádná jiná alternativa. Nemůžeme sázet na to, že to celé nevyjde. My musíme dát najevo, že na tom budeme trvat.
Dluhem České republiky jsou podle vás vztahy s Rakouskem. Budete ve vládě řešit i dostavbu Temelína. Podpoříte ji?
Pro nás je jaderná energetika významnou součástí energetického mixu, nemáme za ni náhradu. Proto máme dostavbu Temelína v programu. Rozhodnutí ale budeme moci učinit, až budeme mít více informací o vývoji energetického trhu. Vsadit si teď na rentabilitu podobného podniku je těžké.
Rozhovory iDNESServer iDNES.cz v příštích týdnech přinese rozhovory se všemi kandidáty na ministry v nové vládě. Seznam rozhovorů se tak bude postupně rozšiřovat. |
Dovolte mi přeskočit trochu dál od České republiky. Prezident Zeman loni řekl, že by podporoval vyslání českých vojáků v rámci mise OSN na Golanské výšiny, protože by to zvýšilo prestiž České republiky. Byl byste pro?
To má svá pro i proti. Myslím, že kdybychom o tom jednali s generálním tajemníkem OSN Pan Ki-munem, že by ho to pravděpodobné velmi zaujalo. Na druhou stranu vím, že názor našich ozbrojených složek je, že tyto mise jsou něčím, kde se naši vojáci nemají příliš šanci vyznamenat. Pokud o to ale prezident bude usilovat, budeme se o tom bavit.
Ohledně Izraele se budeme snažit na obou stranách konfliktu
Česká zahraniční politika je tradičně proizraelská. Prezident je v zahraniční politice navíc "jestřáb". Shodnete se spolu nakonec třeba v názoru na izraelsko-palestinský konflikt?
Musíme hledat shodu. Zájem na dobrých česko-izraelských vztazích má hluboké kořeny. Když byla povodeň v Praze a přijel jsem do Jeruzaléma, říkali mi Izraelci, že je to i pro ně strašná událost. Takže do určité míry je oboustranné, že ty vztahy mají nadstandardní podobu.
Přesto si myslím, že to, co vždy prosazovala ČSSD, je, že se nepohneme kupředu, pokud se nebudeme snažit působit na obou stranách konfliktu a hledat určitou rovnováhu v těch vztazích. Což je v souladu s politikou Evropské unie. Nemůže se nikdo divit tomu, že budeme postupovat takto a ne jednostranně.
Bude vás jako nového ministra zahraničí zajímat, jak to bylo se zbraněmi, které se našly na velvyslanectví v Praze poté, co po výbuchu zahynul velvyslanec?
V téhle věci jsem už s palestinskými představiteli neoficiálně jednal. Vysvětlili mi to podobně, jak se to potom objevilo i v médiích. Že se jednalo o dary, které obdrželi ještě v socialistickém období od tehdejších představitelů československého režimu. A že se tehdy ptali, jestli ty zbraně mají přihlásit. Bylo jim údajně řečeno, že to třeba není, pokud s těmi zbraněmi nebudou chodit venku.
Musíme být schopni občanům říci, proč jdou vojáci do misí
Vy jste byl jako poslanec vždy trochu zdrženlivější k zahraničním vojenským misím. Jak se změní v tomto kurz české zahraniční politiky, pokud nás spojenci požádají o vojáky pro nějakou akci?
Už ani ti spojenci nejsou, co bývali (smích)... To byl pouze takový žert... Ani ti spojenci si už dnes nemyslí to, co si mysleli, když se rozhodli jít do Afghánistánu.
Lubomír Zaorálek na jednání poslanecké sněmovny o vydání Vlasty Parkanové.
Tak neřešme minulé války, ale jak se budeme chovat dál?
Ve Sněmovně jsem často opakoval, že nemáme jasný cíl a strategii, čeho chceme dosáhnout v Afghánistánu. Všechno, co jsem tehdy řekl, můžu dnes opakovat. Já jsem tehdy řekl, že nechci, abychom vypovídali spojenecké závazky. Chtěl jsem, aby se představitelé našeho státu ptali, aby kladli otázky. Pokud máme zvednout ruku, aby stovky vojáků odcházely do zahraničí, máme odpovědnost před českými občany, abychom dokázali odpovědět i jim, proč tam vojáci jdou a co tam budou dělat.
Bude postoj České republiky zdrženlivější?
No, když budeme mít pochybnosti, tak je musíme říci nahlas. Máme obrovskou odpovědnost před veřejností, když někam posíláme české vojáky. A není možné, abychom pouze servilně sklapli kufry, když nám někdo řekne. Kdyby bylo více těch, kteří upozorňují na rizika konfliktů v Afghánistánu a Iráku, tak bychom možná neinvestovali takové prostředky a lidské životy do akcí, které nám nepřinášejí užitek, ale minusové body. Rozhodování o tom, kam jdeme, bylo v minulých letech vadné.
Nejen byznys s Čínou, i lidská práva. Ale v širším smyslu
Jak se díváte na aspekt lidských práv v zahraniční politice? Budou pro vás důležitější dodržování lidských práv, nebo třeba byznys v Číně?
Takto to není. Když jsem se setkal s čínským premiérem Wen Ťiao-paem, řekl jsem mu, že je pěkné, že budeme dělat obchod, nicméně že není možné nerespektovat základní principy ochrany životního prostředí, principy bezpečnosti práce. Není možné si říci, že budeme společně obchodovat a nebudeme brát ohled na tato hlediska. A pro mě bylo pozitivní, že mi čínský premiér řekl, že tohle berou smrtelně vážně, že vědí, že není možné, aby takto jednostranně získávali výhody. Politiku lidských práv chápeme v širším smyslu než v minulosti. Pro nás je to i ochrana životního prostředí a sociální práva. Je to širší chápání lidských práv.
Setkal byste se třeba s dalajlámou?
Pro naše čínské partnery je důležité, abychom pro ně byli předvídatelní. V tomto chceme vytvořit určitou důvěru. Dát najevo, že pokládáme určitá témata za důležitá, ale že se jimi nechceme trumfovat způsobem, který by jim připadal neférový. Aby ten dialog měl pravidla a vzájemně jsme se respektovali. Kdybychom o takovou schůzku usilovali, abychom byli schopni jasně říci, proč o ni usilujeme. Mě anikdo na žádnou takovou schůzku nezve.
Máme svůj vlastní, demokratický evropský styl, na kterém nám záleží, ale nemyslím si, že můžeme partnerům na jiných kontinentech říkat, že to je něco, co musí brát jako svůj závazek i pro sebe. Když jsem byl v Severní Koreji, řekl jsem jim tam, že v žádné společnosti není možné tolerovat mučení lidí a lidské utrpení. Vyslechli to. Není ale možné přijet do několik tisíc kilometrů vzdálené země a říci jim - přijíždíme z Evropy, vyznáváme tyto hodnoty a vy je také budete muset sdílet.
