V srpnu to bude padesát let od 21. srpna 1968, kdy do Československa vstoupily armády Sovětského svazu a dalších socialistických států Varšavské smlouvy a dalších více než dvacet let pak byla země okupována.
Až po pádu komunistického režimu v listopadu 1989 mohla nová politická reprezentace jednat o tom, aby zemi opustili okupanti.
O tom, že bylo Československo před padesáti lety přepadeno a poté okupováno, nic podle průzkumu netušilo 46 procent mladých.
Z výzkumu NMS pro Paměť národa vyplývá, že znalosti se zvyšují s rostoucím věkem, vzděláním a příjmem. V rámci celé populace o událostech roku 1968 uměly správně odpovědět tři čtvrtiny (76 procent) dotázaných. V červnu na otázky v průzkumu odpovídalo 1004 lidí.
Mnichovskou dohodu v září 1938 nedokázalo správně zařadit 46 procent lidí, nejen těch mladých. U roku 1948 správně odpovědělo 65 procent dotázaných. Největší povědomí má veřejnost o roku 1918, tedy že v tomto roce vzniklo samostatné Československo.
Učit dějiny jako příběh, ne jako suchopárný souhrn letopočtů
Mezi nejvýznamnější osobnosti posledního století řadí dotázaní prvního československého prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka, dále Jana Palacha, Jana Masaryka a Václava Havla. Celkem 78 procent dotázaný hodnotí prvního československého prezidenta pozitivně. Negativně Masaryka vnímá jeden ze sta Čechů a Češek.
„Musíme se naučit dětem a mladým lidem historii vyprávět zajímavě. Záleží na učitelích a rodičích, jak a o čem s dětmi mluví. Potíž je, když události chápou jako kapitolu v učebnici a neznají příběhy, které dokážou zaujmout,“ řekl Kroupa. Dějepis se podle něj učí jako odosobněný soupis letopočtů a charakteristik, který je určen k nezáživnému memorování.
Podle odhadu sdružení Post Bellum považuje 200 tisíc dětí a mladých lidí převážně z učňovských oborů a technických průmyslovek historii za okrajové téma, pro jejich život nezajímavé.