Julie Baštová do svých 15 let pobývala v pěstounské péči, pak se přesunula do dětského domova. Po základní škole se rozhodla studovat střední zdravotnickou školu. „Neměla jsem kam jít, takže jsem měla jistotu, že když budu studovat, tak můžu v dětském domově zůstat,“ vysvětlila.
Vychovatelé jí však nevěřili, že odmaturuje. „Chtěla jsem jim dokázat, že na to mám a že to zvládnu,“ pokračovala. Po maturitě šla na vysokou odbornou školu studovat sociální práci, kterou taky dokončila. I přesto, že při následném studiu měla brigády, při odchodu z domova se potýkala s problémy. „Potřebujete peníze, abyste utáhli nájem, jdete si zařídit dávky a koukají na vás, jako co tam chcete,“ popsala.
„Říkala jsem si ‚prostě musíš‘. Že jestli bude nějaká překážka, tak žádný, že budu pít a tak,“ doplnila. Svému dětskému domovu by však vytkla nedostatečnou přípravu na samostatný život. „Mluví se o přípravě v domově, že to funguje na sto procent, ale to za mě není pravda,“ dodala.
Především jí chyběl „parťák“. „Člověk, o kterého se můžu opřít, kterému můžu říct ‚hele mám problém a potřebuju si popovídat‘, nebo ‚pojď se mnou to vyřídit, já nevím jak‘,“ vysvětlila. Pak usoudila, že studium už dále nezvládá. Současně se jí nabídla možnost práce v neziskové organizaci, kam docházela jako klient.
Nyní tam pracuje už rok a půl. Pomáhá mladým lidem z ústavní a pěstounské péče, kteří vstupují do samostatného života, s hledáním bydlení i práce. Ale především si s nimi povídá. „Jsem na sebe pyšná. Mám už tři roky bydlení, zvládám to, mám práci,“ doplnila.
Realita venku je horší
Julie však není jediná, kdo zažil podobné problémy. Podle výzkumu projektu To dáš! Nadace Terezy Maxové a Coca Coly HBC, který zpracovala agentura Perfect Crowd, nepřipravil dětský domov či pěstounská péče na život venku téměř polovinu dotázaných (46 procent). Čtvrtina z nich se domnívá, že realita venku je horší, než čekali. Každý devátý (11 procent) má pocit, že ho náhradní péče nevedla k samostatnosti a osm procent si myslí, že ho nenaučila hospodařit s penězi.
„Zásadní problém pro mladé lidi z dětských domovů je to, že daleko častěji nedokončí střední školu a na vysokou školu se nejčastěji vůbec nehlásí,“ řekl Jaroslav Cír z agentury Perfect Crowd, která kvantitativní výzkum mezi 633 lidmi ve věku 18 až 35 let provedla.
Ukončeného nebo neukončeného základního vzdělání dosáhne podle výzkumu přibližně každý sedmý mladý člověk (15 procent) z dětského domova či od pěstounů. U dětí z rodin je to každý pětadvacátý (4 procenta). Vyučí se více než pětina dětí z dětských domovů (22 procent) - to je o devět procent víc než u dětí z rodin. Zatímco u dětí z rodin dosáhne vysokoškolského nebo vyššího vzdělání téměř každý druhý (42 procent), u dětí z náhradní péče je to přibližně jen každý pátý (22 procent).
„Mladí lidé z dětských domovů totiž kolem sebe nemají vzory, které by je ke vzdělání vedly, a proto se často upnou spíš na vidinu okamžitých peněz z výplaty za manuální práci nebo za brigádu, než na vzdálené cíle spojené se vzděláním a kariérou,“ vysvětlil Cír.
Zařídit si to líp a spoléhat se na sebe
Denisa Mikulová odešla z dětského domova letos v červnu. Žila v něm od svých 12 let. „Mým cílem bylo, abych až budu odcházet, měla nějakou finanční rezervu. Abych se prostě cítila bezpečně,“ uvedla. Během studia proto měla různé brigády a šetřila si. „Když jsem viděla svoje rodiče, říkala jsem si, že tak dopadnout nechci. Tak jsem vždycky hledala nějakou cestu, jak si to zařídit líp a spoléhat se sama na sebe,“ vysvětlila.
Před dvěma lety začala podnikat - připravuje na zakázku dortíky. „Vždycky jsem chtěla něco tvořit sama, vymýšlela jsem projekty,“ řekla. „Chtěla jsem si čas během dne rozvrhnout podle sebe a ne chodit do klasického zaměstnání,“ doplnila.
Pětina je dlouhodobě zadlužená
Podle Círa je však u mladých lidí z náhradní péče častá touha mít peníze hned. „To potom supluje rodinu. Taky je tu touha vytvořit si domácnost, často chybí finanční gramotnost,“ komentoval.
Pětina mladých z dětských domovů je dlouhodobě zadlužená nebo zažila exekuci. Pro každého třetího mladého člověka z náhradní péče jsou podle výzkumu v práci nejdůležitější peníze (35 procent), u dětí z běžných rodin je pak nejdůležitější smysluplnost (30 procent).
Rozdíly jsou i ve volbě zaměstnání. V kanceláří pracuje téměř polovina (46 procent) dotázaných mladých lidí z rodin, zatímco mezi těmi z dětských domovů jen každý třetí (31 procent). Jako manuální pracovník bez kvalifikace naopak dotázaní mladí lidé z náhradní péče pracují třikrát častěji (17 procent), než lidé z rodin (5 procent).
