Dokonce i někteří socialisté si na post ministra zahraničí umějí představit jiného kandidáta, než je europoslanec Miroslav Poche. Přesto jeho jméno pozoruhodným způsobem promíchává postoje jednotlivých hráčů v boji o sestavení či odmítnutí koaliční vlády ČSSD s hnutím ANO.
Začněme u devětatřicetiletého neformálního šéfa pražské ČSSD Pocheho. Širší veřejnost se s jeho jménem seznámila v roce 2010, kdy peníze za činnost v městské firmě rozepsal na členské příspěvky svých známých, poukázal je vlastní straně a obešel tím daňové zákony. Učedník tehdejších pražských šéfů Petra Hulinského a Karla Březiny musel rezignovat na všechny stranické funkce. O to houževnatěji se ale snažil vydrápat ve strukturách ČSSD nahoru.
Že mě prezident nechce? Havlovi tehdy Zeman taky neustoupil, říká Poche |
Podařilo se mu to. Díky pracovitosti a sociální inteligenci se Poche stal jedním z nejvlivnějších sociálních demokratů. Za Bohuslava Sobotky byl šéfem kampaně do neúspěšných krajských voleb a jedním z lidí, který byl tehdejšímu předsedovi ČSSD nejblíže.
Po Sobotkově pádu Poche dlouho odmítal možnost vlády s Andrejem Babišem. Pak se však ve všeobecném chaosu postavil před únorovým volebním sjezdem ČSSD za Jana Hamáčka a jeho koncept koalice s ANO. Dokud Poche její vznik podporoval, byla na dobré cestě. Jakmile otočil, první kolo jednání skončilo krachem. Napodruhé musel Babiš vylepšit podmínky, Pochemu svitla naděje na křeslo ministra zahraničí, a tak je rázem koalice opět reálná.
V ČSSD má Miroslav Poche logicky řadu výrazných spojenců, ale i odpůrců. Ti poukazují na to, že jeho největší kvalifikací na křeslo ministra je umění zákulisních dohod. A že chlapík s pověstí lokálního šíbra socialistům při vládní účasti kladné body nepřinese.
Jenže pak je tu „faktor Zeman“. Protože Pocheho odmítá prezident, europoslanec s kontroverzní pověstí najednou ve své straně získává i nečekané spojence. Zatímco předminulý pátek skončilo hlasování o koalici s ANO nejtěsnějším poměrem 11 : 9, ten minulý už bylo pro seznam ministrů s Pocheho jménem patnáct socialistů a proti jen šest.
Pro byl i první místopředseda Jiří Zimola, který jinak s Milošem Zemanem souhlasí takřka ve všem. Proti vůli blokovat Pocheho veřejně vystoupil šéf senátorů ČSSD Petr Vícha, jeden z hlavních odmítačů vlády s ANO.
Lidem, kteří se prezidentovi jindy snaží vycházet vstříc – v čele s Hamáčkem a Zimolou – je totiž jasné, že mu povolit nesmějí. Jakmile by to udělali jednou, byli by v budoucnu jen vykonavateli jeho vůle. Nehledě na riziko, že by se Poche mohl cítit zhrzený a mohl by začít opět plédovat proti vzniku koalice.
Pak jsou tu ti, kteří Pocheho „nemusejí“, ale ještě víc jim vadí Zeman. A je-li prezident proti jejich kandidátovi – zvlášť kvůli tomu, že v prezidentské volbě podpořil Jiřího Drahoše – budou proti Zemanovi podporovat klidně i ďábla.
Je to sice bizarní, ale podporu či odmítnutí koalice s ANO ve vnitrostranickém referendu má nyní v rukou především prezident Miloš Zeman. Stejně jako případný jmenovací dekret pro Miroslava Pocheho.
