Umírání v ČeskuSeriál iDNES.cz  VI.díl - Proč seriál o Smrti? Stáří a umírání se dříve či později bude týkat každého z nás. Přesto je toto téma ve veřejném prostoru opomíjené, ne-li přímo tabuizované. Redakce iDNES.cz vám proto přináší sérii článků věnujících se praktickým otázkám souvisejícím se stářím a umíráním v Česku. Předchozí díly: I. díl - Smrt po česku: děláme, že neexistuje II. díl - Češi neumí přijmout smrt, umírají v nemocnicích III. díl - Hospic: dům, kam se přichází umírat IV.díl - Přežili holokaust, pečují o ně na Hagiboru V. díl - Pracovník hospice: Čím mladší pacient, tím je to těžší Příští díl v pondělí 22. září: Jejich blízcí umírali doma. Pomohlo jim gerontocentrum i domácí hospic |
Oknem do místnosti tlumeně doléhá šum turistů a blízké Čertovky. „Je to tři dny, co tady byl datel,“ informuje paní Šrenková o neobvyklém strávníkovi jejích semínek. To jiný opeřenec, jindy prý hovorný papoušek Pepík, sedí tiše v kleci a poslouchá svou majitelku.
Stará paní sice kvůli zdravotním potížím leží na pohovce, ale má bystrou mysl. S mladou společnicí si povídají o všem možném. O výborných škvarcích, které jí Jana minule přinesla. O blízkém kostelu Panny Marie pod řetězem, kde se před desítkami let vdávala. I o životě v daleké Indii a Íránu, kam s dětmi doprovázela svého manžela, experta na metalurgii.
„A paní Šrenková, jak to bylo s tím Werichem?“ naťukává Jana další oblíbené téma. Známý herec totiž bydlel ve vile za rohem a se sousedkou se vídal při venčení psů. „To bylo naše psí přátelství. On byl dobrej, ale neměl rád, když do něj lidi rejpali,“ líčí malostranská rodačka a patriotka.
Do starého domu nedaleko Lennonovy zdi dochází dobrovolnice už tři čtvrtě roku. Paní Šrenkovou navštěvuje vždy jednou týdně na dvě hodiny po práci v investiční bance.
„Žádnou svou babičku jsem nezažila a tuto paní mám velmi ráda. Je fajn si s ní povídat. Těší mě, že můžu někomu nějak pomoct,“ říká.
Líbí se jí, že i když se devadesátileté dámě někdy špatně dýchá, je unavená nebo ji pobolívají nohy, tak si nestěžuje a obvykle má dobrou náladu. „Člověk si nepomůže, když jen nadává. Občas musíte mít nějaké komplikace, aby to nebylo tak jednoduché,“ usmívá se šibalsky důchodkyně.
Popovídat, přečíst knihu ano. Chodit na nákupy ne
Podobných dvojic se na různých místech v Česku schází v rámci projektu Adopce seniorů víc než tři sta. A to nejen přímo v domácnostech, ale i v domovech důchodců či nemocnicích.
V Praze za seniory dochází kolem čtyřiceti dobrovolníků, ze dvou třetin to jsou ženy. Pomoc nabízejí lidé všech generací - od studentů až po samotné seniory.
„Dobrovolníků se hlásí poměrně dost. Někteří z nich zůstávají dlouhodobě, jiní po čase odcházejí a nahrazují je noví. Přece jen je to určitý závazek a někdy je to i psychicky docela náročné. Navíc jsou dobrovolnice často ženy, vdají se, mají vlastní rodinu, nebo si najdou novou práci, která jim to už časově neumožňuje,“ popisuje koordinátorka projektu Dita Rudolfová.
Dobrovolník však není od toho, aby uklízel nebo chodil na nákupy. Na to někteří senioři mají placené osobní asistenty. Hlavním smyslem je dělat osamělému člověku společnost, popovídat si, případně i zajít na procházku.
„Někteří naši klienti mi řekli, že nebyli dva roky venku. Bydlí třeba ve třetím patře v domě bez výtahu a sami dolů nesejdou,“ doplňuje koordinátorka.
Poradna iDNES.czV rámci speciálu o stáří a umírání jsme pro vás připravili internetovou poradnu. V následujících dnech a týdnech můžete posílat na tento e-mail své dotazy ohledně praktických záležitostí spojených s koncem života ale i otázky psychologického či sociálního rázu. Redakce z nich vybere takové, které se objevují nejčastěji. Tyto dotazy pak na závěr seriálu zodpoví gerontoložka Iva Holmerová. |
Jedna dobrovolnice například dochází za bývalým scenáristou z České televize, který téměř přišel o zrak, a čte mu knihy. Jiná čerstvému vdovci pomáhá třídit oblečení po manželce a jednat s úřady.
Staří lidé prý často nechápou, že za nimi někdo chodí dobrovolně ve svém volném čase a ještě k tomu zadarmo. „Jsou za to vděční a těší je, že si mají s kým povídat,“ uvádí Dita Rudolfová. Mnohdy mají pocit, že za to dobrovolníkům musí něco dát. To ovšem pravidla projektu zakazují.
Projekt Adopce seniorů vede od roku 2007 obecně prospěšná společnost Maltézská pomoc, kterou zřizuje Suverénní řád Maltézských rytířů - České velkopřevorství. Zájemci o práci dobrovolníka či naopak o jeho pomoc mohou napsat na informační e-mail projektu.
