Miloš Zeman jasně řekl, že si vás na ministerstvu zahraničí nepřeje. Předsednictvo ČSSD vás do funkce přesto navrhlo. Nevyvolá to zbytečnou válku s prezidentem?
ČSSD je strana s dlouhou historií, která rozhoduje naprosto autonomně. Ostatně stejně tomu bylo i v dobách předsedy Miloše Zemana, kdy některé kandidáty na ministry prosazoval proti vůli tehdejšího prezidenta Václava Havla. Například ministra zahraničí Jana Kavana. Miloš Zeman si ho tehdy také prosadil a taková úloha teď čeká Jana Hamáčka. Nemyslím si tedy, že to znamená válku. Miloš Zeman avizoval, že by se s kandidáty na ministry rád sešel. Už jsem požádal jeho kancléře Vratislava Mynáře o schůzku s prezidentem, abychom si jeho výhrady mohli vyjasnit.
Zeman doporučil členům ČSSD hlasovat pro vládu s ANO, odmítá Pocheho |
Podle Zemana jste v rozporu s politikou vlády podporoval migraci. Včetně toho, že jste v europarlamentu hlasoval o kvótách. To je pravda, ne?
Týká se to jednoho hlasování Evropského parlamentu zjara 2015. Nebylo o kvótách, ale o nezávazné zprávě EP k migraci. Jedním z několika desítek odstavců v té rezoluci bylo zmínění kvót, které jsou dnes ale passé, stejně jako reforma dublinského systému, tzv. Dublin IV. Teprve na tuto zprávu poté v červnu vlády reagovaly na summitu, na němž Česká republika zaujala odmítavou pozici. Od té doby EP hlasoval nesčetněkrát o kvótách, o azylové politice, o otevírání tzv. legálních cest migrace a všichni sociální demokraté, včetně mě, hlasovali buď proti, nebo se zdrželi.
Takže dnes jste proti kvótám a migraci?
Někteří politici, kteří toho zneužívají nejen u nás, ale i v Evropě, slučují ekonomickou či sociální migraci z Afriky a žadatele o azyl. Rozdíl je přitom markantní. Ano, já budu vždycky pro to, abychom některým z těch, kteří utíkají před válkou v Sýrii, v Gaze, kdekoli jinde na světě, po prozkoumání oprávněnosti jejich žádosti v azylovém řízení poskytli ve spolupráci s ostatními členskými státy na dobu nezbytně nutnou azyl, protože na něj mají z hlediska mezinárodního práva nárok. Ale rozhodně nejsem žádný vítač ekonomické migrace lidí z Afriky.
V pátek jste na svůj Facebook ironicky napsal, že ve slově migrace je o jedno písmeno víc než ve slově Drahoš. Zjevně jste narážel na to, že vám má Miloš Zeman nejspíš za zlé, že jste byl iniciátorem podpory Jiřího Drahoše při prezidentské volbě ze strany pražské ČSSD. Je to podle vás tak?
To nevím. Myslím, že to může být jedním z důvodů pana prezidenta, ale rád bych jeho argumenty slyšel osobně. Budu mnohem radši, když ta debata bude o migraci než o tom, jestli jsme já či pražská ČSSD měli právo podpořit Jiřího Drahoše. Migrační téma je věcné, téma Drahoš je zaprvé uzavřené, zadruhé zbytečné. Skutečně myslím, že každý občan i politik mají právo podpořit kohokoli v kterékoli volbě. Navíc nebyl jsem to já, kdo proti Miloši Zemanovi kandidoval, jako například Jiří Dienstbier. A toho pak ministrem jmenoval. A postoj Jiřího Dienstbiera k migraci snad ani nemusím zmiňovat.
Neobáváte se, že vzdor prezidentovi kvůli vaší pozici ministra může rozkolísat ČSSD, kde má Miloš Zeman řadu příznivců? Nemůže to ohrozit vnitrostranické referendum o vstupu do vlády?
Pan prezident zároveň řekl, že vyzývá sociální demokraty, aby hlasovali pro vládu s hnutím ANO za podpory KSČM. Za tři týdny, kdy se diskutovalo o mojí možné nominaci, jsem ve straně nezaznamenal nějaký výrazný odpor vůči své osobě. Asi je to tím, že s těmi lidmi velmi intenzivně komunikuji. Objíždím krajské konference, budu posílat dopis členům, že bych se rád zúčastnil jednání místních organizací. Nezdá se mi tedy, že bych měl cokoli rozkolísat. Předsednictvo ČSSD nominaci schválilo velmi výrazným počtem hlasů. A těch několik z nich, jež byly proti, nebylo proti Miroslavu Pochemu, ale proti Andreji Babišovi.
Když Zeman na vaši adresu řekl první veřejné ne, první místopředseda Jiří Zimola doporučoval na ministerstvo zahraničí nominovat třeba Hynka Kmoníčka nebo Jana Kohouta. Obecně argumentoval i tím, že by „některé jméno“ mohlo na členy ČSSD působit negativně, takže by je to mohlo přimět hlasovat proti vládě…
Ale Jiří Zimola v pátek hlasoval pro návrh Jana Hamáčka a podpořil všech pět nominantů do vlády. Takže buď změnil názor, nebo tomu nerozumím.
