Podzemní dílo nacistů čeká na otevření, továrna Richard si vyžádá obří investice

Richard, největší nacistická podzemní továrna na českém území, se možná otevře pro veřejnost. Zda se severočeským Litoměřicím podaří ambiciózní plán uskutečnit, ale záleží především na penězích. Rekonstrukce i malé části podzemního labyrintu totiž vyjde na stovky milionů korun.

Město se rozhodlo továrnu opravit a udělat v ní prohlídkovou trasu z piety k téměř pěti tisícovkám vězňů, kteří tu za 2. světové války zemřeli. Hloubili staré vápencové doly, aby v nich Němci mohli vyrábět součásti tanků.

Projekt zpřístupnění bývalé továrny zahájilo předchozí vedení litoměřické radnice už v roce 2009. Od té doby se však prý i kvůli změnám ministrů příliš neposunul dopředu.

"Konkrétní kroky proto budeme muset řešit od začátku," říká současný místostarosta Karel Krejza. Plán podporuje, ale s problematikou se teprve seznamuje. V příštím týdnu ho kvůli Richardu například čeká schůzka s odborníky na historické podzemí.

V běhu je už nutný převod pozemků, které leží nad továrnou. Zatím patří různým vlastníkům a část pozemků je zablokovaná pro konkurz. "Ze zkušeností s konkurzním řízením plyne, že dořešení vlastnických vztahů k pozemkům je otázkou několika let," odhaduje Krejza.

Bývalá továrna se nachází na západním okraji Litoměřic. Tvoří ji zhruba 30 kilometrů chodeb a hal.

Záchrana podzemí za pět minut dvanáct

Krejza zatím nechce odhadovat cenu a způsob financování projektu. Podle bývalého místostarosty Jaroslava Tvrdíka se prvotní hrubý propočet pohyboval od stovek milionů až k miliardě korun. "Uvažovalo se, že by se na tom finančně podílely vlády 18 států, jejichž občané v továrně zemřeli. Jednalo se už s velvyslanectvími Francie a Izraele," říká Tvrdík.

Po říjnových volbách působí na radnici jen jako opoziční zastupitel, ale na otevření továrny by se chtěl i nadále podílet. "Je to velmi významný projekt. Předpokládá se, že by návštěvnost mohla být podobná jako v Terezíně," uvádí Tvrdík.

Cenu projektu rapidně zvedá především havarijní stav podzemí. Část továrny, kterou Němci stihli vybetonovat, je sice stabilní a od 60. let se v ní ukládá radioaktivní odpad, zbytek se ale bortí.

Do objektu je vstup zakázán. Přesto podzemí navštěvuje řada lidí. "Místy je to opravdu nebezpečné. V některých úsecích chodíte po popadaném bývalém stropu. Lidé by se tam vydávat neměli," říká Roman Gazsi, který se po mnoha návštěvách továrny v podzemním bludišti detailně vyzná a o Richardu vytváří internetové stránky.

"Myslím, že bude velký problém s financemi a povolením kvůli bezpečnosti. Pevně však věřím, že to město nevzdá a alespoň kus se povede zpřístupnit," dodává Gazsi.

"Odborníci se shodli, že je to za pět minut dvanáct, ale že se to zachránit dá," podotýká Tvrdík. Odhaduje, že by továrna mohla být zpřístupněná v horizontu dvou volebních období - tedy do osmi let.

Nacisté tu zbudovali desítky továren, ale příliš pozdě

Richard není jediná podzemní továrna v Česku. Podle Ladislava Lahody, prezidenta Společnosti pro výzkum historického podzemí, jich tu vznikly desítky. V řadě z nich se však vůbec nezačalo vyrábět. Mnoho dalších objektů zůstalo jen na papíře. Nacisté totiž začali s výstavbou továren až na sklonku války.

Němci přesunuli část válečné výroby na bezpečnější české území, protože továrny v Říši se stávaly terčem spojeneckého bombardování. Pod zemí vznikaly proto, aby je nepřítel nemohl zničit.

Větší továrny se budovaly především ve starých vápencových a pískovcových dolech nebo železničních tunelech. Ty menší se stavěly hlavně ve sklepech pivovarů či lihovarů. Nacisté jako pracovní sílu k ražbě chodeb a hal využili zejména vězně z koncentračních táborů.

Po roce 1945 se podzemní prostory obvykle vrátily k původnímu účelu. Některé využila armáda, zbytek pustl.

Další podzemní nacistické továrny

Rabštejn (okres Děčín) - V továrně, vyrubané v pískovci, se vyráběly součásti letadel. Posledních devět let si objekt pronajímá občanské sdružení, které v jedné části provozuje expozici o místní historii.

Svitava (okres Česká Lípa) - Bývalá německá továrna Nautilus na letecké kanony se po válce proměnila ve skladiště zeleniny nebo peklo v pohádce S čerty nejsou žerty. Od roku 2002 prostor vlastní soukromník. Nazval jej Pekelné doly a slouží především pro motorkáře.

Prokopské údolí (Praha) - Němci v jeskyni plánovali vyrábět letecké díly. Stihli však pouze vyrazit tunely a částečně je vybetonovat. Od 50. let objekt využívá armáda a dodnes podléhá vysokému utajení.

Výpustek (okres Blansko) - Jeskyně v Moravském krasu sloužila jako továrna na součástky do leteckých motorů. Československá armáda později z prostoru udělala velitelské stanoviště a atomový kryt. V roce 2001 odešla a tři roky tu funguje prohlídková trasa.