Projekt zpřístupnění největší podzemní továrny v Česku zahájilo předchozí vedení radnice v roce 2009. "Obnova prostor, které jsou staticky špatné, by ale stála neskutečné peníze. Spíše se půjde formou připomenutí si minulosti. Třeba přímo u vstupu, nebo jen nahlédnutím do prostor a vybudováním objektu, kde by byla expozice," říká současný místostarosta Karel Krejza.
"Byť jsme se myšlenkou zpřístupnění továrny zabývali, tak jen rekognoskace terénu by se pohybovala v řádu sto tisíců až milionů korun," doplňuje ředitelka litoměřického Centra cestovního ruchu Anna Matulová.
Podzemní továrnyNacisté na území Česka zřídili v posledních letech války desítky podzemních továren. K největším patřily kromě Richarda objekty v Rabštejně a Svitavě v severních Čechách či v jeskyni Výpustek na Blanensku. Řada objektů zůstala nedokončená. Němci přesunuli část válečné výroby na české území proto, že se továrny v Říši stávaly terčem bombardování. Pod zemí továrny nepřítel nemohl tak snadno zničit. Větší továrny se budovaly ve starých dolech nebo železničních tunelech, menší hlavně ve sklepech pivovarů či lihovarů. Haly a chodby razili zejména vězni z koncentračních táborů. Po roce 1945 se prostory obvykle vrátily k původnímu účelu, část využila armáda, zbytek pustl. |
Rekonstrukce jen části podzemních prostor by podle odhadů vyšla na stovky milionů. Za obří náklady může havarijní stav podzemí. Část továrny, kterou Němci vybetonovali, je sice stabilní a od 60. let se v ní ukládá radioaktivní odpad, zbytek se ale bortí.
Bývalá továrna se nachází na západním okraji Litoměřic. Tvoří ji přibližně 30 kilometrů chodeb a hal, které vězni z koncentračních táborů vyhloubili ve starých vápencových dolech. Nacisté v továrně vyráběli součásti tanků, do konce války ji ale nestihli dokončit.
Továrnu zatím připomene expozice pod centrem města
Město se ale nemůže pustit ani do úspornější varianty. Zatím totiž nezískalo potřebné pozemky. Ty patřily zemědělskému družstvu, které skončilo v konkurzu, a pozemky se staly součástí konkurzní podstaty navzdory tomu, že je od Pozemkového fondu získali soukromí majitelé. "S nimi máme předběžnou dohodu, že pozemky směníme," říká Krejza a odhaduje, že spor správce s nabyvateli pozemků potrvá několik let.
Až po jeho vyřešení se podle něj rozhodne, jak přesně bude projekt vypadat. Dosud město udělalo pouze vizualizaci a loni v lednu se přímo v podzemí jeho zástupci sešli s představiteli litoměřického biskupství a Ústeckého kraje. Podle Radka Vonky, krajského radního pro regionální rozvoj a cestovní ruch, se ale poté ve spolupráci nepokračovalo.
Původní projekt se přitom kraji zamlouval. "Připadalo nám to jako dobrý a životaschopný nápad z hlediska piety i turistického ruchu," tvrdí Vonka.
Opuštění původního plánu se nelíbí jednomu z jeho iniciátorů, bývalému místostarostovi Jaroslavu Tvrdíkovi. "Projekt to byl samozřejmě velký a nákladný, ale bylo to plánované jako mezinárodní projekt se spoluúčastí států, které tam měly své oběti. Lidem, kteří se tu nyní starají o cestovní ruch, se to zdá příliš ambiciozní," míní opoziční zastupitel.
Litoměřice chtějí utrpení tisíců lidí připomenout alespoň v rámci expozice umístěné v historickém městském podzemí. "Měla by to být naučná cesta, která ukáže především bývalou těžbu vápence, ale i smutnou válečnou historii. Nechceme, aby se na továrnu Richard zapomnělo," říká Matulová. Expozice by měla být otevřená v závěru roku.
Do bývalé továrny nacistů je zakázaný vstup, přesto podzemí navštěvuje řada lidí. "Místy je to opravdu nebezpečné. V některých úsecích chodíte po popadaném bývalém stropu," řekl dříve iDNES.cz Roman Gazsi, který se v továrně detailně vyzná a vytváří o ní internetové stránky.
16. ledna 2011 |