Co pro vás bude znamenat, když Zeman nepovolí a do vlády vás nejmenuje?
Nevím, to je na Janu Hamáčkovi a Andreji Babišovi. Samozřejmě, že z hlediska ústavy asi není možné, aby do toho pan prezident takto zasahoval. Nepřipouštím si ale, že bychom se do takové situace dostali.
Způsob, jakým se za vás ČSSD v čele s Hamáčkem postavila, je dán také faktem, že jste velice schopným zákulisním hráčem a představitelem silného pražského regionu. Souhlasíte?
Ne docela. Když proti vám Jiří Zimola postaví Jana Kohouta, tak se strana – při vší úctě k Janu Kohoutovi – více semkne za kandidátem, který je její součástí, pravidelně se účastní jednání jejích orgánů a bojuje za její politiku. Na druhé straně: ano, díky své téměř dvacetileté práci pro ČSSD mám mnoho příznivců a přátel. Takže je pak pro mě určitě snazší získávat podporu.
Váš vliv se hodně projevil při vyjednávání s ANO o vládě. Nejprve jste pomohl do křesla předsedy Hamáčkovi. Tím pádem jste byl i pro vládu a vše běželo jako na drátkách. Pak jste zavelel k obratu a jednání zkrachovala. Následně se obnovila a vy jste se s pražskou organizací a dalšími spojenci opět připojil k zastáncům vlády. Proč vlastně, kromě toho, že máte slíbenou funkci ministra, vládu podporujete?
Určitě bych nespojoval zvolení Jana Hamáčka a vznik vlády. Můj odpor vůči vládě s ANO byl známý od loňského října. Nicméně Jan Hamáček avizoval, že jeho taktikou k posílení ČSSD po říjnovém volebním výprasku je být součástí vládního uskupení. Když nebyl spokojen s vývojem vyjednávání, jednání ukončil. Nevím, co přesně se stalo, že jsme se po týdnu vrátili za stůl. Podle mého názoru by totiž pro ČSSD byla výhodná vláda Andreje Babiše s komunisty a SPD. Rozhodně by nebyla dobrá pro Českou republiku, na druhé straně by taková vláda byla tak snadným terčem, že by se opoziční politika dělala velmi dobře. Během těch čtyř dní ale zřejmě Tomio Okamura ztratil kredit jak u Miloše Zemana, tak u Andreje Babiše. Nevím, co se stalo, ale Babišova výzva ČSSD byla jednoznačná.
Stalo se to, že Babišovi hodila podstatná část členů i poslanců hnutí ANO vládu za podpory Okamury na hlavu, ne?
Myslím, že to by byl pro Andreje Babiše příliš vágní argument.
Takže jste se k jednání vrátili a vy, který jste byl prve proti, jste najednou začal být pro. Kvůli křeslu ministra?
To určitě ne. Podmínky byly jiné. Andrej Babiš nabídl ČSSD ministerstvo vnitra, což byl podstatný krok. A také jednání je v úplně jiné atmosféře. Zdá se také, že pan premiér Babiš pochopil, že s partnery, s nimiž chcete přes tři roky spolupracovat, nemůžete válčit přes sociální sítě.
Jste sice europoslancem, ale se zahraniční politikou si vás v Česku spojuje málokdo. Jaké vůbec máte profesní předpoklady pro to být ministrem?
V devětatřiceti letech za sebou těžko můžete mít výrazný úspěch v zahraniční politice nebo diplomacii. V takovém věku většinou lidé nejsou ani velvyslanci. Nicméně zahraniční vztahy jsem vystudoval. Dveřmi Černínského paláce jsem poprvé prošel, když mi bylo dvacet. V sekretariátu tehdejšího náměstka Martina Palouše jsem pracoval pro Jiřího Dienstbiera st., který byl zvláštním zpravodajem OSN pro lidská práva na Balkáně. Pak jsem se zúčastnil řady misí OBSE. Byl jsem poradcem Jana Kohouta, jsem členem zahraničního výboru Evropského parlamentu. Loni jsem byl šéfem pozorovatelské mise v Gambii. Diplomacie se mou životní cestou prolíná dvacet let.
Máte pověst impulzivního člověka, který často mluví dost expresivně. Když jsem se ptal na ministerstvu zahraničí, co na vás říkají, zaslechl jsem názor, že se distingovaní diplomaté obávají, že na ně budete křičet, budete používat i vulgarity. Jsou takové obavy důvodné?
Jsem člověk, který své názory sděluje dostatečně razantně, to je pravda. Ale vždycky to má nějaký účel – prosazování zájmů České republiky, prosazování názoru Evropského parlamentu vůči Evropské komisi anebo hájení zájmů a postojů ČSSD. V každém případě v Černínském paláci nikdo mít obavy nemusí. Uvědomuji si, že každé prostředí vyžaduje jiný styl komunikace a výrazové prostředky, diplomacie obzvlášť.
